Vražd přibylo. Změnila válka na Ukrajině i české podsvětí?

Když jsem si vedle sebe položil policejní statistiky vražd za posledních několik let, první dojem byl poměrně jednoznačný. V roce 2021 evidovala Policie ČR 105 případů vraždy. O rok později už 150, v roce 2023 dokonce 159 a po mírném poklesu následoval rok 2025 se 156 případy. Proti roku 2021 jde o nárůst téměř o polovinu.

Jenže právě u statistik kriminality může být první dojem zavádějící. Policejní kolonka „vražda“ totiž neznamená automaticky mrtvého člověka. Zahrnuje také pokusy a přípravy. V roce 2025 bylo dokonáno 59 vražd, dalších 86 případů skončilo ve stadiu pokusu. O rok dříve bylo dokonaných vražd 69. Přestože tedy celkový počet evidovaných případů zůstává výrazně vyšší než v roce 2021, počet skutečně dokonaných vražd v posledních letech neroste stejným směrem.

Do stejného období ale vstoupila událost, která během několika měsíců změnila složení obyvatel České republiky i bezpečnostní prostředí celé Evropy. Ruská invaze na Ukrajinu vyvolala největší uprchlickou vlnu, jakou moderní Česko zažilo. Bylo by příliš jednoduché postavit vedle sebe rok 2022, prudký nárůst evidovaných vražd a příchod Ukrajinců a mezi tato čísla automaticky vložit rovnítko. Stejně chybné by ale bylo odmítnout otázku, zda tak výrazná společenská a migrační změna nemohla ovlivnit také některé formy kriminality.

Zvlášť když se podíváme na novější údaje. V roce 2025 se cizinci podíleli na 27 případech vražd a podle policie mezi nimi nejčastěji figurovali občané Ukrajiny a Slovenska. Hlavními motivy přitom nebyly války gangů ani profesionální popravy, ale především alkohol a vzájemné neshody. Policejní prezident Martin Vondrášek zároveň upozornil, že cizinci tvořili 12,1 procenta stíhaných osob a samotní Ukrajinci 5,4 procenta, přičemž jejich zastoupení podle něj přibližně odpovídalo jejich podílu v populaci.

Vedle běžné kriminality se však odehrává ještě jiný posun, který je podstatně méně viditelný. Experti ze specializovaných policejních útvarů v šetření Institutu pro kriminologii a sociální prevenci uvádějí, že po období covidu vzrostlo zastoupení skupin organizovaného zločinu pocházejících ze zahraničí. Mezi nejčastěji zastoupenými národnostmi zmiňují Ukrajince, Vietnamce, Rusy a Albánce či kosovské Albánce. Zahraniční skupiny se přitom významně věnují drogám, hospodářské a finanční kriminalitě.

To jsou fakta, která stojí za pozornost. Nejsou však důkazem, že ukrajinská uprchlická vlna způsobila nárůst vražd nebo že váleční uprchlíci „převzali české podsvětí“. Uprchlík, pachatel násilného trestného činu a člen organizované zločinecké skupiny jsou tři naprosto odlišné kategorie, které nelze slít do jediné statistiky jen proto, že mohou mít stejnou státní příslušnost.

Právě proto má smysl podívat se na čísla bez politických zkratek. Co se po roce 2021 skutečně změnilo? Kolik vražd bylo dokonáno a kolik zůstalo pouze ve stadiu pokusu? Jak velkou část nejzávažnější násilné kriminality mají na svědomí cizinci? A znamená rostoucí význam ukrajinských skupin v organizovaném zločinu také větší násilí v českých ulicích?

Odpověď je složitější než jednoduché „ano“ nebo „ne“. A právě proto stojí za to ji hledat.

Když po 24. únoru 2022 začaly z Ukrajiny odcházet miliony lidí, Česká republika pro značnou část z nich nebyla neznámou zemí vybranou náhodně z mapy Evropy. Ukrajinská komunita zde existovala dlouho před ruskou invazí a před válkou představovali Ukrajinci vůbec nejpočetnější skupinu cizinců žijících v Česku. Ke konci roku 2021 zde bylo evidováno téměř 197 tisíc občanů Ukrajiny. Celkem tehdy v České republice legálně pobývalo přibližně 661 tisíc cizinců a právě Ukrajinci byli mezi nimi nejpočetnější.

