Článek
Představte si to: v jedné místnosti sedí rodič z generace X, který si ještě pamatuje, jak se linkovalo na pevnou linku, a jeho potomek z generace Z, který si myslí, že „link“ je něco, na co se kliká na sociálních sítích. Jejich pohledy na svět se míjí tak diametrálně, že byste z toho mohli dostat závrať. A přesně o tom to dnes bude.
Vážení a milí čtenáři , co ještě neztratili smysl pro humor (a možná i zbytky soudnosti), tento článek je čirá satira. Jeho účelem není urazit, ale spíše pobavit a možná lehce vyděsit vizí budoucích generací. Pokud se v něm najdete, gratuluji – máte smysl pro sebereflexi. Pokud se urazíte, pak je mi líto, ale pravděpodobně vám chybí obojí. Sedněte si, dejte si něco ostřejšího k pití. Ti mladší si možná rovnou připraví ten prášek na uklidnění. Teď se zhluboka nadechněte a pojďme se ponořit do absurdního světa, kde se „staré dobré časy“ střetávají s „momentálně probíhající úzkostí“.
Ach, ta krása evoluce! Ten vznešený ideál, kdy každá nová generace přichází s něčím novým, posouvá hranice a učí se z chyb předchozích. Nádhera. Tedy alespoň do chvíle, než se zamyslíte nad tím, KDO že to vlastně vyrůstá za rohem a přebírá otěže. A v tu chvíli se začne hlavou honit jedno slovo, které se plíživě mění v existenciální hrůzu: Generace Z, viděno optikou Generace X. Připravte se na pohled, kde se svět, ve kterém se muzika stahovala z „Napsteru“, střetává se světem, kde je „Napster“ prehistorická zkratka pro něco, co dělali „oldies“, a to s velkým opovržením.
Generace X: Kronikáři zaniklé civilizace
Začněme s „našimi“ milými Generacemi X. To jsou ti, co si pamatují walkmany, než se z nich staly retro záležitosti za stovky eur, a kazety, které se musely přetáčet tužkou. Ty tužky, které už dnes mladí neznají, protože všechno je „cloud“. Ti, co vyrostli na grungei a teď s lehkým znechucením sledují, jak se jejich dřívější subkultura stala módním trendem pro náctileté, kteří ani neví, co je to Kurt Cobain, ale tričko s ním nosí, protože je „cool“. Gen X je generace, která si prošla ekonomickými turbulencemi, viděla pád Berlínské zdi a zažila dobu, kdy internet nebyl samozřejmostí, nýbrž výsadou. Nebo spíš výsadou jen pro ty, co měli modem a dostatek trpělivosti na ten pískavý zvuk, který oznamoval, že jste se připojili k… no, k ničemu moc, ale aspoň to byl internet. Byli zvyklí si všechno tvrdě odpracovat, včetně hledání informací v encyklopediích a domlouvání schůzek bez mobilu. Jejich mantrou je: „Když chceš něco udělat, udělej to sám.“
A právě v tom spočívá jejich pohled na svět (a zároveň potenciál k záchvatům mdlob u nich samotných). Gen X je ta, která má tendenci vzpomínat na „staré dobré časy“, kdy tráva byla zelenější, pivo levnější a mladí byli… no, prostě jiní. Jsou to ti, kteří si s povzdechem postesknou: „To už dneska nikdo nechápe!“ a s největší pravděpodobností se budou držet svých zažitých rituálů, jako je kritické sledování televize a mumlání si pod vousy něco o „těch mladých“, co „nic nevydrží“ a „neumí ani přetočit kazetu tužkou“. Když k nim přijdete s novinkou o AI, pravděpodobně se vás zeptají, jestli to umí nahrávat z rádia.
Generace Z: Od TikToku k… ničemu? Pohled generace X
A pak tu máme něžné, křehké, technologicky nadané a neskutečně sebevědomé Generace Z. Ti, co se narodili s tabletem v ruce a pro které je internet stejně přirozený jako dýchání. Ti, pro které je TikTok ultimativním zdrojem informací (a dezinformací), a kteří se vyjadřují především skrze memy a emoji. A jejichž největší životní krize je, když jim vypadne Wi-Fi nebo se jim zpozdí doručení kávy z kavárny vzdálené pět metrů, kam se jim nechce dojít.
Ale pozor, pod tou lesklou, digitální slupkou se skrývá úrodná půda pro satirický rozbor jejich existence, viděno z perspektivy zkušeného cynika z generace X.
