Olga Sommerová, Monika Le Fay: Trpěli v komunismu nejen muži, ale i ženy?

Když se dnes všude vzpomíná na Den památky obětí komunismu a Miladu Horákovou, vzpomínají především muži. Politici, státníci, kněží, hraje kapela složená z mužů. Kdo by to byl řekl, že komunistickým režimem trpěli nejen muži, ale také ženy?

Politička Milada Horáková, která byla popravena v den, který se později stal dnem památným pro všechny oběti komunismu, je jednou z mála žen, o kterých naše společnost ví. Kolik lidí zná osud skautské vedoucí Dagmar Rakši Skálové, katolické spisovatelky Niny Svobodové, ženy a matky slavných Mašínů Zdeny, jedné z nejmladších vězeňkyň Ireny Vlachové Šimonové, nebo její přítelkyně Dagmar Šimkové, kterou už více jak dvacet let vydávám a celou tu dobu o ní píšu a snažím se osud této nadané spisovatelky a všech těch žen, které „tam byly taky“, dostat do povědomí?

Dokonce i památník na pražském Újezdu od Olbrama Zoubka se skládá výlučně ze samých mužských těl. Mají dokonce i penis, aby nebylo mýlky.

Když jsem před mnoha lety přišla s nápadem, aby Praha měla svůj pomník obětem komunismu, myslela jsem tím památník pro ženy i pro muže. Našla jsem tehdy spřízněné duše, které se toho nápadu chopily a společně jsme na tomto projektu dva roky pracovali. Měli jsme všechny možné záštity a doporučení od Sněmovny, přes ministerstva obrany, Magistrát, Prahu 1 i Konfederaci politických vězňů, včetně projektu s desítkami razítek dotčených institucí. V průběhu jednání se narodila dokonce dvě miminka. O pomníku obětem komunismu psal Petr Uhl v Právu, který mi poté poslal dopis ofrankovaný známkou s Husákem. Zmínil se o něm i Martin Štumpf ve své vzpomínkové knize a další lidé, kterým se tento nápad zalíbil. Kosa na kámen ovšem padla, když už nebylo co dodat, sehnat a zajistit a mělo dojít k realizaci. Praha 1 v zastoupení starosty Brgermeistea rozhodla, že by se po těch dvou letech příslibů a návrhů a povolení a záštit vlastně mělo udělat výběrové řízení, kde mě jako autorku námětu spolu s ostatními obešlou. To se ale nikdy nestalo a projekt získal Olbram Zoubek.

Když jsem o tom nedávno vyprávěla režisérce Olze Sommerové – že v tom památníku není ani jediná žena a že mě naprosto nadchl čísi nápad ověsit dílo ženskými šaty, což musela přivolaná policie zatrhnout - napadlo Olgu celou akci po mnoha letech zopakovat. Tématy jejích filmů jsou mimo jiné totiž právě ženy, které se komunistickému režimu vzepřely, jako třeba Věra Čáslavská, či Marta Kubišová a otázka feminismu a ženských práv je jedním z jejích ústředních motivů. Jak jsme řekly, tak jsme udělaly a pomník alespoň na chvíli ozdobily šaty, šátky, náramky a kabelkami. 

Aby to bylo vyvážené, pomáhali nám s tím kameraman Dalibor Fencl a fotograf Tomáš Ježek. Ano, opravdu, ač se to může zdát překvapivé, historické události se týkají nás všech, bez ohledu na pohlaví, a dokonce i bez toho, jestli se někdo k nějakému pohlaví hlásí. Dokud ale nebudou filmy s knihy popisovat historii také očima žen, bude to stále jen historie popisovaná muži – tedy právě často bez žen.