To je pro pochopení dalšího vývoje podstatné. Nově příchozí uprchlík se totiž neusazuje ve vzduchoprázdnu. Pokud už v cílové zemi žijí příbuzní, známí nebo lidé ze stejného regionu, existují zde zaměstnavatelé zvyklí zaměstnávat danou národnost, překladatelé, krajanské organizace, obchody, služby a komunikační skupiny fungující v rodném jazyce, je první krok výrazně jednodušší. OECD při hodnocení české situace přímo upozornila, že velká již existující ukrajinská diaspora mohla být pro nově příchozí uprchlíky významným zdrojem při jejich začleňování. Vedle toho pomáhala kulturní a jazyková blízkost i mimořádně otevřený český pracovní trh.

Jinými slovy: Ukrajinci prchající před válkou měli v Česku do určité míry připravenou půdu. Ne státem v negativním smyslu slova, ale předchozími desetiletími pracovní migrace. Člověk přijíždějící například za příbuzným, který zde několik let pracuje, má výrazně jednodušší přístup k informacím o bydlení, zaměstnání, dopravě nebo českých úřadech než někdo, kdo v zemi nikoho nezná. Sociální síť přitom nemusí být tvořena pouze rodinou. Může jít o známé, bývalé spolupracovníky, krajany nebo kontakty předávané mezi jednotlivými skupinami.

Právě tento mechanismus pomáhá vysvětlit i rychlost, s jakou se velká část uprchlíků dokázala zapojit do pracovního života. OECD uváděla, že během prvního roku od začátku invaze si v České republice alespoň v určitém období našlo zaměstnání přibližně 205 tisíc uprchlíků. Samozřejmě v tom hrála roli možnost okamžitého vstupu na pracovní trh i jeho tehdejší nedostatek pracovní síly. Existující ukrajinská komunita však byla dalším významným mostem mezi nově příchozími a českým prostředím.

Tento jev sám o sobě není bezpečnostním problémem. Naopak, funkční rodinné a komunitní vazby mohou integraci urychlit a člověku pomoci vyhnout se sociální izolaci. Bylo by proto chybou samotnou existenci silné ukrajinské komunity spojovat s kriminalitou. Stejný princip sociálních sítí ale není omezen pouze na legální zaměstnání, hledání bydlení nebo pomoc s úřady. Síť kontaktů je neutrální infrastruktura. Záleží na tom, kdo ji používá a k čemu.

A právě zde se začíná téma migrace dotýkat organizovaného zločinu.

Organizovaná kriminalita je z velké části založena právě na kontaktech, důvěře a schopnosti pohybovat lidi, peníze, informace nebo zboží mezi jednotlivými zeměmi. Pro zahraniční zločineckou skupinu je přirozeně jednodušší působit v prostředí, kde už existují lidé hovořící stejným jazykem, dopravní spojení, pracovní migrace a vazby mezi zemí původu a cílovou zemí. To ale neznamená, že by běžná diaspora byla součástí zločinecké struktury. Znamená to pouze, že zločinecké skupiny mohou využívat stejné podmínky, které usnadňují život statisícům lidí, kteří žádnou trestnou činnost nepáchají.

Vývoj českého organizovaného zločinu přesto stojí za pozornost. Expertní šetření Institutu pro kriminologii a sociální prevenci z roku 2025 zaznamenalo po covidovém období určitý nárůst zastoupení skupin pocházejících ze zahraničí. Mezi nejčastěji zastoupené národnosti v těchto strukturách patřili podle oslovených expertů Ukrajinci, Vietnamci, Rusové a Albánci či kosovští Albánci. Zahraniční skupiny se přitom nejčastěji zabývaly drogami a hospodářskou či finanční kriminalitou.

