Článek
Kdysi, svého času, který už dávno minul, jsme měli s Františkem Kostlánem plán. Napsat sérii portrétů o Broucích Pytlících české mediální scény, kteří nás iritovali.
Už ani nevím, na čem tento ambiciózní plán brzy ztroskotal, nejspíš jsme se nedohodli na prezidentském kandidátovi. Brouk Pytlík je ale terminus technicus, na který jsem si od té doby mnohokrát vzpomněla. Naposledy v souvislosti s rozhovorem kněze a etika Marka Orko Váchy pro ČRo Plus, jedním z našich adeptů.
Marek Orko Vácha je totiž Brouk Pytlík, který rozumí celibátu i homeopatii. V případě Gazy, tj. utrpení civilistů a vraždění dětí, by ho ale někdo měl stopnout. Jak říkal pan režisér Krejčík, „Hoďte si tam, pane kolego, zpátečku“.
A protože to nikdo panu Váchovi nejspíš neřekne, udělám to sama. Ne že by mi to dělalo radost a ne že by se mi chtělo, ale téma, kterého se ve své ignoranci dotýká, je příliš vážné na to, aby se přešlo mlčením. Zejména u kněze, který ovlivňuje veřejné mínění.
Každý nejspíš tuší, co myslím Broukem Pytlíkem . Mluvící hlavy, které známe z obrazovek. Ve skříni v práci mají takzvaná televizní saka (dostatečně honosná a reprezentativní, bez čtverečků, které dělají nechtěně efekty a hlavně vždy připravená na vystoupení). Ochotní kdykoliv k čemukoliv poskytnout rozhovor.
Jejich řady se neustále množí. Mezi nimi jsou samozřejmě i pytlíkyně, ačkoliv těch je daleko méně. Jedna taková, dej jí Pánbůh lehké nebe, byla Jiřina Šiklová, ochotná vyjádřit se na místě k čemukoliv, co vás napadne. Nikomu z nich nejde o to přinést do diskuse něco nového, jiný pohled, neznámá fakta, nebo protichůdné stanovisko. Všem jde pouze o to být vidět a poplácat se poté sám (sama) po rameni: „Koukejte, jak jsme dobří, známí a respektovaní.“
To může být nudné, nezajímavé, narcistní, komické, nebo i zábavné. V případě, kdy ovšem jde o životy lidí a náš postoj k dehumanizaci, cynismu a porušování mezinárodního práva to prostě není možné.
Předmětem této úvahy není role Barbory Tachecí, která v tom všem má svůj lví podíl. ať už výběrem hosta, tak kladením návodných otázek, či chválou, na niž Vácha slyší a rád se tudíž ihned rozpovídá, takže řekne i to, co neví. Bára Tachecí bohužel jako novinářka veřejnoprávního rozhlasu šíří už mnoho měsíců polopravdy až dezinformace a zve si téměř pokaždé hosty, kteří podporují její konzervativně pravicový pohled na svět, pokud se týká pohledu na blízkovýchodní konflikt. Jen málokdy v životě jsem zažila (s výjimkou doby před rokem 1989), aby na mě z veřejnoprávního média vyskakovala taková snůška návodných otázek, zaujatosti a podprahového rasismu jako v případě těchto interview. Píšu to nerada, protože jsme spolu kdysi točily a známe se a přála bych jí větší odstup, protože tímto si podřezává svou novinářskou větev a řada lidí, včetně mě, která ji dříve poslouchala, už ji prostě poslouchat nebude.
Marek Orko Vácha se ve své sebestřednosti pouští na velmi tenký led, kde nemůže obstát. Tak, jako běžný katolík nedokáže soutěžit s knězem ve znalosti liturgie a Bible, nemůže ani běžný konzument médií mluvit o tom, jak je to s Izraelem, s genocidou a s Gazou. Také se do toho mnoho kněží nepouští a když už, mají rozhled jako Tomáš Halík, nebo praktické celoživotní zkušenosti s obranou lidských práv jako Václav Malý.
Pak je tu ale Marek Orko Vácha, člověk, který o sobě mluví ve třetí osobě jako Václav Klaus – a jeho „tisíce děkovných dopisů“. Vrcholem vší té smutné trapnosti je opakovaný výrok, že migranti by se měli učit česky, nebo jeho vysmívání se Gretě Thunberg. Tenhle člověk je kněz, který učí mladé lidi, a to včetně žen? Opravdu?
