Článek
Ženy by se neměly nechat ponižovat muži
K napsání tohoto článku mě vlastně přiměly dvě věci. Četla jsem příběh Šárky Vaňkové, která si tímto prošla. A není sama. S ní si tímto ošklivým obdobím prošlo stovky žen. Včetně mě. Nebylo to nic příjemného a styděla jsem se o tom mluvit. Když to vidím s odstupem času, tak jsem o tom neměla mít strach mluvit. Jenomže se to hůře udělá, než se řekne.
Proč to ti muži dělají ?
Podle mého názoru to ti muži mají v sobě nějak zakořeněno už z dřívějších dob. Žena dřela, to muž také, ale jak nebylo po jeho, tak bylo zle. Něco málo jsem o tom četla. Jenomže ono se to děje pořád a dnes to snad bývá i horší. Kolikrát bohužel dojde až k vraždě.
Měli bychom mít k sobě respekt všeobecně. Muži k ženám, ženy k mužům, rodiče k dětem, mladší ke starším, starší k mladším. Ale neděje se tomu tak.
Můj příběh, ve kterém se některé další ženy jistě poznají
Bylo mi 17 let, kdy jsem se chytila staršího muže. Vážně nevím, co mi na něm imponovalo. Hezký moc nebyl, měl rodinu a ještě se ke mně choval jako hovado. Ale neměla jsem sílu na to, abych to ukončila. Víte proč? On mi v podstatě nedovolil, abych to s ním ukončila. Manipuloval se mnou.
Ale to nebylo všechno. Teď opravdu půjdu s kůží na trh. Jsem s tou věcí dávno vyrovnaná, chci dodat ženám, které jsou na tom stejně, naději, že v takovém vztahu setrvávat nemusí! Je to těžké, ale pomoc existuje. Jenom se nebát ten krok udělat.
Vrátím se k mému příběhu. Kromě psychické manipulace, jsem od toho muže dostávala pořádně zabrat i fyzicky. Schytávala jsem od něj facky, škrcení, škrábání. A před našima jsem to tajila. I když to párkrát už tajit nešlo. A otec se mě ptal, od čeho nebo koho to mám. Samozřejmě jsem se vždycky vymluvila.
I agresorovi se dá utnout tipec, ne vždy to vyjde
Už nevím, jak to přesně bylo, protože to je několik let, ale nakonec se podařilo, že spravedlnost zvítězila. Naši se to nějak dozvěděli, že mi ten týpek ubližuje a šli se mnou na policii. Mysleli jsme si, že už potom bude klid. Ale nebyl.
Stále mě stalkoval, psal nebo volal na telefon, sledoval mě. Nebylo mu jedno zaangažovat do mého stopování svoji manželku, která mu tolerovala jeho milostné avantýry. Protože musela. K ní se choval stejně jako ke mně. Jak to vím? Spojily se se časem spolu a promluvily si o tom.
Dopadlo to tak, že jsem si našla přítele (nebo vlastně spíš on mě) a vše jsem mu pověděla. Chránil mě, změnili jsme moje číslo. Ale když jsem ho potkala náhodou, vše se mi vybavilo. Chvíli ještě trvalo, než mi ten dotyčný dal pokoj. Nakonec to vzdal, ale už nechci nikdy tu hrůzu prožívat znovu.
Nebojte se o tom mluvit
Můj nynější manžel to také ví. Svěřila jsem se mu, protože toho týpka občas spolu potkáme. Ale nějakou chvíli jsem si to nechávala pro sebe. Říkala jsem si, že to nebude třeba, aby to manžel vědět. Nakonec se mi to rozleželo v hlavě, tak jsem mu to pověděla. Ono to je tak lepší.
I když si možná myslíte, že z toho pekla není úniku, vždy je. Máte nějaký podobný problém? Svěřte se kamarádce, v práci, rodině. Komu nejste lhostejní, rádi vám pomohou. Já vím, je to těžké to ze sebe dostat, ale nechcete to peklo prožívat pořád a pořád dokola. Ono to jednou může dopadnout hodně zle.
Co si o násilí na ženách myslíte vy? Máte s tím zkušenost?
