Naše dcera je extrémně drzá, ale špatní rodiče nejsme

Každý rodič si říká, že jeho dítě tohle dělat nikdy nebude, ať už jde o cokoliv, ale opak je potom kolikrát pravdou. My se s manželem snažíme o respektující výchovu, ale bohužel dnešní doba tomu moc nenahrává. Tedy spíš nenahrává vůbec tomu, aby dítě mělo respekt k rodiči a dospělým jako takovým.

Proč si to myslím(e)? Stačí se rozhlédnout kolem, když člověk přijde mezi spolužáky dítěte. Jedno dítě bije do matky a ta ho klidně nechá. Copak je ta matka ale boxovací pytel? Druhé dítě se vzteká, že se mu fakt do třídy nechce a dupe do podlahy. Další dítě nadává rodiči, že mu něco nenachystal, ale to dítě se večer nezmínilo, že něco do školy potřebuje.

My chceme po naší dceři, aby nás respektovala, protože čím bude starší, bude to horší. Ale nebudujeme si respekt u ní tak, že se nás bojí. Chápejte tím to, že násilí nepoužíváme. Ale občas jedna výchovná na zadek holt přistála. Ale bohužel vidíme vliv dceřiných spolužáků na její chování. To, co vidí u druhých se snaží provozovat i doma, aby nebyla pozadu.

Naše dcera si z nás někdy dělá dobrý den. Ptám se jí, jestli chce jíst to a to. Nechce. Jakmile všechno sklidím ze stolu, najednou chce. Kolikrát jsem si všimla, že když se jí na něco ptáme a ona odpovídá, vysmívá se nám do obličeje. To je vážně „super“.

Také je drzá v tom, že když jí s mužem říkáme, že ji do nekonečna nebudeme obskakovat, tak říká „Ale ty to musíš udělat“. Opravdu jsme se poslední dobou museli hodně obrnit trpělivostí. Ale ono není divu, že se ty děti dneska tak chovají, když mají vzory nerespektujících spolužáků k dospělým a rodičům.

Dneska se totiž hraje na to, že výchovná na zadek deformuje psychiku. Chtějí zakázat fyzické tresty na dětech. Ano, to beru. Protože někteří rodiče to bitím dětí přehánějí. Ale nemyslím si, že plácnutí přes zadek (samozřejmě takové, aby dítěti nebylo způsobeno zranění) by mělo tak katastrofální dopady.

Docela mě udivuje, co říká babička, tedy matka mého muže. Dříve jejich děti dostávaly na zadek běžně, protože se tak děti vychovávaly. Děti zkrátka rodiče musely respektovat. A měly by i dnes. Ale babička, která už je stará škola, říká, že děti vůbec nesmíme být, nesmíme na ně zvedat hlas, nesmíme jim nadávat. Máme se vlastně díky jejím názorům k dětem chovat, jako kdybychom je měli v bavlnce.

Měli bychom dětem pořád dokola něco vysvětlovat? Ano, můžeme dětem něco vysvětlovat, ale když z vás vyloženě mají srandu a smějí se vám do obličeje, máte je nechat? Jak se asi potom budou chovat, až dospějí? Já tuším. Budou se vysmívat svým nadřízeným, budou mít ze všeho humor a nebudou nic brát vážně, když se nenaučí respektu.

Naše dcera má totiž kamaráda, který má humor ze své matky a bije do ní, když není po jeho. Kdykoliv něco dceři zakážeme, protože si to nezaslouží za své chování, tak na nás zkouší „Já to řeknu Kájovi“. (Kája je kamarád, který už se v dětském věku ke své matce chová jako ke kusu hadru). Jenomže Kája má holt volnou výchovu a jednoho krásného dne to nemusí dopadnout dobře. Ale nebudeme předbíhat.

Ale upřímně? Dceři kamaráda brát nechci, ale poslední dobou jí musíme vysvětlovat, že se Kája chová k mamince nevhodně. Snad to nebude horší. Bohužel do budoucnosti nikdo nevidí. Ale rodič je ten, kdo dítě provádí celý jeho život a ukáže mu, jaké chování je správné a jaké nevhodné.

Bohužel je teď IN a COOL, když děti svým rodičům a svým učitelům odmlouvají. Nikdo neví, jak to bude třeba za 10 let, ale pokud to takto půjde dál, úcta a respekt pro budoucí generace opravdu budou sprostá slova.

Ne, nestěžuji si. Máme blahobyt, máme se moc dobře. Ale je to vlastně dobře? Kolikrát jsme se s mužem bavili, že si vlastně ani kolikrát neuvědomujeme, jak moc dobře se máme. Máme co jíst, máme kde bydlet, máme co na sebe, máme v čem jezdit a když přijdeme do obchodu, je tam dostatek všeho.

S tím právě souvisí i to, že dcera a syn dostali hromadu dárků. My jsme se snažili to nepřehánět, protože v průběhu roku dostanou, co potřebují, někdy i co chtějí (musí si to ale zasloužit, není to samozřejmost). Babičky a dědečkové ale na Vánoce měli jiný názor. Takže děti dárky bavily první den a teď? Nezájem. Nudí se. Přitom mají pokoj plný Lega, knížek, hraček a je jim to prostě málo.

Nejsme špatní rodiče, jenom asi neumíme být ve výchově tak moc moderní. Ale zkrátka po svých dětech chceme, aby si vážily toho co mají, aby na nás nebyly drzé a aby se uměly i omluvit. Za nás to rozhodně špatně není.

Špatně je to, že si rodič nechá od svého dítěte skákat na hlavu a budou obsluhovat své dítě, vše mu nosit pod nos. Dítě musí chápat, že domácnost je společná a je třeba, aby také přiložilo ruku k dílu. Ale málokdo takto děti v dnešním světě vede.