Článek
Dnes v noci jsem nemohla spát a probudila se brzy ráno. Nemohla jsem usnout a myslela na to, že se k nám zase vrací dědkokracie. Nic proti starým lidem, odjakživa k nim tíhnu, ale je rozdíl mezi těmi, kteří mají vnitřní život a pracují na sobě, a těmi, u kterých se časem jenom zvýrazní jejich špatné vlastnosti a jednoduše se přestanou ovládat.
Spouštěčem byl rozhovor s Jefimem Fištejnem v pořadu Interview ČT 24. Vypadalo to, jako když v nějaké čtyřce starý zlý dědek žvaní, má v sobě pět zelených a veškerá jeho frustrace z mladých lidí, umělců a liberálů se dere ven. Ještěže nemá žádnou jinou moc, jen žvanit. A asi z úcty k jeho stáří malého českého Žvaněckého nikdo nezastaví.
Kdo nevěří, ať se podívá. Věta, že v životě ještě nikdy nebylo, že by umělecký postoj vyjadřoval obsah politických dějů je jako od Jakeše z Červeného Hrádku.
Viděl někdy Jefim Fištejn nějakou divadelní hru nebo film, četl knihu nebo zná nějaký slavný obraz? Znamená to, že politický postoj vyjádřený prostředky, kterým on sám nerozumí, prostě neexistuje?
A Fištejn pokračuje: „To je typický hollywoodský postoj… jejich úděl v nejbližších čtyřech letech je slzavé údolí.“
Kšá, dědku!
Nechuť k dědkům, jimiž se obklopoval Zeman a kteří tu zamořovali dlouhá léta vzduch, se mi úplně vrátila jako pachuť zkaženého jídla. Jako když člověk spolkne ropuchu.
To od teď budeme takové bláboly poslouchat pořád? Že jsme zdivočelí liberálové, kteří nerozumí Trumpovi?
Naopak, řekla bych, že Trumpovi rozumíme víc než dobře. Stejně jako ti, kteří hlasovali proti němu a kterých bylo bohužel méně než těch, kteří mu na jeho lhaní skočili.
Stačí se podívat na jeho obličej.
Oko, do duše okno.
V jeho případě pohled do zachmuřených škvírek rozmazleného vzteklého klučíka, který zuří, že není po jeho a slibuje odplatu.
Dnešní doba jako by zhloupla. Nejen u nás, ale i v USA. V naší generaci a v té, co je starší, je to úplně hmatatelné. Intelektuály, kteří boří mýty a jsou ochotni jít proti proudu, aby člověk napočítal na prstech jedné ruky.
Občas v médiích bývají vidět, ale víceméně ne v mainstreamu (politolog Pavel Barša, filozof Václav Němec), někteří z nich publikovali na mém webu nebo byli v mém podcastu (filozof Mirek Vodrážka, režisér David Vondráček). Boří české mýty o Blízkém Východu, katolické církvi, agentech StB ve veřejném prostoru, sudetských Němcích i Miladě Horákové.
Nezviklal je covid, válka na Ukrajině, ani hasbara. Což je vzácné, protože „intelektuálů“ by se možná našlo jako máku, ale pokud obstojí v těch prvních zmíněných tématech, obvykle je dorazí rasismus a neznalost historie v tom posledním.
Některé výroky lidí, které jsem dříve považovala za inteligentní, jsou nyní v souvislosti s genocidou v Gaze tak odpudivé, že jsem si je schovala. Abych nezapomněla na to, že i v těch, kteří se tváří jako osvícenci, kteří to myslí s lidstvem dobře, se ukrývá zlo. Zlo, ochotné kdykoliv realizovat svou představu etnicky čisté společnosti.
Možná to je jen, jak by řekl Jefim Fištejn, pohled zdivočelé liberálky. Jenomže historie nám dnes a denně ukazuje, že pouze zdivočelí liberálové dokázali čelit autoritářům a totalitářům a dokázali se jim vzepřít. Někdo nacismu, jiný komunismu. Někteří živoucí světci dokonce obému; jako třeba profesorka Růžena Vacková, která na stará kolena ještě stačila podepsat Chartu 77. Stejně jako Jefim Fištejn – ten se ale časem z obhájce lidských práv propracoval do pozice obhájce utlačovatele lidských práv, misogyna a někoho, kdo nenávidí Kamalu Harris, woke ideologii a LGBTI+ a dokonce i popírá Trumpovo trestní stíhání, které považuje za politické (!).
Když jsem v noci přemýšlela nad tím, koho ze starších lidí považuju za autoritu, jejíž názor by mě zajímal, protože zmínění muži ještě nedosáhli kmetského věku, na nikoho jsem nemohla přijít. Jediný, kdo mě napadl, je Tomáš Halík, který zřejmě dennodenním soužitím s mladými lidmi a cestováním po světě neztrácí kontakt s realitou.
Je tu ještě někdo jiný? A kdo? Nějaká žena?
Otázku jsem nevyřešila a usnula.
První, co mě ráno probudilo, když jsem se podívala na internet, byla upoutávka na rozhovor s Jefimem Fištejnem, tenkrát od Bohouše Pečinky. Bohouš mu tímto dává pomyslné razítko, že je relevantní, že je dobré s ním mluvit a že má inspirativní názory.
Zajímavé, jak někteří, kteří do dědkokracie věkem zatím ještě nespadají, do ní dobře zapadají svou mentalitou.
Čeká nás zřejmě éra, kdy lidí, kteří by za normálních okolností nadávali jen v hospodě na mladé, showbyznys a liberály utržené z řetězu, obsadí zase přední stránky novin a budou nás zamořovat právě tak, jako to dělali ti, které vytáhl z díry Miloš Zeman.
Mentální fašisté, rasisté, obdivovatelé populistů a autokratů i náckové, kteří dřív hajlovali, zabíjeli Romy a uspořádávali shromáždění Islám v ČR nechceme, dnes díky bláznům, jako je Trump chytli druhý dech a zase zvedají hlavu.
Bylo to tady vždycky; nepříjemnou novinkou ovšem je, že dnes už obsazují i mediální prostor a že jim tleská i část vlády.
Od středečního rána a vyhlášení výsledků voleb jsem nezapnula televizi, až včera večer. A hned jsem ji zase rychle vypnula.
V USA jedou na sociálních sítích už tři dny vtipy o tom, že jediná naděje je, že Trump zemře. Je to vlastně strašné a něco takového by nikdo nikomu přát neměl. Vzpomeňme si ale na naše zoufalství, když byl podruhé zvolený za hlavu státu Zeman; osoba, která by ve sprosťáctví a narcismu mohla s Trumpem soutěžit o zlatou medaili.
Co člověka uklidní? Že tady nebude věčně, Že nebude věčně otravovat vzduch mladým a svobodomyslným, ženám a novinářům, etnickým a náboženským menšinám, postiženým dětem, vegetariánům a všem, na které měl spadeno.
Úplně stejné je to dnes ve Spojených státech
Až Trump rozjede svou plánovanou etnickou čistku a Amerika skončí jako Anglie po Brexitu, bude to jistě pro mnoho z jeho voličů a voliček nepříjemné překvápko.
Zdroj:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/224411058041107/