„Izrael velmi dobře ví, co je to genocida. A pokud ji páchá, tak to dělá extrémně špatně.“
Tato věta u úst Váchy zní jako výkřik ze sociálních sítí. Opravdu nepáchá Izrael genocidu? A proč tedy v Haagu Mezinárodní soudní (ICJ) podání JAR rovnou nesmetl ze stolu a šetří to? A proč byla vydána žádost o zatykač na Benjamina Netanjahua a Joava Galanta? Proč nová britská vláda nyní rozhodla, že žádosti o zatykač Mezinárodního trestního soudu (ICC) nebude bránit? Ví vůbec Vácha, že trestný čin genocida je pojem z mezinárodního práva, takže musí splňovat určité body? A nakonec: lze vůbec vyslovit, že někdo genocidu páchá špatně? Co to má být – cynismus? Nebo něco jako tzv. katolický vtip, protože ti musulmani, ať je to jak chce, jsou nám prostě odporní?
„Izraelská armáda je armádou demokratického státu, snaží se minimalizovat počty civilních obětí a docela se jí to daří.“
Katolický kněz Vácha v rozporu s dostupnými informacemi v rozhovoru tvrdí, že počet civilních obětí a teroristů je zhruba jedna ku jedné, což netvrdí ani izraelská armáda. Proč to vlastně dělá? Co vede člověka, který přednáší etiku k tomu, aby lhal? Jedním kliknutím na Google lze zjistit, že Hamás před mnoha lety volilo nynější zhruba 8 procent populace. Členů Hamásu (což nejsou jen političtí činitelé, ale také například místní samospráva) bylo zhruba od 10 do 20 000 (údaje se různí). Jak podle Váchy došlo k zavraždění cca 15 000 dětí, nebo k tomu, že jich je kolem 20 000 bez doprovodu dospělé osoby? Navíc se lze všude možně dočíst o tom, jak IDF vrhá bomby na celé domy, o kterých ví, že tam může být někdo z Hamásu, takže dvacet. nebo tři sta obětí je úplně v pořádku. O opakovaném střílení do palestinských dětí, o nichž informují zahraniční média, psal už dokonce i Seznam.
Za nejhorší ovšem považuju tvrzení, že problém není starost o palestinské životy, ale antisemitismus. O tom, jaká je situace v Palestině a jak je nebezpečné zaměňovat náš evropský antisemitismus za antikolonialismus, píše skvěle Pavel Barša a mnozí jiní.
Nežijeme za železnou oponou a nejsme v situaci, že je pro nás internet a zprávy ze světa něčím neznámým. Blízkovýchodní konflikt je velmi staré a velmi komplikované téma a snažit se ho vměstnat do emotivně zabarvených manipulací ničemu nepomáhá.
Když jsem nedávno oslovila lidi ochotné přijmout nemocné a trpící děti z Gazy,
https://www.petice.com/vyzva_vlad_pomoc_pro_100100_dti_z_gazy
bylo mezi nimi katolíků opravdu jenom hrst. Zato Palestinci, Židé, evangeličtí faráři, Romové, lidé z celého světa. Židé, kteří se toho účastnili a s nimiž o tom často diskutuju, nebo takoví, kteří chtějí pomoct, protože se na to utrpení už nemohou dívat, jsou různí.
Někteří se hlásí k Židovské obci, jiní o tom uvažuji. Mnoho let i desetiletí žili v Izraeli, mají židovské partnery. Jedna žena byla za války ukrytá ve sklepě, jiná má matku, které se podařilo zachránit jako Wintonovo dítě. Co je všechny spojuje, je fakt že mají empatii a soucit, že často z vlastní rodinní historie ví, jak je třeba pomáhat, když jde o život.
Na straně druhé jsou ideologové, lidé cyničtí, zbabělí jít proti proudu, lhostejní, starající se jen sami o sebe, žijící v narcistickém přesvědčení o své vyvolenosti a své svaté pravdě. Mrtvé děti jsou pro ně očekávatelné vedlejší ztráty, lidské štíty, v podstatě něco jako nutný odpad, na který se neradi díváme a jen se těšíme až přijedou popeláři ekologicky zlikvidovat. Je to asi smutné, ale je to tak, sežer, nebo budeš sežrán. Nakonec Češi s tím mají své poválečné zkušenosti.
S tím se asi nedá nic dělat, takhle to chodí na světě odjakživa. Co se dá ale udělat je, že se v zájmu zachování vlastního duševního zdraví od takových lidí odstřihneme a zároveň se vymezíme proti tomu, aby to do nás podobné dehumanizační řeči hustil veřejnoprávní rozhlas.
Nemile to totiž připomíná dobu, kdy se tak a podobně mluvilo proti jiným lidem – totiž Židům.
Zdroje:
https://www.petice.com/vyzva_vlad_pomoc_pro_100100_dti_z_gazyotné pomoci
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-odstrelovaci-miri-i-na-deti-tvrdi-americti-lekari-po-zkusenostech-z-gazy-256518
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-izraelsti-extremiste-vtrhli-na-vojenske-zakladny-k-protestum-vyzyvali-ministri-256856
https://www.jpost.com/breaking-news/article-812226
https://plus.rozhlas.cz/problem-neni-starost-o-palestinske-zivoty-ale-nenavist-k-zidum-je-presvedceny-9283850
