Článek
Panelová sídliště v Mostě bývala symbolem důstojného bydlení pro tisíce pracujících rodin. Dnes se v nich stále více odehrává tiché drama, které média většinou míjí: odchod slušných obyvatel, normalizace strachu, rezignace těch, kdo by město mohli měnit k lepšímu – kdyby se necítili být trestáni za slušnost.
Sídliště jako Chanov, Výsluní, Půlnoční, Zahradní, Albrechtická, J. Opletala nebo tzv. sedmistovky, kde se situace v posledním roce viditelně zhoršuje, nejsou jen abstraktními body na mapě. Jsou to konkrétní domovy lidí, kteří stále věří, že Most může být městem, kde slušnost není slabost. Jenže právě oni dnes trpí nejvíc – ne kvůli kriminalitě jako takové, ale kvůli pocitu, že zůstali v pasti, kde se nikdo neodvažuje postavit těm, kteří rozvracejí pořádek.
Denní realita slušných obyvatel
- Noční hluk, výhrůžky, dealování drog přímo před okny.
- Policie přijede, sepíše, odjede. Všichni vědí, kdo to dělá, ale nikdo nemluví.
- Děti slušných rodin čelí šikaně – protože mluví spisovně, nekradou a nenosí značkové zboží placené z dávkových podvodů.
- Učitelé a sociální pracovníci často mlčí – ne ze zbabělosti, ale z vyhoření a bezmoci.
- Obyčejní lidé si připadají, jako by za to, že zůstali ve svém bytě a chtějí mít klid, byli trestáni. Ne výsměchem kriminálních živlů, ale mlčením státu.
Vzrůstající kriminalita: Ne domněnka, ale fakta
Podle údajů Policie ČR bylo v okrese Most v roce 2024 spácháno 2 828 trestných činů, což představuje meziroční nárůst o 4,05 % oproti roku 2023, kdy bylo evidováno 2 718 skutků. Statistika+3Statistika+3Statistika+3
Největší podíl na kriminalitě v Mostě má dlouhodobě majetková trestná činnost, která v roce 2024 tvořila 54 % všech trestných činů. Policie České republiky
V roce 2023 bylo v okrese Most zaznamenáno 25,2 trestných činů na 1 000 obyvatel, což je nejvyšší hodnota v Ústeckém kraji. Statistika+3Statistika+3Statistika+3
Objasněnost trestných činů v okrese Most dosáhla v roce 2023 hodnoty 14,0 případů na 1 000 obyvatel.Statistika+3Statistika+3Statistika+3
V roce 2022 činil počet trestných činů na 1 000 obyvatel v okrese Most 26,0, což opět představovalo nejvyšší hodnotu v kraji.
V roce 2021 byl tento ukazatel 20,8 trestných činů na 1 000 obyvatel, druhý nejvyšší v Ústeckém kraji. Statistika
Závažné je i to, že ročně přibývá více než 150 nových trestních činů v oblasti narušení veřejného pořádku – tedy přesně to, co slušní obyvatelé sídlišť zažívají denně.
Zvlášť alarmující je nárůst u recidivistů. Most se stává pro některé pachatele bezpečným útočištěm – nejen kvůli slabé vymahatelnosti práva, ale i kvůli všeobecnému společenskému útlumu a netečnosti.
Nový rozměr: pocit institucionální diskriminace
Zatímco sídliště jsou pod stále přísnějším dohledem, vilové čtvrti se jakoby náhodou vyhýbají některým opatřením. Typickým příkladem je nová mapa zákazu pití alkoholu na veřejnosti, která se ostentativně zaměřuje na sídliště, ale luxusní čtvrti či části města s rodinnými domy jsou na mapě čisté – i když problémy se zde také vyskytují.