Ani zde ale nelze jednoduše napsat, že tento vývoj způsobili lidé, kteří po únoru 2022 přišli do České republiky s dočasnou ochranou. Ukrajinské kriminální struktury v Česku existovaly dávno před válkou a stejně tak zde desítky let existovala početná legálně žijící ukrajinská komunita. Válka však dramaticky změnila měřítko. Počet občanů Ukrajiny evidovaných v Česku vzrostl z necelých 197 tisíc na konci roku 2021 na více než 636 tisíc na konci roku 2022.

Taková změna znamenala během jediného roku stovky tisíc nových osob, nová pracovní místa, pohyb peněz, potřebu bydlení, nové dopravní trasy i nové přeshraniční kontakty. Pro naprostou většinu lidí to byl pouze začátek života v bezpečné zemi. Pro organizovaný zločin však každá takto rozsáhlá společenská změna představuje také příležitost.

Na toto riziko ostatně evropské bezpečnostní orgány upozorňovaly prakticky od začátku války. Europol už na jaře 2022 varoval před zločineckými skupinami, které mohou situaci využívat například k obchodování s lidmi, podvodům, kyberkriminalitě nebo dalším formám organizovaného zločinu. Pozornost policie se zaměřovala mimo jiné na falešné nabídky zaměstnání, dopravy a ubytování určené ukrajinským uprchlíkům. Uprchlík přitom v těchto případech nebyl pachatelem, ale naopak potenciální obětí.

Pozdější případy ukázaly i druhou stránku problému. Europol například v roce 2025 popsal rozsáhlou převážně ukrajinskou síť nelegálního bankovnictví a praní peněz, která podle vyšetřovatelů zneužívala mimo jiné pravidla spojená s dočasnou ochranou ukrajinských občanů k přesunům velkých objemů hotovosti. Šlo o mezinárodní organizovanou skupinu působící především ve Španělsku, nikoli o důkaz českého problému, ale případ dobře ukazuje, jak rychle dokáže organizovaný zločin využít pravidla vytvořená původně na pomoc lidem prchajícím před válkou.

Česká republika tak po roce 2022 získala zároveň dvě velmi odlišné zkušenosti. Statisíce lidí se zde snažily najít práci, bydlení a bezpečí před válkou. Současně se bezpečnostní prostředí proměňovalo a zahraniční skupiny získávaly v organizovaném zločinu větší význam.

Tyto dvě skutečnosti mohou existovat vedle sebe, aniž by jedna automaticky dokazovala druhou.

Teprve když je od sebe oddělíme, můžeme se vrátit k původní otázce: projevila se tak zásadní změna obyvatelstva a bezpečnostního prostředí také ve statistice nejzávažnější násilné kriminality?

Obavy, že válku a milionový pohyb obyvatelstva nevyužijí pouze lidé hledající bezpečí, se neobjevily až několik let po začátku invaze. Evropské bezpečnostní instituce je formulovaly prakticky okamžitě.

Už 1. dubna 2022 Europol oznámil vyslání svých specialistů do států na vnější hranici Evropské unie sousedících s Ukrajinou. Jejich úkolem nebyla pouze ochrana uprchlíků před obchodníky s lidmi. Europol výslovně uvedl, že týmy mají pomáhat s dodatečnými bezpečnostními kontrolami, jejichž cílem je identifikovat zločince a teroristy pokoušející se vstoupit do Evropské unie uvnitř uprchlického proudu a situaci zneužít.

O několik dní později, 7. dubna 2022, se v sídle Europolu v Haagu sešli zástupci členských států a evropských bezpečnostních struktur kvůli hrozbám závažné a organizované kriminality související s válkou. První analýzy upozorňovaly na obchodování s lidmi, internetové podvody, kyberkriminalitu a nelegální obchod se zbraněmi. Europol současně připouštěl, že vývoj války může ovlivnit prakticky všechny hlavní oblasti organizované kriminality sledované v rámci evropského systému EMPACT.

To je podstatný moment. Nešlo tedy jen o zpětnou interpretaci událostí po několika letech. Bezpečnostní riziko bylo popsáno v době, kdy první velká uprchlická vlna teprve procházela Evropou.

