Článek
Úvod: Vítejte na frontě
Když architekt projektoval Sedmistovky, pravděpodobně netušil, že za pár desetiletí se jeho výtvor stane symbolem městské frustrace, boje o přežití a nekončícího sousedského konfliktu. Dnes tu nežijete. Dnes tu bráníte teritorium.
Dva světy, jedna stoupa
Zatímco jedni vytírají chodbu, ti druzí do ní vylévají zbytky. Jedni třídí odpad, druzí ho střílí z okna jako granáty. Jedni platí nájem, druzí spoléhají na to, že když se ztratí předpis, zmizí i povinnost.
Realita? Dva světy, jedna stoupa. A někde uprostřed bezmocný správce domu, co už ani nezvedá telefon.
Hlas slušného občana
Pan Jiří K., bývalý dispečer, žije v Sedmistovkách 23 let. Dnes už jen počítá, kolikrát týdně se lekne rány z vedlejšího bytu.
„Když bouchá u nich, třese se lustr i u mě. Už jsem si pořídil čelovku, protože výtah někdo opět rozebral. Poslední dobou si říkám, jestli jsem náhodou nepodepsal podnájem v Kábulu.“
Hlas obyvatele, který „jen žije“
Slečna Romana L., 28 let, matka pěti dětí, nemá srdce z kamene. Má reprák. A silný smysl pro osobní svobodu.
„Já si taky chci žít, ne? A že je hluk? To je jen hudba života! Soused pod náma je důchodce, ať si koupí špunty. Já mám děti, a ty maj hlas. A energie. A občas házej vajgly z okna. No a co?“
Bitva o schodiště B
Bitvy o Sedmistovky nemají frontovou linii. Mají chodbu. Každý večer je novým dnem D. Hluk, výkřiky, občas i měkké přistání neidentifikovatelného předmětu na parkoviště. Konflikt roste. Emoce vaří. A zatímco strážník sepisuje hlášení, vchod C už vyhořel popelnicí.
Krvavé pondělí u schránek
Jedna z nejvýraznějších bitev se odehrála během pondělního večera, kdy si paní Z. dovolila požádat sousedovic děti, aby „neřvali jako na pastvině“. Po neúspěšném diplomatickém dialogu ve formě sprostých výpadů a vráceného jogurtového kelímku vypukl drobný sousedský konflikt.
Zúčastněné strany: dvě seniorky s taškou z Lidlu a tři náctiletí válečníci s bluetooth bedýnkou. Výsledkem bylo rozkopané zábradlí, dvě přivolané hlídky, a legendární věta:
„Když se vám tu nelíbí, tak si kupte barák, babi!“
Od té doby se tomu rohu říká Krvavý roh u schránek. A nikdo tam neparkuje kolo.
Městská policie: sarkasmus v terénu
plk. Miroslav Fejfar, fiktivní šéf městské policie Most:
„Sedmistovky? Ale prosím vás. To je přece kulturní mozaika města! Někde jsou galerie, jinde koncertní síně – a tady máte nonstop dramatické divadlo. Každý den je premiéra. Naši strážníci se sem jezdí spíš rekreovat. Chodí po schodech, dělají socializaci, cvičí dechová cvičení (v plynové masce). A jestli tu porušuje někdo noční klid? Ale kdepak – tady noční klid nikdy nezačal.“
Dlouholetý strážník MP:
„My říkáme Sedmistovkám takový městský paintball. Nevíš, odkud to přijde, ale určitě to bolí. Chodíme tam cvičit v reálném prostředí – taktika, trpělivost, hluboké dýchání a komunikace s entitou, která tvrdí, že je v domě jen na návštěvě už třetí rok.“
„Služebně to označujeme jako ‚Most Tactical Experience‘. Někteří nováčci to tu dávají jen v rámci střelecké přípravy. Nováček, který v sedmistovkách přežije měsíc , tak je připraven na boj v Afghánistánu.“
„Někdy máme pocit, že tady vznikne samostatný stát. Už chybí jen vlajka a hymna. Ale spíš čekáme, až se jeden z těch výtahů promění v katapult.“
Kam se poděla správa města?
Místo prevence – malůvky na sídlištních zdech. Místo komunitních pracovníků – tři letáky s radami, jak přežít kontakt se sousedem. A místo důsledného dohledu nad dodržováním pořádku – ticho. Tedy alespoň z úřadu. Jinak ve vchodě rozhodně ticho není.
A co dál?
Možná, že Sedmistovky jsou jen první. Možná, že další panelové bloky čeká stejný osud – pomalý rozklad a rezignace. Město Most potřebuje nový plán. Ne PR, ne festival. Ale záchranu základního soužití.
Sarkastické hlášky z terénu
- „Tady se víc bojíme souseda než války v zahraničí.“
- „Soused mě pozdravil. Volal jsem okamžitě na krizovou linku – podezření na halucinaci.“
- „Výtah nejel tři týdny. Pak jel. Ale s někým jiným, kdo ho ukradl.“
- „Nejvíc uklidí déšť. A někdy i vyhořelá popelnice – udělá místo.“
Závěr: Válka bez vítězů
Sedmistovky nejsou vtip. Jsou bolestí městského systému. Jsou obrazem města, které rezignovalo. Každý další den bez řešení jen prohlubuje propast.
A jestli máte pocit, že tohle je přehnané – přijďte na noc do vchodu 707.
Tam zjistíte, že klid je jen legenda a sousedský mír urbanistický mýtus.
