Článek
Zlato, když bude ten Valentýn, co kdybychom si zašli na večeři?
Je skvělé, že někteří muži po celém roce a boku své partnerky nebo manželky, vyvinou aktivitu a vezmou svoji ženu na večeři nebo do kina, protože je Valentýn. Za mě je ale tento svátek zamilovaných pouhým fenoménem. Proč? Nebojte se, ráda vám to vysvětlím.
Když někoho milujeme, nemusíme přeci čekat na nějaký den v roce, kdy se stejně někteří lidé ve vztahu ještě více přetvařují. Pokud jsme s někým rádi a záleží nám na něm, měli bychom mu svoji náklonnost dávat najevo po celý rok a ne jenom v jeden jediný den v roce, protože to tak dělá hodně lidí okolo nás.
My s manželem „slavit“ Valentýna nebudeme. Nachystám doma něco dobrého na večeři, protože láska prochází žaludkem a vím, že tohle manžel ocení daleko více, než nějaký hmotný dárek, který potom leží stejně ve skříni zapomenutý. Květinu po manželovi nevyžaduji. Mě je stejně řezaných květin líto, protože časem uschnou.
Aby se neřeklo, hodně mužů právě v den Valentýna vyvine iniciativu a bude se snažit svoji ženu překvapit něčím, co se obvykle neděje. Já jim to nemám za zlé. Ale proč musí čekat na ten jeden jediný den? Proč to někteří muži nedělají v průběhu roku?
Aby to nebylo jenom u mužích, tak i mnoho žen si přichystá pro své muže něco speciálního na den svatého Valentýna. Jako kdyby 15. únor nebyl také vhodným dnem přichystat něco speciálního pro svého muže.
Valentýn, marketingový tah
I když nám televize někdy nepředá do povědomí nic dobrého, minule jsem natrefila na reportáž majitele květinářství. Na Valentýna se těší, protože bude mít větší tržby. Ale nepočítá s tak velkými jako v minulých letech. A proč? Protože květiny, stejně jako ostatní zboží, zdražují.
Nicméně musím uznat, že prodejci mají na Valentýna dobře promyšlené marketingové tahy. Dnešní doba tomu vyloženě nahrává. Dnes toho máme na trhu hodně, něco je ale vážně jenom kýč. Jak se říká „Každé zboží má svého kupce.“
Dávat si lásku najevo po celý rok je pěkné
Mám za sebou nějaké vztahy, které nebyly vydařené. Vím ale, že každý vztah, kterým si v životě projdeme, nás má něco naučit. Jak v tom dobrém, tak i v tom zlém. Když se ohlédnu zpětně, nikdy jsem to na Valentýna nepřeháněla s láskou. Když jsem měla partnera ráda, dávala jsem mu svoje city najevo po celou dobu trvání vztahu, kdy na to byla vhodná příležitost.
V manželství, které trvá již několik let, žijeme v dobrém i zlém. Dáváme si najevo, že se máme rádi v průběhu celého roku. Pro nás je víc, když si máme spolu co říct, máme společné zájmy, společné chutě, stejné nebo podobné názory. Ne jenom v jeden den v roce. Ale po celou dobu.
Za to se přeci nemusíme stydět. Když někoho máme rádi, toho druhého potěší, když se o něj zajímáme, nasloucháme mu. Někdo na to není, ale sem tam, i to malé pohlazení či milá slova, dokáží udělat velikou radost.
Proč jsem tento článek napsala? Protože si málokdy uvědomíme, co máme doma. Vedle koho žijeme. Nemusíme s projevy náklonnosti čekat na den, který je k tomu světově určený. Je smutné, že hodně vztahů je dnes spíše o přežívání než užívání si společného života.
Jak jste na tom vy s Valentýnem? Prožíváte jej nebo tento svátek zamilovaných jde mimo vás?