Současně však Evropská unie řešila jiný problém: jak během několika týdnů přijmout miliony lidí prchajících před válkou, aniž by se azylové systémy jednotlivých států zhroutily. Výsledkem bylo vůbec první spuštění režimu dočasné ochrany. Jeho smyslem byla rychlost. Evropská komise ve svých pokynech přímo uváděla, že cílem je omezit administrativní formality na minimum a že právo na dočasnou ochranu vzniká oprávněným osobám bez klasického individuálního azylového řízení.

Humanitární logika takového rozhodnutí je pochopitelná. V prvních týdnech války přicházely na hranice především ženy, děti a rodiny, které často opouštěly domovy během několika hodin. Požadovat po každém člověku několikatýdenní bezpečnostní prověrku by prakticky znemožnilo smysl dočasné ochrany.

Jenže rychlost má svoji cenu.

Evropská komise současně členským státům důrazně doporučovala, aby před vydáním pobytového oprávnění kontrolovaly příchozí v dostupných mezinárodních, evropských a národních databázích, především v Schengenském informačním systému SIS. Evropská pravidla zároveň umožňovala z dočasné ochrany vyloučit člověka, u něhož existovaly závažné důvody domnívat se, že představuje bezpečnostní hrozbu, spáchal závažný nepolitický trestný čin, válečný zločin nebo jiný čin spadající mezi zákonné důvody pro vyloučení z ochrany.

Česká republika tedy nepřijímala příchozí úplně bez kontroly. Policisté působící například v krajských asistenčních centrech pomoci Ukrajině kontrolovali osoby a jejich doklady, prováděli identifikační úkony a podle samotné Policie ČR rovněž bezpečnostní prověrku příchozích.

Bylo by proto nepřesné tvrdit, že Ministerstvo vnitra otevřelo dveře a nikoho nekontrolovalo.

Otázka ale zní jinak: byla taková kontrola vzhledem k předem známým rizikům dostatečná?

Evropský systém měl od začátku několik slabých míst. Komise například v březnu 2022 připouštěla za mimořádných podmínek dočasné zmírnění kontrol na vnější hranici Unie, protože počty příchozích byly enormní. Při rozhodování o rozsahu kontroly se měla zohledňovat i dostupná informace o možném napojení na terorismus nebo organizovaný zločin, zároveň však evropská pravidla umožňovala v krizové situaci samotné hraniční procedury významně zjednodušit.

Další omezení se skrývalo v databázích. Evropská komise sama upozorňovala, že tehdejší právní rámec neumožňoval používat systém Eurodac pro registraci osob s dočasnou ochranou. Členské státy pracovaly především se svými národními registry a dalšími dostupnými databázemi, což podle Komise omezovalo možnost jednoduše sdílet informace a například zjistit, zda tatáž osoba nečerpá práva z dočasné ochrany současně v několika zemích.

Ještě důležitější je samotná podstata databázové kontroly. Pokud člověk figuruje v SIS jako hledaný, má zákaz vstupu nebo je po něm vyhlášeno pátrání, systém může fungovat velmi dobře. Pokud ale žádný záznam v databázi neexistuje, negativní výsledek neříká, že prověřovaná osoba nikdy nepáchala trestnou činnost nebo neměla vazby na kriminální prostředí. Říká pouze, že při kontrole nebyla nalezena odpovídající informace v databázích, ke kterým měl kontrolující orgán přístup.

Právě zde podle mého názoru vzniká prostor pro legitimní otázku směrem k tehdejšímu Ministerstvu vnitra. Proč nebyl vedle rychlé registrační kontroly vytvořen také druhý, hlubší stupeň bezpečnostního prověřování rizikových osob?

Nemusel by se týkat stovek tisíc žen, dětí a seniorů. Mohl být založen na rizikových indikátorech: problematické nebo chybějící doklady, nejasná identita, konfliktní údaje, předchozí pobyty v různých státech, existující policejní poznatky, vazby na osoby z kriminálního prostředí nebo jiné okolnosti, které by odůvodňovaly dodatečné prověření. Takový postup by neznamenal automaticky považovat každého uprchlíka za potenciálního pachatele. Znamenal by pouze rozlišovat mezi humanitární pomocí a bezpečnostní naivitou.