Sebeurčení v mlze hashtagů a tekuté identity: Pro Gen Z je sebeurčení mantra, která rezonuje každým influencerovým příspěvkem. Každý má právo být kýmkoli chce, kdykoli chce a s jakýmkoli zájmenem si přeje. Což je sice ušlechtilé, ale z pohledu Gen X to vypadá, že se neumí rozhodnout, kdo vlastně jsou. „Jednou jsou vegani, podruhé si objednávají burger. Jednou jsou aktivisti za klima, podruhé letí na Bali fotit se na Instagram,“ povzdechne si typický X-er. Tahle tekutost genderové identity je pro ně záhadou, která je uvádí do stavu lehké agonie. „My jsme byli buď kluci, nebo holky. Teď? Teď je to složitý. Kdo má pamatovat, jak se na koho mluví, když se to mění co týden? A hlavně, co s tím v reálném životě? Proč se tak trápí hledáním sebe sama, když by stačilo prostě žít?“ Hranice mezi aktivismem a sebeprezentací se stírají rychleji než dočasný filtr na Snapchatu. Gen X se ptá: „Kdy už si konečně vyberete a začnete se chovat konzistentně? Nebo alespoň vyřešíte tu úzkost, co vás pořád pronásleduje, místo aby se stala vaší identitou?“
Klesající IQ, nekonečné psychické potíže a… to, co vás nakopne (a utlumí): S tím, jak se zkracuje délka pozornosti na osm sekund (díky, TikTok!), se vynořují alarmující zprávy o potenciálním klesajícím IQ u mladší generace. Není divu, když se mozek trénuje na konzumaci nekonečného proudu krátkých, vizuálně stimulujících videí namísto hlubokého čtení či kritického myšlení. Typický X-er se na to dívá s údivem: „My jsme četli knihy, oni čtou jen titulky. My jsme přemýšleli, oni skrolují.“ Zároveň se ale paradoxně (nebo možná neparadoxně?) potýkají s bezprecedentními psychickými potížemi. Úzkosti, deprese, pocity izolace – to všechno jsou stinné stránky nonstop připojení a neustálého srovnávání se s dokonalými životy online. Pro Gen X je to nepochopitelné. „Proč mají takové úzkosti? My jsme měli války a komunismus a taky jsme to nějak dali,“ říká si X-er. „Že by za tím stála ta špatná výchova, kdy jim rodiče nedali hranice, aby je náhodou 'nezranili'? Každé kýchnutí se hned řeší terapií, každá drobná nepohoda je trauma. My jsme dostali pohlavek a šli jsme dál.“ A pak je tu ta drobná, ale přehlédnutelná věc s drogami a opojením. Proč se stresovat s realitou, když existuje tolik způsobů, jak se „cítit dobře“ (nebo spíše necítit nic)? Zatímco generace X hledala únik v hudbě a existenciálních krizích, Gen Z to bere doslova a s dávkovačem na předpis (nebo bez něj). Proč něco tvořit, když se můžete prostě "cítit"? Proč budovat, když můžete jen konzumovat? „Nothing to see here, just vibin'!“ je jejich nová pracovní etika, která se rozšířila i do sféry občanských povinností. „My jsme si stavěli baráky, oni si staví jen profily,“ rýpne si X-er.
Morální a rodinné hodnoty? Spíš „Netflix and chill“ a komunita online: A co morální a rodinné hodnoty? Ty tradiční? No, ty se u Gen Z poněkud rozplývají v éteru digitálních komunit. Rodinná večeře se vyměnila za sdílení memů v rodinné WhatsApp skupině a morální kompas se kalibruje podle trendů na Twitteru a toho, kdo zrovna něco „canceloval“. Proč mít děti, když můžete mít virtuálního avatara, který nikdy nespí a nemusíte ho krmit? Proč se starat o morální dilemata, když vás nikdo nebude „cancelovat“ za to, že jste si prostě jen vybrali špatný hashtag? Jejich priority se s největší pravděpodobností budou točit kolem udržitelnosti (samozřejmě s minimálním úsilím a s hashtagem #ecofriendly), duševního zdraví (pokud to znamená víc streamingu a terapie na dálku) a toho, aby internet fungoval rychleji – a možná i nějaké dávky bezpodmínečného základního příjmu, aby měli víc času na sledování streamovacích platforem a „objevování se“. „My jsme dělali, oni se objevují. A pak chtějí důchod,“ kroutí hlavou X-er.
Influeňáci a obsah o ničem: Smysl života v prázdnotě: A pak je tu ten největší strašák pro X-ery: influencery. Kdysi se vzhlíželo k vědcům, umělcům, nebo aspoň k někomu, kdo něco dokázal. Dneska? Dneska je „guru“ každý, kdo se umí dobře natočit, jak si maže krém na obličej nebo jak se tváří překvapeně při rozbalování balíčku. Miliony sledujících a žádný reálný přínos. Obsah o ničem se stal obsahem všeho. Gen X-er si říká: „Proč by někdo dobrovolně sledoval někoho, kdo jen tak plácá nesmysly a dostává za to peníze? To je přece proti všemu, co jsme se učili o hodnotě práce!“ Zatímco X-er pracoval na kariéře a platil hypotéku, Gen Z sleduje, jak někdo vydělává miliony za to, že si natáčí, jak hraje videohry nebo snídá avokádový toast. A ten pocit, že by se ti mladí měli inspirovat k něčemu užitečnému, se rozplývá v nekonečném proudu reels a stories. „A pak se diví, že je nikdo nebere vážně. Vždyť celý jejich život je jeden velký ‚unboxing video‘,“ postěžuje si X-er svému parťákovi u piva.
