Článek
Synku, co budeš chtít dělat za povolání, až budeš velký?
Na výběr povolání u syna je ještě docela brzy, ale je důležité v tom mít jasno dopředu. Nejsem zastáncem toho, aby rodič dětem mluvil do toho, co budou studovat. Ale také nejsem zastáncem toho, aby dítě dokončilo jenom základku a poté se flákalo. Jeden náš vzdálený příbuzný má jenom základní školu, protlouká se životem, ale jemu to stačí. Jeho myšlení je jiné, je jednoduché.
Dnešní doba je prostě moderní, youtubeři jsou lidi, kteří jsou pro některé inspirací. Jeden známý youtuber (FIZI) je u našeho syna velice oblíbený a je to pro něj modla. Občas mu dovolím se na něj koukat, i když, co si budeme povídat, jsou to někdy opravdu kraviny. Ale zakázané ovoce nejvíce chutná, takže to synovi odpírat nebudu.
Až bude syn velký, chce být youtuberem. Proč ne. Já mu nezakazuji snít. Ale říkala jsem mu, že studovat by měl, aby měl maturitu aspoň. I když dnes by se spíše hodily obory s výučním listem, protože tam je zlatý důl. Nikomu se moc rukama dělat nechce. Máme pár známých, kteří jsou truhláři a živnostníci dělající rukama, vydělají si více než zaměstnanci, protože si řeknou slušný peníz za hodinu.
Nechci synovi podrazit nohy tím, že mu pošlapu jeho sny
Když jsem si já vybírala střední školu, nemohla jsem se svobodně rozhodnout, kterou školu půjdu studovat. Nakonec jsem byla rodiči přemluvena na střední hotelovou školu. Vařit mě baví, o tom žádná. Rodiče říkali „Jíst a pít se bude vždy, práci si v oboru vždycky najdeš.“ Ale co si budeme povídat, pracovat za barem či někde v kuchyni, je řehole. Jste tam od rána do večera a platově nic moc.
Nechám syna snít, střední školu také nechám na něm. Nebudu ho nutit jít například na gympl, když prostě nebude chtít. Jsem ujetý rodič? Možná ano. Vím ale jaké to je, když jsou sny rodiči pošlapány. Nechci být ten stejný rodič. Nechci, aby mi to syn potom vyčítal, že kvůli mě něčeho nedosáhl, protože jsem ho donutila studovat to, co on nechce.
Mým snem bylo být překladatelkou jazyků. Jenomže mi bylo řečeno, že na to mám zapomenout, že školu mi platit rodiče nebudou, protože si to nezasloužím. Frnk. V tu ránu moje sny byly zničeny, rozplynuly se. Do teď mě to někdy štve, protože vím, že bych mohla být někde jinde. Ale co se má stát, to se také stane. Beru to tak.
Ať si je třeba popelář, hlavně, ať je šťastný
Žádné zaměstnání není podřadné. Ani uklízečka, ani popeláři. Někteří se ale chovají nadřazeně nad těmito lidmi. Společnost ale nemůže bez těchto zaměstnání fungovat. Já si těchto lidí vážím. Takže i kdyby syn přišel s tím, že bude popelář, ve štěstí mu bránit nebudu. Nejhorší je, když si rodiče přes děti snaží si splnit své nesplněné sny.
Ať si prostě děti samy rozhodnou, čím budou chtít. Když syna neopustí touha být youtuberem, ráda mu s tím pomohu. Nejsem v tomhle skeptická, jenom vím, že to bude hodně práce. Ale když se chce, všechno jde. To platí ve všem. I ve studiu na doktora, právníka, učitelku, prodavačku, floristku, atd.
Věřím, že jednou můj syn bude úspěšný v tom, co bude dělat. Doufám, že si ze mě vezme příklad a vytrvá a bude pracovat na svém snu. Moc oběma svým dětem přeji, aby se měly v životě dobře a byly šťastné. Usnadňuje to život.