Je zároveň fér přiznat druhou stranu problému. Dokonalá lustrace člověka přicházejícího z válkou napadené země prakticky neexistuje. Stát může pracovat jen s informacemi, které má k dispozici. Válečný chaos, neúplné databáze, lidé bez platných dokumentů, stovky tisíc žádostí během krátké doby a nutnost rychle zajistit ubytování, zdravotní péči či pracovní přístup představovaly situaci, na kterou nebyl český ani evropský migrační systém konstruován.

Ani samotná Evropská komise ostatně nepředpokládala standardní několikastupňové prověřování každého příchozího. Dočasná ochrana byla od počátku vytvořena právě jako opak klasického azylového procesu – rychlý mechanismus pro mimořádnou situaci. U oprávněného člověka mělo postačovat prokázání totožnosti, ukrajinské státní příslušnosti či jiného rozhodného statusu a vazby na Ukrajinu. Dokonce i některé propadlé doklady doporučovala Komise přijímat jako důkaz identity.

To však nezbavuje stát práva ani povinnosti zpětně vyhodnotit, zda nastavené bezpečnostní mechanismy odpovídaly rizikům.

A právě s odstupem několika let je tato otázka důležitější. Pokud dnes experti upozorňují na výrazné zastoupení ukrajinských aktérů mezi zahraničními strukturami organizovaného zločinu, má smysl ptát se, kolik z těchto lidí působilo v České republice už před válkou, kolik přišlo po únoru 2022 a kolik z nich případně využilo režim dočasné ochrany.

Bez těchto údajů by bylo nepoctivé tvrdit, že uprchlická vlna přinesla do Česka organizovaný zločin. Stejně tak ale není důvod považovat samotnou otázku za nepřípustnou.

Bezpečnostní instituce totiž už na jaře 2022 věděly, že spolu se statisíci skutečných válečných uprchlíků se mohou evropským migračním proudem pokusit projít také lidé, kteří před válkou neutíkají pouze za bezpečím. Europol kvůli tomu vysílal na hranice vlastní specialisty.

Čtyři roky poté je proto namístě ptát se nejen na to, komu Evropa pomohla, ale také na to, zda při té pomoci dokázala dostatečně prověřit, komu své dveře otevřela.

Na první pohled působí vývoj jednoznačně. V roce 2021 evidovala Policie ČR 105 vražd, o rok později už 150. Meziroční nárůst o téměř 43 procent je natolik výrazný, že svádí k hledání jedné konkrétní příčiny. A protože právě rok 2022 znamenal začátek války na Ukrajině a příchod statisíců nových obyvatel do České republiky, nabízí se jednoduchá časová spojnice.

Jenže právě tady je potřeba brzdit. Rok 2021 nebyl běžným výchozím rokem.

Česká republika tehdy stále žila pod vlivem pandemie covidu-19, omezeného pohybu obyvatel, zavřených či omezených provozoven a utlumeného společenského života. Celková registrovaná kriminalita byla mimořádně nízká. Policie proto při hodnocení roku 2022 sama upozornila, že následný nárůst kriminality souvisel především s úplným rozvolněním protiepidemických opatření a návratem života k normálu. Celkové počty trestných činů se podle ní přiblížily hodnotám před pandemií.

Stejnou opatrnost je potřeba zachovat také u vražd. Přestože jejich počet vzrostl ze 105 na 150, hodnoty roku 2022 podle policejního hodnocení odpovídaly spíše úrovni předchozích let než bezprecedentnímu historickému výkyvu. Téměř polovina případů navíc skončila pouze ve stadiu pokusu a nejčastějším motivem zůstávaly osobní vztahy.

Při hledání příčin proto nelze sledovat pouze jednu událost.

Po pandemii se společnost během krátké doby vrátila do běžného provozu. Lidé znovu trávili více času v restauracích, barech, na veřejnosti i ve větších kolektivech. Obnovil se noční život, cestování i situace, při kterých mohou vznikat konflikty. Statistiky kriminality se tak částečně vracely z mimořádně nízkých covidových hodnot k normálu.