Rozhovor s „Mudrcem z dřevěné lavičky“ o ztracené generaci
Abychom získali objektivnější (a zároveň dostatečně cynický) pohled, popovídal jsem si s panem Veverkou, 85 let, důchodcem a šachistou, bývalým učitelem , který má přehled o světě z autobusové zastávky a ranní kávy v družstvu. Jeho pohled na Gen Z je pro Generaci X téměř balzám na duši.
Já: „Pane Veverko, co říkáte na tyhle mladé, na tu Generaci Z? Ti, co se pořád jen koukají do mobilu?“
Pan Veverka (s povzdechem a plivnutím vedle): „Mladý pane, to už ani není generace, to je takovej ten… jak se tomu říká… digitální šum. Já si pamatuju, když se lidi hádali u piva o politice, bili se za své názory! Dneska? Dneska se hádaj, jestli má být emoji palec nahoru víc inkluzivní. To už je svět na ruby. A ty jejich úzkosti? My jsme měli práci, a kdo na ni neměl, ten se na ni aspoň těšil. A když někomu hráblo, šel na pole kopat brambory, a bylo mu líp. Dneska? Dneska seděj doma, koukaj do těch krabiček a brečej, že je někdo nepozval na virtuální večírek. A ekologie? My jsme sbírali papír, šetřili vodu, protože jsme na ni neměli. Oni? Oni si objednávaj oblečení z druhýho konce světa, co se po dvou nošeních rozpadne, a pak se fotěj, jak sázejí stromeček. Jednou za rok. To je ekologie?“
Já: „A co ty jejich morální hodnoty? To, že si každý může zvolit, kým chce být? A ty psychické potíže a ty gendery?“
Pan Veverka: „Morální hodnoty? My jsme měli rodinu. Máma, táta, děti. Vědělo se, kdo je kdo a co je co. Dneska? Dneska si prej každej může bejt, co chce. A pak mají z toho takový mindráky, že jim ani ty prášky nepomůžou. To je ta špatná výchova, mladý pane. Žádný řád, žádný hranice. Všechno jim rodiče dovolili, hlavně ať mají klid a koukaj do toho mobilu. A pak se diví, že jsou z toho zmatení. Proč se trápit s tím, jestli jsem holka nebo kluk, když se dá být prostě… nevím co. Zmatené to je. A ty drogy? Za nás se pilo, jasně, ale aspoň se u toho pracovalo. Tyhle jenom seděj a čekaj, až je někdo ‚inspiruje‘. A co teprve ty influencery? To jsou ti, co jim říkaj, co maj dělat a kupovat, a přitom sami nic neuměj. Jenom se blbě ksichtěj do tý kamery a dostávaj za to peníze. To je přece na hlavu! Žádná skutečná práce, žádný výsledky, jenom obsahy o ničem. To je konec světa. Ztracená generace, to vám povídám. Úplně ztracená. Jako když mi v zimě vypadne signál na televizi. Žádný tvorba, jenom konzumace. Co budou dělat, až dojdou prachy na předražené kávy a terapie? To už nebudou mít ani na ty jejich prášky. Pak se teprve ukáže, kdo je kdo.“
Samozřejmě, toto je nadsázka. Všichni doufáme, že i přes generativní rozdíly, které nás dělí, nakonec zvítězí zdravý rozum a občanská odpovědnost. Ale přiznejte si, že představa, jak se Gen X snaží pochopit „vibe“ Gen Z, je prostě k popukání. Jedna generace bude brečet nad roztrženým obalem od desky, druhá nad pomalým načítáním streamu. Jedna bude vzpomínat na svobodu bez mobilů, druhá na svobodu bez práce. A uprostřed toho všeho, my, zbytek populace (a pane Veverko, držím vám místo na autobusové zastávce), budeme sedět s lahví něčeho silného a doufat, že ti, co umí sčítat do deseti a nepíší si poznámky do deníku emotikony, nakonec přece jen začnou něco tvořit. Protože jestli ne, čeká nás existenční kocovina, ze které se nevzpamatují ani ti nejotrlejší.
Co vy na to? Jaká generace je podle vás víc k popukání? A hlavně, co budete dělat, až se tahle generace „objevovatelů“ ujme kormidla? Já vím co já. Budu se modlit k vyšší moci, že má alespoň smysl pro humor. A budu si připravovat zásoby chlastu a prášků. Jen pro jistotu. A možná si koupím i ten walkman, pro případ, že by internet vypadl nadobro. A hlavně, budu se snažit najít si místo na té autobusové zastávce, vedle pana Veverky. Tam to vypadá na největší klid.
