Článek
Kdo nehraje, nevyhraje
Byla jsem ještě na základní škole, v osmé třídě, když jsem vyhrála v časopisu Bravo Girl! dva lístky na koncert Gwen Stefani v Praze. Ani nevíte, jakou radost jsem z toho měla. Hned jsem se musela pochlubit spolužačce, mé kamarádce. Ptala se, s kým se na koncert vypravím. Tenkrát jsem ji zklamala, když jsem jí odpověděla, že nejspíš s taťkou.
Spolužačka mi na to skoro až jízlivě odpověděla „No to jistě tatínek bude rád, když s tebou bude na koncertě Gwen Stefani, když ji poslouchají spíš mladí.“ Já jsem jí na to odpověděla něco v tom smyslu, že doufám, že to taťku bude bavit. Nemýlila jsem se.
Cesta na koncert
Na koncert jsme s taťkou cestovali vlakem. Cesta do Prahy nám trvala přes 2 hodiny, ale nám to vůbec nevadilo. Byli jsme natěšení. Povídali jsme si, sledovali okolní krajinu z okna vlaku a říkali si, jaký asi ten koncert bude. Každé mladé slečně se nepoštěstí, aby vyhrála lístky na koncert celosvětové známé a už tenkrát oblíbené zpěvačky.
Když jsme dorazili do Prahy, vypravili jsme se do Sazka areny. To, že na koncertě bude hlava na hlavě, nám bylo jasné. Potkali jsme hodně fanoušků. Věci jsme si odložili za poplatek do šatny. Ochranka nám před vstupem k pódiu (měli jsme lístky na stání), řekla, že pokud máme nějaké plastové lahve, ať se ještě napijeme, museli jsme je z důvodu bezpečnosti vyhodit. Tak to prostě je.
Skvělá Gwen Stefani
Už ani nevím kdo Gwen předskakoval, ale netrvalo to moc dlouho a na pódiu se objevila samotná Gwen. Taťka mě překvapil, jak si užíval koncert od samotného začátku. Jako kdyby v tu chvíli omládl o dvacet let. Skákal, pískal, prostě si tento moment co nejvíce užíval.
Gwen se pokusila i o český pozdrav, ale moc jí to nešlo. Jakmile ale začala zpívat hit What you waiting for?, přidalo se nás hodně k ní. Byla to super atmosféra, na kterou jenom tak nezapomenu. I když jsem v té době byla teprve školačka, jsem moc ráda, že jsme se s taťkou na ten koncert vypravili.
Cesta z koncertu
Bohužel jsme nemohli být na koncertě po celou dobu, neměli jsme u koho tenkrát v Praze přespat. Museli jsme nočním vlakem zpátky domů. Jelikož to byl vlak, co jel ze zahraničí, byl plný cizinců. To se ví, že můj taťka měl o mě jako o dceru strach. Řekl mi, ať se já prospím, že on bude bdít a hlídat mě, aby mi nikdo neublížil.
Samozřejmě, že musel být taťka taky unavený. Bodejť by ne po takovém sportovním výkonu. Skotačil jako zamlada a já jsem si s taťkou ten koncert tak krásně užila, že na něj vzpomínám do teď, když slyším nějakou písničku od Gwen Stefani. Těším se, až jednou vezmu své děti na nějaký koncert. Pokud ovšem se mnou budou chtít vyrazit.