Mnoho obyvatel z Výsluní, Zahradní nebo z tzv. sedmistovek tak říká otevřeně: „Na nás se pravidla vztahují, ale jinde se dělá, že problém neexistuje.“
Tento pocit dvojího metru a institucionální nespravedlnosti přilévá olej do ohně frustrace. Lidé mají dojem, že nejsou jen ponecháni napospas problémům – ale že jsou ještě označováni jako původci všeho špatného.
Když odpad zůstává nejen na ulici, ale i v systému
Dalším z příkladů neudržitelné a nespravedlivé politiky je systém poplatků za odpad. V Mostě jej dlouhodobě hradí jen přibližně polovina obyvatel. Zatímco část občanů zodpovědně platí a třídí, jiní se systému vysmívají – často bez jakýchkoliv postihů. Město tak nejenže přichází o desítky milionů korun, ale zároveň tím posiluje pocit nespravedlnosti u těch, kteří dodržují pravidla. V kombinaci s přetíženým sběrem a častými černými skládkami na sídlištích se odpad stává nejen hygienickým, ale i politickým symbolem nefunkční správy a nevymahatelnosti pravidel.
Neviditelné denní peklo: parkování
Dalším každodenním utrpením je katastrofální situace s parkováním na sídlištích, která se i po letech „řešení“ nijak nezlepšila. Naopak – většina snah skončila u prostého zpoplatnění několika parkovišť. Výsledek?
Poloprázdná placená parkoviště zívají prázdnotou, zatímco nešťastní řidiči krouží po sídlišti i desítky minut, hledajíce volné místo poblíž domu.
Zpoplatnění situaci nezměnilo – protože lidé si logicky chtějí zaparkovat co nejblíž bytu i přesto, že platí měsíční poplatky za prázdná stání desítky metrů daleko.
Město tím nevědomky vytvořilo stav, kdy placený komfort slouží několika málo vyvoleným, zatímco zbytek trpí chaosem, stresem a nočním manévrováním mezi obrubníky.
Možná by pomohlo centrální, odstavné, ale bezplatné parkoviště, z nějž by bylo možné bezpečně dojít pěšky domů – nebo které by umožnilo rotaci vozidel v pozdních odpoledních a večerních hodinách. Jenže zatímco město řeší kosmetické detaily, problém každodenní důstojnosti lidí zůstává opomíjen.
Město, které ztratilo kompas?
Místní politici rádi mluví o rekonstrukcích, sportu, festivalech, ale ne o těch, kteří v tichosti balí kufry a stěhují se pryč. Není to exodus chudých, ale exodus slušných. Těch, kteří nedělají nepořádek, nechtějí být vidět – a přesto jsou denně konfrontováni s vulgaritou, agresivitou a výsměchem.
Politika „chléb a hry“
Namísto systematického řešení problémů ve vyloučených lokalitách a ochrany pracujících obyvatel sídlišť, se radnice čím dál více uchyluje k populistickému modelu římského „chléb a hry“.
Dotace do zábavy, městské slavnosti, gladiátorské zápasy pod různými názvy, přebujelý marketing – to vše má odvádět pozornost veřejnosti od skutečného stavu města.
Připomíná to starověký Řím v úpadku: hlavně, že se lid baví. Hlavně, že se neptá.
Jenže slušní Mostečané se už nebaví. Dívají se na rozbitá schodiště, slyší noční výkřiky, bojí se poslat děti ven – a zatímco se u jezera tančí, oni žijí ve městě, které se dívá.
Kam se Most ubírá?
Zůstává otázka: kam vlastně Most směřuje? Stává se městem, kde zábava překrývá bolest, kde slušnost je na obtíž a kde mlčící většina už ztrácí i poslední zbytky důvěry? Městem, které místo podpory těch, kdo táhnou společnost kupředu, raději ustupuje těm, kteří ji stahují ke dnu? Kam zmizel zápal pro spravedlnost, rovnost a férové podmínky pro všechny? Most možná ještě nestojí na rozcestí, ale pomalu jím prochází. A otázka zní: kdo ho povede dál – a kam?