Současně přišel silný ekonomický tlak. Rok 2022 přinesl prudký růst cen energií, vysokou inflaci a výrazné zdražování základních životních nákladů. Ekonomické problémy samozřejmě samy o sobě člověka k vraždě nevedou. Mohou však zvyšovat napětí v domácnostech, prohlubovat partnerské a majetkové konflikty nebo zhoršovat situaci lidí, kteří už předtím žili na hraně sociálního vyloučení.

Do tohoto obrazu patří také recidiva. Každý rok se z výkonu trestu vracejí do společnosti tisíce odsouzených, mezi nimi i lidé s dlouhou kriminální minulostí, problémy se závislostmi nebo násilným chováním. Samotné propuštění vězně samozřejmě není vysvětlením růstu vražd a bylo by chybou takovou souvislost automaticky předpokládat. U závažné kriminality však nelze přehlížet otázku opakované trestné činnosti a toho, jak úspěšně se stát dokáže vypořádat s vysoce rizikovými recidivisty po jejich návratu z vězení.

Dalším faktorem jsou alkohol a drogy. Právě návykové látky policie opakovaně zmiňuje v souvislosti s násilnou kriminalitou. U vražd spáchaných cizinci v roce 2025 například uváděla mezi typickými okolnostmi alkohol a vzájemné neshody. Alkohol přitom zůstává z hlediska násilí podstatně větším společenským faktorem, než jakou pozornost mu veřejná debata často věnuje.

U nelegálních drog je situace složitější. Jejich dostupnost může ovlivňovat nejen samotné chování uživatelů, ale také prostředí, které kolem jejich distribuce vzniká – dluhy, konflikty mezi distributory, vymáhání pohledávek či kriminalitu lidí pohybujících se dlouhodobě na okraji společnosti. To ale neznamená, že lze růst počtu vražd jednoduše připsat většímu množství drog v ulicích. Takovou souvislost by bylo nutné prokázat podrobnějšími daty o motivech jednotlivých případů.

Rok 2022 navíc přinesl válku na Ukrajině. Ta měla několik různých dopadů současně. Vedle příchodu uprchlíků znamenala ekonomickou nejistotu, růst cen energií, vysokou inflaci, nové bezpečnostní hrozby a celkové zvýšení napětí ve společnosti. Policie sama mezi možné faktory ovlivňující tehdejší bezpečnostní situaci zmiňovala dozvuky pandemie, ekonomickou situaci i válečný konflikt.

Právě proto nelze napsat jednoduchou rovnici:

rok 2022 = příchod Ukrajinců = více vražd.

Ve stejném okamžiku se totiž změnila celá řada proměnných. Skončila covidová omezení, obnovil se běžný společenský život, prudce vzrostly životní náklady, pokračovala recidiva, do společnosti se promítaly problémy s alkoholem a drogami a začala válka několik set kilometrů od českých hranic. Oddělit vliv jediného faktoru je proto bez detailních dat prakticky nemožné.

Následující roky navíc teorii o pokračující explozi vražd nepodporují. V roce 2023 policie evidovala 159 případů, z nichž bylo 68 dokonáno, 86 skončilo ve stadiu pokusu a pět ve stadiu přípravy. V roce 2024 následoval pokles na 151 případů. Rok 2025 přinesl opět 156 případů, přičemž dokonáno bylo 59 vražd a dalších 86 činů zůstalo ve stadiu pokusu.

Právě rozdíl mezi registrovanou a dokonanou vraždou je pro interpretaci zásadní. Policejní statistika nepočítá pouze případy, kdy někdo skutečně zemřel. V jednom čísle jsou společně dokonané činy, pokusy i přípravy.

Z toho plyne první důležitý závěr. Po mimořádně nízkém roce 2021 počet evidovaných vražd skutečně prudce vzrostl, ale od roku 2022 už žádný obdobně dramatický růst nevidíme. Čísla se několik let drží kolem podobné úrovně a počet dokonaných vražd po vrcholu roku 2022 nevykazuje soustavnou rostoucí tendenci.

Samotná časová osa tedy nestačí k tvrzení, že zvýšený počet případů vražd způsobil příchod ukrajinských uprchlíků. Stejně tak ale nestačí k tvrzení, že migrační změna neměla žádný vliv.

