Článek
Nejsem robot ani stroj, potřebuji také někdy odpočívat
Každá z matek tohle zná. Nejraději by se vystřelila na měsíc. Nebo se někam zavřela, aby mohla být aspoň 5 minut sama. Jako by děti měly radar na to, že potřebuje být sama. Zrovna nutně potřebují pořád něco, kdy už jí tečou nervy. Přichází na řadu hlasitá domluva.
„Nemůžete mě laskavě nechat chvíli být? Jsem unavená a vy pořád s něčím otravujete!“ Vidíte se v tom?
Mami, ty jsi unavená? Ale to nemáš nárok
Naše děti většinou dokáží pochopit, že mě mají chvilku nechat vydechnout. Vysvětluji jim, že maminka nemá nekonečnou baterku. Stejně jako jejich hračky na baterky. Také se po čase vybijí. A maminka si také někdy potřebuje dobít baterky. Aby je mohla vzít ven na hřiště nebo na procházku. Její energie není neomezená. Někdy to úplně tak nedokáží pochopit, ale papír s pastelkami nebo TV (na chvilku), dokáží dětičky zabavit.
Co je víc, než odpočatá maminka? Možná super jemná čokoláda s oříšky. Pro milovníky čokolády. Nebo kus steaku pro milovníky masa. Ale pro děti je radost, když mohou dělat to, co se jim líbí. Ale pokud maminka na to nemá energii, pak jsou bohužel protivní všichni. Protože nebylo splněno co si děti přály.
Když jsem měla jedno dítě, byla jsem bláhová
Narodil se mi syn se Sandiferovým syndromem. Nebylo to lehké. A já si říkala, jak složité to s ním mám. O několik let později přišla na svět dcera. Já bláhová. Jak jsem si jenom mohla myslet, že mít jedno dítě je nějaká starost? S odstupem času vidím, že to byla pohoda, i když pro mě mateřství v tu chvíli bylo jako španělská vesnice.
Jak jsou dvě děti a to mladší roste a roste, tak přichází na řadu více zlobení. Rodič, potažmo matka (většinou s dětmi jsou matky), se musí obrnit silnou vůlí a pevnými nervy. Dvojnásobek všeho. A každý chce mít to, co má ten druhý. Já si nedovedu představit mít dvojčata. To musí být ještě větší záhul.
Kde se mám před dětmi ukrýt a být chvíli sama?
V bytě se tak snadno neschováte, abyste byli chvilku sami. Ale když se dětem vysvětlují pocity, které rodiče mají, měly by to pochopit. Je třeba s nimi o tom mluvit. Co většina maminek nepřizná, tak každá chce být někdy chvíli sama od vaření, uklízení hraček, vysvětlování dětem atd.
Nechápu, jak mohl někdo vymyslet slovní spojení mateřská dovolená? Vždyť to žádná dovolená není. Kojení, přebalování, kontrolování, vaření, úklid domácnosti, prádlo. Tohle ženy musí zvládnout. Výhra je, když miminko není ubrečené. Když je, tak domácnost a bohužel i péče o zevnějšek jde do háje.
Tahle slova nebyla vyřčena
Většina maminek si také nechává pro sebe tajemství, že opravdu ten poslední kousek pizzy, čokolády nebo další dobroty, chtěla. Ale protože miluje svoje děti natolik, tak to kvůli nim oželí. Ale až budou spát, tak si dá něco jiného dobrého, protože jí to nemá kdo sníst. Vlastně pozor. Má. Nasypu si do misky čočkové chipsy (nejsou tak tučné). Donesu si je do obýváku a než se k nim vrátím, nějaké ubydou. Když ne děti, tak manžel.
A potom si říkám a někdy i nahlas „Oni mi to zase všechno sežrali!“ Ale já je chápu. Oni to se mnou myslí dobře. Protože nechtějí, abych přibrala. Že jsou hodní?
Svoji rodinu miluji, vůbec si nestěžuji. Spíš tento článek píšu s nadsázkou. Život s dětmi je tak pestrý. Každý den, když vstanu, tak vím, že ten den bude rozmanitý. Pokaždé se totiž s dětmi přihodí něco jiného. Ale což, aspoň není nuda.
