Článek
„Vážení čtenáři, pokud hledáte objektivní a seriózní novinářskou práci, tak jste se bohužel spletli. Následující text je volně inspirován výroční zprávou Národní protidrogové centrály a v žádném případě, ani v tom nejabsurdnějším, neodráží realitu, jen se jí satiricky a cynicky dotýká. Jde o hořkou karikaturu, která se snaží v nadsázce poukázat na alarmující fakta, jež jsou v oficiální zprávě předloženy s chladnou byrokracií. Zpráva jasně naznačuje, že zatímco se někteří snaží udržet iluzi, že úřady fungují, skutečnost je taková, že se jim boj s drogovou kriminalitou vymyká z rukou, a to nikoli kvůli nedostatku informací, ale spíše kvůli přebytku „spolupachatelství“ a „neoznámení trestné činnosti“, na což jsou úřady a zákony krátké. Pokud vás zpráva zaujala a chcete se dozvědět, co se děje za oponou, autor vám ji na konci článku rád naservíruje.“
Ústecký kraj, kdysi synonymum pro hnědé uhlí, kouřící komíny a zanedbané fasády, se podle nejnovějších zjištění Národní protidrogové centrály (NPC) stal moderním centrem, které se pyšní inovacemi a podnikavostí. Místo těžby uhlí se zde nyní „těží“ pervitin. S nadsázkou a cynismem bychom mohli říci, že se Ústecký kraj stal jakousi českou „Silicon Valley“ pro výrobu a distribuci metamfetaminu. Vyrábí se zde desítky, ba i stovky kilogramů „českého zlata“, které poté směřují do okolních států, hlavně do sousedního Německa, kde je toto kvalitní zboží s hrdostí prodáváno a konzumováno. Zatímco ostatní kraje se plácají v krizi a řeší, jak vyžít, Ústecký kraj doslova jede na plné obrátky.
NPC s nadšením a s hrdostí konstatuje, že se Ústecký kraj dlouhodobě drží na čtvrtém místě v žebříčku krajů nejvíce zatížených drogovým obchodem, hned za Prahou a Středočeským krajem. Co to vlastně znamená? Že se Ústečané na rozdíl od Pražáků a Středočechů, kteří mají větší počet obyvatel, drží v přepočtu na obyvatele mnohem výše. Statistické údaje z Děčína, Mostu a Chomutova jasně ukazují, že právě tyto tři okresy se staly epicentry, kde se nejvíce podniká v drogové branži. Na místní „podnikatele“ je třeba se dívat s obrovským respektem, protože se zasloužili o to, že mají hned několik desítek trestních spisů, což svědčí o jejich úsilí, se kterým se pouští do svého „podnikání“. Most dokonce vytvořil rekord v počtu pachatelů, celých 70, které se jim podařilo zadokumentovat.
A pak je tu Ústí nad Labem, krajské město. Zatímco se Děčín, Most a Chomutov pyšní vysokými čísly zadržených, Ústí ukazuje světu, jak vypadá skutečný boj proti drogám. S pouhými sedmi případy je město tak čisté, že by si z něj měli vzít příklad i na Sibiři. Sice je to statisticky neuvěřitelné, ale nemůžeme přece zpochybňovat úřední čísla. Možná je Ústí oázou klidu, kde se pervitin neprodává, ale rovnou rozdává, a tak se to nepočítá jako prodej, ale jako charita! Mnozí z unavené a slušné části společnosti už dávno přestali věřit, že by se úřady dokázaly postavit čelem k realitě. Ostatně, pokud zpráva uvádí jen sedm případů, tak proč si vlastně dělat starosti? Možná je to jen výsledek masivního „spolupachatelství“ a „neoznámení trestné činnosti“ ze strany občanů, kteří už dávno rezignovali a nehodlají se na boj se zločinem podílet, když vidí, že se nic neděje. Je to jakási společenská dohoda mezi lidmi a „podnikateli“, která jim umožňuje nerušeně pokračovat ve svém „podnikání“.
Jedním z nejvíce inspirativních aspektů ústeckého metamfetaminového obchodu je mezikulturní spolupráce. Různé menšiny, které se v kraji vyskytují, se totiž podle všeho chápou za ruce a společně pracují na tom, aby se pervitin z Ústeckého kraje dostal na všechny kontinenty. Jedná se o úžasné spojení různých kultur, které se společně snaží o prosperitu.
Pervitin se samozřejmě nevyváží jen do Německa. Mezinárodní spolupráce funguje na jedničku. Podle zprávy se pašují kilogramy pervitinu do Nizozemska, Belgie a dokonce i do Turecka, a to s přispěním mexických zločineckých skupin, se kterými si česko-německá skupina skvěle rozumí. NPC dokonce uvádí, že tato spolupráce je tak efektivní, že by se od nich mohly učit i nadnárodní korporace.
Nejsou zde ale jen velcí hráči. Dlouhodobě v České republice převládá výroba pervitinu „českou cestou“ v malých „kuchyňských“ laboratořích s produkcí několika set gramů na jeden výrobní cyklus. Zpráva dokonce píše o 192 takových „varnách“ odhalených v roce 2024. Tyto „varny“ se stávají čím dál populárnější a jsou místními atrakcemi, kde si návštěvníci mohou zakoupit „české zlato“, tedy pervitin, který je oblíbený hlavně díky své kvalitě a síle. Dokonce je tak oblíbený, že je v Česku stále na prvním místě mezi drogami, zatímco Evropa raději sáhne po kokainu. Ústecký kraj je tak jasným symbolem kvality.
Ústecký kraj tak ukázal světu, že se umí postavit na vlastní nohy, i když jsou trochu křivé. Přestal být jen „černým dolem“ a stal se „třpytivou metropolí“. Není to jen o pervitinu, ale taky o podnikavosti, tvrdé práci a schopnosti udržet se na vrcholu. Děkuje jim za to NPC, které má díky nim pořád co dělat.
„Při tvorbě satirického článku, jehož cílem je humorem a nadsázkou poukázat na vážný problém, si člověk uvědomí absurditu a smutek, který se skrývá za čísly a statistickými údaji. Zatímco na papíře se může zdát, že se jedná o neškodné fenomény, realita je daleko temnější a bolestivější. Za každým „odhaleným“ případem je lidský osud, rodiny, které se rozpadly, a jedinci, jejichž životy byly zničeny. Bohužel, jak ukazuje výroční zpráva NPC, boj s drogovou kriminalitou je nekonečný a často marný. A to je skutečný závěr, který by si měla celá společnost uvědomit. Nejde o to, kdo má větší čísla, ale o to, kolik lidí je denně ohroženo touto závislostí a dopady této trestné činnosti na města , sídliště a slušné obyvatele, kteří chtějí vychovávat své děti v bezpeční.“
Zdroje:
https://policie.gov.cz/soubor/vyrocni-zprava-npc-2024-pdf.aspx
