Článek
Nikoliv proto, že by byly nepraktické, ale proto, že symbolizovaly cosi „západního“ a rebelského. V očích učitelů navíc působily spíše jako pracovní oděv než jako oblečení vhodné do školy.
Džíny (označované také jako džínsy či rifle) jsou kalhoty šité z pevné bavlněné látky – džínoviny, známé jako denim. Původně šlo o pracovní oděv. Bavorský rodák Levi Strauss přišel během americké zlaté horečky s nápadem nabídnout zlatokopům a horníkům odolné kalhoty z tohoto materiálu. Patentoval je roku 1873. Model s kovovými cvočky se vyrábí dodnes.
Název jeans pochází z francouzského spojení bleu de Gênes – v překladu „janovská modř“. Odkazuje na italské město Janov (Genova), kde se už ve středověku vyrábělo hrubé bavlněné plátno používané na plachty a pracovní oděvy. Později se z něj vyvinula džínovina. Pevná bavlněná tkanina s keprovou vazbou, která dodala džínům jejich odolnost i typický vzhled. Tato látka se barvila na modro a právě ona se stala základem moderních džínů. Z francouzského označení se pak postupně vyvinulo anglické blue jeans.
Český název rifle vznikl podle stejnojmenné italské značky, založené roku 1958 bratry Fratini. Společnost Rifle Jeans začala vyrábět vlastní džíny inspirované americkým stylem a v roce 1968 jako první západní značka oficiálně vstoupila na československý trh prostřednictvím prodejen Tuzex. Jméno Rifle se stalo synonymem pro džíny obecně a zdomácnělo natolik, že se používá dodnes.
Označení texasky se zase ujalo díky spojení džínů s americkými kovboji a Texasem. A pomohly k tomu i nápisy na etiketách značek jako Lee nebo Wrangler, kde se objevovalo „Blue Denim Made in Texas“.
V Americe je nosili zlatokopové, horníci, dělníci či kovbojové, proto je starší generace vnímala jako pracovní oděv. V Československu 70. a 80. let se však situace obrátila. Kvůli omezené dostupnosti a prodeji v Tuzexu šlo o drahé a těžko dosažitelné zboží. Pro mládež tak představovaly prestižní symbol Západu a svobody, zatímco pro učitele zůstávaly jen málo důstojným pracovním oděvem, který se podle jejich představ do školy nehodil.
Džíny se nakonec staly běžnou součástí šatníku. V dnešní době se nad jejich dřívějším zákazem usmíváme. Jenže přesně stejný spor se dnes vede kolem tepláků. Některé školy otevřeně řeší, že je ve svých lavicích nechtějí, protože působí příliš ležérně a málo důstojně.
Další „zakázané“ módní vlny:
- Mini sukně – vyzývavé, příliš krátké, údajně odváděly pozornost.
- Dlouhé vlasy u chlapců – znak „mániček“, někde i důvod k vyloučení ze školy.
- Barevné vlasy a piercingy – prý nevhodné pro „výchovně-vzdělávací prostředí“.
A co mají všechny společného? Dnes už se nad nimi nikdo nepozastavuje.
Tepláky dnes
Z tělocvičen a obýváků se tepláky přesunuly na ulice i do škol. Pro jedny je to pohodlný, moderní styl. Pro jiné symbol „lenosti“ a „úpadku vkusu“.
Ale opravdu se historie neopakuje? Nejsou tepláky dneška jen džínami osmdesátých let?
A kdo vlastně určuje normu?
Ještě nedávno byly vysmívané ponožky v sandálech. Symbol českého nevkusu, terč vtipů. A teď? Na přehlídkách potkáváme ponožky v lodičkách a najednou je to trend.
Normu neurčuje žádná univerzální autorita. Určuje ji čas, móda, kultura a hlavně naše ochota přijmout nové věci. To, co dnes vypadá jako módní prohřešek, může být zítra běžný standard.
Někdo by mohl namítnout, že jednoduchým řešením by byly školní uniformy. Jenže jak by to vypadalo v praxi? Děti, které dojíždějí, by se převlékaly až ve škole? Nebo by jezdily v uniformách městskou hromadnou dopravou až domů? Nakolik je vlastně vhodné nosit školní uniformu na ulici?
Jaké oblečení je tedy vhodné? Jsou to rifle, nebo spíš tesilky? K nim tenisky, nebo raději lakýrky? Když začneme stanovovat pravidla, neskončí to jen u tepláků. Znamenalo by to úplně změnit módu ulice a narýsovat hranici mezi tím, co je dovoleno, a co už ne. A jsme tam, kde jsme byli.
I když, kdyby se do ulic vrátila opravdová elegance, byla by to pastva pro oči. Pánové v oblecích s kravatou a kloboukem, dámy v kostýmcích s kloboukem a širokou krempou, s rukavičkami a v lodičkách. Taková móda měla šmrnc, který se dnes na ulici mezi všemi těmi mikinami a péřovými bundami jen tak nevidí.
Ale tuším, že ne všichni by z této varianty byli nadšení, poněvadž i tak by se našel někdo, kdo by si chtěl nosit, co zrovna chce.
Jestlipak by to ve školách nakonec nevyřešily hábity jako v Bradavicích? Nechte děti si vybrat barvu koleje a vsadím se, že je budou nosit dokonce s nadšením.
_________________________________________________________________
Anketa
_________________________________________________________________
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%BE%C3%ADny
