Článek
Jen blbni
Chvála tomu, kdo vymyslel dětská hřiště. Nejenže se děti na nich vyřádí, ale také jsou v sociálním kontaktu s ostatními dětmi. Rodiče jsou také v kontaktu s ostatními rodiči a nikomu nic nechybí. Někdy ale to blbnutí už je za hranicí. Třeba nedávno, když jsme s dětmi byli na hřišti, se stalo to, že syn shodil dceru z rozjetého kolotoče. Naštěstí se jí nic nestalo, ale už přímo na hřišti dostal domluveno. Ostatní rodiče se na mě dívali, jako kdybych jim hrála divadelní představení.
Za mě je ale v pořádku, aby dítě vědělo, co se smí a kde už jsou ty hranice, které mohou být nebezpečné. Také je za mě v pořádku, aby se dítě umělo dělit o svoji hračku a půjčit ji. Sice jedna přebornice na děti tvrdí, že dítě nemusí svoje věci půjčovat, ale pokud mu to rodič správně vysvětlí, kde je problém? Jasně, že je třeba to nechat na dítěti a nenutit ho, ale zase ho učit od malička, aby se chovalo majetnicky? To asi nebude to pravé ořechové.
Zlobíme, tak co mamko, vydržíš to?
Někdy děti zkouší trpělivost rodičů. Naše dcera je vyloženě provokatér. Vím, že dřív bych se naštvala víc, ale teď to beru spíš hravě. Ale také někdy nejsem v klidu. Hlavně, když si syn usmyslí, že svojí mladší ségře bude ubližovat. Ale někdy dost blbě. Kope do ní, bije ji a zvyšuje hystericky na ni hlas.
Já ani manžel se takhle k ní nechováme, tak jsem si říkala, odkud to asi tak může mít. Ale tušíme. Tušíme, že vítr vane ze strany mého ex partnera. Byla jsem svědkem, jak jeho přítelkyně na něj křičí, nadává mu. Občas přijede pro syna rozbitý, tak tam asi probíhají i fyzické tresty.
Někdy zvýším hlas, protože naše děti jsou tak hlučné, že mě potom neslyší, jak je napomínám, aby tak nekřičely. Někdy to zabere, někdy ne. Když to nezabírá, přichází potom dle míry provinění sankce. Ne, dítě si prostě nemůže dovolit všechno a už vůbec ne to, aby skákalo rodiči po hlavě.
Díky, děti, trénujete mi nervy
Malé děti, malé starosti. Velké děti, velké starosti. Já sama bych se nevrátila do svých dětských let. Ale když vidím, jak jsou děti venku šťastné, moc nechápu rodiče, které svým dětem raději strčí mobil či tablet.
Jasně, někdy na hřišti musí mít člověk oči jako ostříž. Někdy se děti chovají nevhodně. Ale to je potom zkouška pro rodiče, co on sám vydrží. Někdy potom přichází na řadu hlasitá věta „Tak, děcka, co děláte?“ Ale je fakt, že když se vyblbnou, večer potom lehnou a spí jako dudci. Když je hezky, na co sedět doma?
Máte rádi čas strávený se svými dětmi?
