Článek
Ona je divná, budeme se po ní vozit
Když jsem byla na základní škole, neměli mě spolužáci rádi. Byla jsem pro ně ta divná. Bodejť by ne. Nosila jsem divné oblečení a vlasy jsem musela mít nakrátko střižené. Tím jsem se stala snadným terčem pro posměch a šikanu. Ani nevíte, jak mě moje dětská duše bolela. Kamarádku jsem nějakou měla, ale kamarádství dlouho nevydrželo. Tak jsem měla druhou. Nakonec jsem zjistila, že vůbec žádnou pravou kamarádku nemám. Jak smutné.
Hanlivé přezdívky, výsměch, hanba
Připadala jsem si hrozně. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jednou kolovala moje video i po Youtube. Už tam naštěstí není. Ale hodně lidí vidělo ten trapas. Teď už se tomu směju. Tenkrát jsem chtěla chodit kanály.
Jelikož jsem dříve měla zvířecí příjmení, spolužáci mi jménem neříkali. Byla jsem pro ně Zvíře. To by ještě šlo. Ale často mi nadávali Smrdíš, jsi hnusná. Jedna spolužačka, která je dnes influencerkou, si mě dost často dobírala kvůli oblečení. Ale jak jsem to měla vysvětlit matce, že chci nosit jiné oblečení, protože to, které nosím, je terčem posměchu?
Abyste mi rozuměli, matka mi často nutila mrkváče a obnošená trika. Nakupovalo se v sekáči, ale vybírat jsem si nemohla. Matka mě oblékala sama. Vypadala jsem dost často jako strašák do zelí. Fotku jsem raději nahrávat nebudu, stydím se ještě teď. A to už byla doba kolem roku 2000, kdy móda byla dost vpředu. Dalo se vybírat.
Na střední to bylo snad ještě horší
Když jsem nastoupila na střední školu, tak to o moc lepší nebylo. Sice jsem chodila na brigádu, kde jsem si vydělala peníze. Ale většina mých vydělaných peněz padla na jízdné do školy. A to mi ještě nebylo 18 let.
Ale i tak jsem si něco ušetřila, abych si koupila něco hezkého na sebe. Musela jsem si to schovávat u babičky, aby matka na to nepřišla, protože by měla řeči. Jednou jsem si domů donesla tuším, že rifle. Ani vyprat mi je pomalu nechtěla, protože jsem si dovolila hodně. Díky bohu za babičku, ale ta trpěla. O všem potom přemýšlela, ale to bylo asi tak všechno. Nic více s tím neudělala. Promiň, babi.
Na střední škole jsem si vysloužila přezdívku ŽID. Krásná přezdívka, viďte? Stalo se i to, že mi spolužačky ostříhaly hlavu. Ze srandy, naštěstí neoholily dohola. Nemohla jsem se nijak bránit. Když jsem po čase diskutovala na internetu, tak se jedna z mých spolužaček do mě pustila, co to na tom internetu píšu. Napsala jsem jí, že pouze svůj názor a kde byla, když mě naše spolužačky šikanovaly, kde je moralizovala? Tak toho nechala.
Učme děti, co je správné
Rodiče ani kolikrát neví, že jejich dítě šikanuje jiné děti. A víte, co je smutné? Často šikanované děti nevidí jiné východisko, tak raději spáchají sebevraždu. Já jsem měla šikanu dlouhé roky a také jsem přemýšlela nad tím, jestli nebude lepší svůj život ukončit.
Učme děti, jak se správně chovat ke druhým. Není hezké ubližovat druhým slovně i fyzicky. U našeho syna jsem se setkala se šikanou už ve ŠKOLCE! Jistá holčička šikanovala více dětí. Když byl den otevřených dveří, seběhlo se nás více rodičů na maminku holčičky. Od té doby byl pokoj. Ale sama jsem si tu holčičku také „podala“. A to, když schválně skočila na naši mladší dcerku s úmyslem ublížit jí.
Proč některé děti šikanují?
Víte, co si myslím? Ty děti, které šikanují ostatní, jsou sami se sebou nespokojení a jenom to maskují. Většinou jsou to děti, kterých si rodiče moc nevšímají. Nebo se pletu? Možná se pletu, ale třeba ona holčička ze školky to tak měla. Maminka na ni byla sama, neměla na nic moc času.
Já sama jsem se cítila hrozně, bála jsem se někomu svěřit. Ale radím těm, kteří mají nějaké problémy - Neduste to v sobě, může to potom přerůst v katastrofu. Vždy existuje řešení. Bylo to i v seriálu Pan profesor, ale už nevím, který díl. Filmy také o tom jsou. Sebrat odvahu je to nejhorší, ale nenechte se trápit dlouhé roky, jako jsem se nechala já. A zbytečně!
Šikana v zaměstnání
Zabrousím ještě na téma Šikana v práci. Ano, i tam se to děje. Jak to probíhá? Nadřízený se vozí po svých podřízených. Myslí si, že je někdo, když má vedoucí post. Takového šéfa jsem také měla, ale jenom chvilku. Asi mu vadilo, že jsem šikovnější a mladší než jeho milenka, moje kolegyně.
Tito lidé si to prostě sebou nesou už z dětství. Byli buď utlačováni a dusili zlost v sobě, nebo jsou zvyklí někomu dělat ze života peklo.
