Byla jsem samoživitelka

Ještě než synovi byly 2 roky, ex partner se rozhodl, že se mnou dále žít nechce. Nesnažil se se mnou mluvit. Prostě mi to suše oznámil. Musela jsem se co nejdřív od něj odstěhovat. Já na mateřské, bez dalšího příjmu, jsem musela hledat nájem. A protože bych to sama neutáhla, šla jsem bydlet do pronájmu s bratrem. To nebyla šťastná volba, kdyby šel čas vrátit zpátky, udělala bych to jinak. Když jsem požádala rodiče o pomoc, matka mi jenom řekla: „A co budeš dělat?“ Pomocná ruka z jejich strany bohužel nepřišla.

Proč jsem musela vypadnout? Jednoduché. Byla v tom jiná žena. Dokonce i několik žen, jak jsem později zjistila. V tu chvíli mi začala nová etapa života. Ne moc šťastná. Musela jsem se vrátit do práce a syna dát do školky. Bylo to pro mě hodně těžké. Syna mi nevzali ve školce u nás ve městě. Ale v obci cca 15 kilometrů od našeho města. Museli jsme brzy vstávat, ještě za tmy. Abych stíhala práci. Rvalo mi to srdce, když jsem ho musela nechat ve školce, plakal a já jsem musela jet do práce.

Do školky mi syna vzali v září. Přitom mi bylo slíbeno, že mi ho u nás ve městě vezmou. Nakonec se zadařilo od pololetí a docházel do školky potom u nás ve městě. Ulevilo se mi, že už jsem s ním nemusela ráno nikam dojíždět. Ale než začala školka, musela jsem nějak slepit hlídání syna. Domluvila jsem si s ex partnerem střídavou péči, protože by to jinak pro mě bylo neúnosné.

Manžel mi syna také hlídal, ale neměl žádné zkušenosti s malými dětmi, takže jsem ho v podstatě hodila do vody. Ale dodnes jsem mu vděčná, že mi se synem pomohl. A ne jenom se synem. Pomohl mi ve více věcech. Musela jsem i občas platit známým holkám nebo chůvám, aby mi syna přišly pohlídat. Občas jsem musela jít z práce domů dříve, protože to nezvládaly. Nevzpomínám na tohle období moc ráda.

Můj život se obrátil vzhůru nohama, když jsem zůstala v podstatě jenom na rodičovské dovolené a musela jsem obstarat finance na bydlení, jídlo, oblečení a další potřeby pro syna. Kdybych v té době měla takové možnosti, jako mám dnes, zvládla bych to daleko lépe.

Vše, co se má stát, se stane. To jsem si vždycky říkala. Nebylo to vůbec pro mě lehké. Není to lehké pro žádnou ženu, která je samoživitelka. Bohužel musím konstatovat, že muži se někdy chovají nezodpovědně. Já jsem byla vnitřně přesvědčená, že s ex partnerem dítě nechci. V podstatě mě umluvil, že si dítě necháme. Za syna jsem moc ráda. I když to s ním také někdy není lehké. Ale podepsalo se na něm, že jeho rodiče nejsou spolu a naše odlišné styly výchovy.

I když jsem si prošla tímto nelehkým obdobím, které se podepsalo na mojí psychice, tak jsem ráda. Jak se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré, tak v tomto případě to platí také.

Jenom bych chtěla dodat a povzbudit ostatní maminky samoživitelky, že i když něco teď vidíte černě, přijde světlé období. Když žena zůstane na děti sama, musí být silná. Už kvůli těm dětem. A pokud není silná, může vyhledat nějakého terapeuta. Například na stránce www.hedepy.cz se dá najít ideální terapeut, který vám bude přirazený na míru.

Já jsem v době, kdy jsem byla samoživitelka, měla pocit, že jsem na vše sama a že se mi hroutí život. Poměrně brzy po rozchodu jsem poznala teď už mého manžela. Naše začátky byly divoké, ale dá se říct, že je dobře, když jsme si tím prošli na začátku vztahu. Zocelilo to náš vztah.

Můžete se obrátit na rodinu. Já jsem takové štěstí neměla, aby mě rodina podržela, když jsem potřebovala. Ale není na škodu někomu blízkému svěřit svůj problém. Nejhorší, co můžete udělat, je, že to v sobě budete dusit. To ale potom vygraduje a může z toho být ještě větší problém, než je.

Můžete se obrátit na příslušné úřady. Já jsem to neudělala. Styděla jsem se za to, jak jsem dopadla. Ale úplně jenom moje chyba to nebyla. Kdybych se možná nestyděla, dopadlo by to také ještě jinak. Kdo ví.

Opravdu se nebojte o svém problému mluvit. Ještě pořád v dnešní době existují lidé, kteří jsou ochotni pomoci.

Samoživitelky, nejste v tom samy. I když máte pocit, že ano. Existují i komunity na sociálních sítích přímo pro samoživitelky.

Někteří muži by se měli nad sebou zamyslet. Ono zplodit dítě a potom ho opustit a nechat ho ženě na krku není hrdinství.