Mladý zoufalec

Můj příběh je o muži, kterému je krásných 30 let, ale svůj život si dokázal už dokonale zničit. Stihl to rychle, přitom se mohl mít dobře. Kde je vůle, tam je i cesta. Tento muž se ale spíše raději lituje, než aby chtěl sám se sebou něco udělat.

Je to už pár let zpátky, co říkal mně a mému manželovi „Budu si žít jako král. Před vlastním domem mi bude stát Bavorák, budu bohatý, to ještě všichni budete koukat!“ Bylo nám jasné, že to určitě takto nedopadne, protože toho mladého muže známe moc dobře a víme, že by nikdy nevystoupil ze své zóny pohodlí, aby měl to, co říkal.

Tento mladý muž je bohužel zoufalec, který, když si vypije, jenom se lituje. Má pocit, že mu všichni ubližují, nikdo ho nepodporuje. Opak je ale pravdou. Několikrát jsme mu podali pomocnou ruku, kterou odmítl. Měl pocit, že mu pomáhat nechceme. Když nechce, nutit ho nebudeme. Ať si zůstane v módu Zoufalec, když není připraven na změnu.

Osobnost se člověku formuje už od dětství. Jeho dětství moc jednoduché nebylo, neměl podporu od rodičů, proto doteď trpí nízkým sebevědomím. Když se ale chce, všechno jde. Mohl by na sobě pracovat, aby získal sebevědomí. Mohl by na sobě pracovat, aby vypadal jako muž a ne jen kostra obalená kůží.

Bohužel, je to tak. Jeho postava je v jeho věku stále chlapecká. Je vysoký, hubený. Zkrátka pouze kostra obalená kůží. Je to způsobeno tím, že pořádně nejí. Holduje raději alkoholu. Několikrát jsem mu nabízela, ať se staví na oběd nebo pro jídlo, že ho máme dost a ráda se podělím. Vždy odmítl.

Jeho otec se ho snažil podporovat, co mu síly stačily. Dával mu jídlo, dokonce i peníze. Ale po čase ho to přestalo bavit. Uvědomil si, že dospělého muže nemůže pořád obstarávat jako studenta, který nemá příjem. Mladý muž příjem má. Z jedné práce ho vyhodili, protože opakovaně nadýchal zbytkový alkohol.

Našel si jinou práci. Jeho kariéra se zastavila na prodavači v obchodě s potravinami. Mohl ale mít jinou práci, daleko lépe zaplacenou. Nechce. Má vystudovaný obor elektrotechnika, ve kterém se točí pěkné finance. Ale nebaví ho to. Když se nechce, je to horší, než když se nemůže.

Byla jsem také svědkem, když tento mladý muž měl pomoci dvěma mužům vynést do prvního patra nábytek. Muži po něm chtěli pomoci. Řekl, že nemá sílu. Tak mu řekli, ať pohlídá auto a kdyby bylo potřeba, ať s ním uhne na stranu. Nemá řidičák. To se jeden z těch mužů neudržel a natvrdo mu řekl „Proboha, co ty jsi za chlapa, když ani neodneseš nábytek a neumíš řídit?“ Samozřejmě, že se urazil. Jak se tak říká Pro pravdu se člověk zlobí.

Na ženy má tento muž bohužel také smůlu. Může si za to sám. Jelikož nemá sebevědomí, nevěří si a není ochoten na sobě pracovat, každá žena ho akorát využívá. Když si k tomu připočítáme problémy s alkoholem, tento muž není ideálním partnerem. Už jenom také z toho důvodu, že pracuje jako prodavač, přitom má na víc. To zkrátka není pro ženy atraktivní.

Jakoukoliv měl partnerku, tak do ní sypal horem, spodem finance. Že jich nemá nazbyt mu bylo jedno. Potřeboval se před těmi ženami vytáhnout. Také se kvůli tomu zadlužil. Jednoho Silvestra se nám svěřil, jak velké dluhy má. Nemá ale vlastní bydlení, žije v pronájmu, nemá auto, nemá nic našetřeno. Jeho dluhy v té době činily přes půl milionu korun. Určitě vzrostly, protože má nové věci, na které si těžko našetřil ze svého platu. Dláždí si cestu do pekel.

Kdykoliv si dá tento muž alkohol, narostou mu ramena. Pitím alkoholu utíká od tvrdé reality jeho života, ale také si jím dodává sebevědomí. Jenomže když má vypito, píše nesmysly různým lidem. Rodičům, ženám, mně a dalším lidem.

Bylo mu praktickým lékařem doporučeno léčení. Ambulantní léčba nepomohla, návštěvy u psychiatra také ne. Je mi jasné proč. Nevychází to z jeho nitra. On sám nechce nic změnit. Bude raději dále pracovat jako prodavač, žít v pronájmu, brát si nebankovní půjčky, pít alkohol a litovat se.

Jelikož je mu jedno, jak vypadá a kromě toho je mu jedno i jeho zdraví, potýkal se se zdravotními problémy, které souvisí s hygienou. Tu bohužel také nedodržuje. Měl nové udělané zuby, krásně bílé. Když jsem ho nedávno potkala, byl za bílého dne opilý, smrděl a jeho zuby, které dříve byly krásně bílé, vypadaly zničeně a byly černé.

Zkoušela jsem mu znovu podávat pomocnou ruku. Odmítl ji a mým dobře myšleným radám, že by se měl léčit v léčebně, se akorát vysmál. Jeho snaha něco změnit je u bodu mrazu. Já ho nechám jeho život žít, ale mám takové tušení, že jednou dopadne špatně.