Článek
Jdu do obchodu a mohu si koupit, na co si vzpomenu
Kdykoliv v dnešní době přijdeme do obchodu, regály se prohýbají různým zbožím. Že by byla krize se říct nedá. Ovšem vlastně nadpis, že si mohu koupit, na co si vzpomenu, vlastně neplatí pro všechny. Proč? To je jednoduché. Někteří lidé nemají dostatek financí. A tak si vlastně ani koupit nemohou, na co si vzpomenou.
Když se já podívám na naše děti, tak toho mají dostatek. Mají co jíst, mají co na sebe a těch hraček. Samé vymoženosti moderní doby a oni si toho prostě neváží. Já se jim snažila kolikrát vysvětlit, jak to fungovalo dříve. Jak se stály fronty na kola nebo na pomeranče. No koukali na mě jako zjara a stejně to nepochopili.
Však i někteří dospělí jsou nevděční. Málokdo si dokáže uvědomit, jak skvěle se v dnešní době máme, i když pomalu ale jistě mizí střední vrstva. Většina rodin má dvě auta. Plnou lednici, plnou spížku. Také plnou šatní skříň. Máme se zkrátka fajn.
Chtěla bych si zkusit týden žít v minulém režimu
Kdyby mi někdo řekl, že se celá Česká republika vrátí v čase a na týden si každý zkusí žít v minulém režimu, chtěla bych si to vyzkoušet. Myslím si, že o to víc bych si vážila toho, co jako rodina máme. Někdy některé věci bereme všichni jako samozřejmost a není to dobře.
Hlavně děti dnešní doby berou většinu věcí jako samozřejmosti. Ať už jde o materiální věci nebo co se týče chování k dospělým. Nedávno jsem někde četla, že na rozmazlování jsou babičky a dědečkové. Nebo tak tomu bylo dříve. Dneska děti rozmazluje kde kdo, raději jim ustoupí, než aby se snažili dětem cokoliv vysvětlit.
Ale to je poměrně obsáhlé téma a kór v dnešní době by to vydalo pomalu na knihu. Jak jsem již sama několikrát psala, nejsem pro výchovu drastickou v podobě násilí. Ale děti by měly vědět, že je třeba mít k rodičům respekt. Bez něj to nejde. Také by rodiče měli děti naučit vážit si toho, co mají. Aby věděly, že to, co dostanou od rodičů, nebylo zadarmo. Rodiče na to museli nějakým způsobem vydělat. Někdo na rodinné potřeby vydělá snadněji, někdo hůře. Ale bohužel, samo to nikomu do klína nespadne.
Máme všechno, ale co jako společnost postrádáme, je úcta a vděk
Můžeme mít všechno, na co si vzpomeneme. Ale co nám chybí, tak to je vděk a úcta. Stačí se malinko rozhlédnout kolem sebe a vidíme, jak se lidé chovají k sobě. Někdy je to opravdu katastrofa. Troufnu si bohužel říct, že bude hůř.
Jako společnost bychom se měli více snažit, aby děti našich dětí vůbec věděly, co to vůbec je úcta a vděk. Ale ještě pořád jsou mezi námi lidi, kterým není jedno chování svých dětí a sebe samotných.