Ve statistice roku 2025 se totiž objevuje údaj, který si zaslouží podstatně bližší pohled. Cizinci se podle Policie ČR podíleli na 27 případech vraždy a nejčastěji mezi nimi figurovali občané Ukrajiny a Slovenska.

A právě tady už přestává stačit celkové číslo. Potřebujeme zjistit, kdo tyto činy páchá, jak se podíl jednotlivých skupin změnil a zda případný nárůst odpovídá pouze změně počtu obyvatel, nebo ukazuje něco dalšího.

Ve statistikách roku 2025 je údaj, který na první pohled působí výrazně: cizinci se podíleli na 27 případech vraždy. Při celkových 156 evidovaných případech – tedy včetně dokonaných činů, pokusů a příprav – jde přibližně o 17 procent. Policie zároveň uvedla, že mezi cizinci v této kategorii nejčastěji figurovali občané Ukrajiny a Slovenska a že častým pozadím byly alkohol a vzájemné neshody.

Sedmnáct procent je na první pohled poměrně vysoké číslo. Na konci roku 2025 přitom v České republice legálně pobývalo 1,13 milionu cizinců, kteří tvořili 10,4 procenta populace. Pouhé postavení těchto dvou hodnot vedle sebe by tedy mohlo vyvolat dojem, že jsou cizinci u vražd výrazně nadreprezentováni.

Tak jednoduché srovnání má ale několik problémů.

Především 27 případů neznamená 27 dokonaných vražd ani 27 mrtvých lidí. Policejní údaj zahrnuje celou kategorii vraždy a zveřejněná bilance nerozepisuje, kolik z těchto případů bylo dokonáno a kolik skončilo u pokusu či přípravy. Stejně tak policie ve zveřejněném přehledu neuvádí, kolik z 27 případů připadalo konkrétně na občany Ukrajiny, kolik na Slováky a kolik na další státní příslušnosti. Formulace „nejčastěji Ukrajinci a Slováci“ je důležitá, ale k přesnému výpočtu nestačí.

Ještě opatrnější je třeba být při srovnávání s celkovou populací. Kriminalita není rovnoměrně rozložena mezi děti, seniory, ženy a muže. Cizinecká populace má jiné věkové i sociální složení než populace České republiky jako celek a velkou část pracovní migrace tvoří lidé v produktivním věku. Jednoduchý přepočet „deset procent obyvatel, tedy deset procent pachatelů“ proto není přesným kriminologickým měřítkem. Pro skutečně korektní srovnání by bylo vhodné porovnávat stejné věkové a pohlavní skupiny.

Přesto máme k dispozici širší údaj, který nabízí důležitý kontext. Policejní prezident Martin Vondrášek při hodnocení kriminality za rok 2025 uvedl, že cizinci tvořili 12,1 procenta všech trestně stíhaných osob. To je poměrně blízko jejich 10,4procentnímu zastoupení v populaci. U občanů Ukrajiny je rozdíl ještě menší: mezi všemi stíhanými osobami představovali 5,4 procenta. Na konci stejného roku přitom v Česku žilo 612 953 občanů Ukrajiny, což odpovídalo přibližně 5,6 procenta tehdejší populace. Vondrášek proto konstatoval, že populační zastoupení a podíl na trestné činnosti spolu poměrně dobře korelují.

V absolutních číslech bylo v roce 2025 trestně stíháno 4 025 občanů Ukrajiny, o rok dříve 3 842. Nárůst tedy činil 4,8 procenta. Podíl Ukrajinců mezi všemi stíhanými se zvýšil z 5,1 na 5,4 procenta, zároveň však pokračoval růst počtu občanů Ukrajiny žijících v České republice. Oficiální údaje prezentované v Poslanecké sněmovně proto hodnotily tento vývoj jako proporcionální k růstu ukrajinské populace.

To je podstatná protiváha k představě, že masová migrace automaticky vyvolala masový růst kriminality.

Zároveň ale celková čísla mohou překrývat rozdíly mezi jednotlivými druhy trestné činnosti. Skupina může být v celkové kriminalitě zastoupena přibližně podle svého podílu v populaci a současně být častější u některých konkrétních deliktů a méně častá u jiných. Právě proto je údaj o 27 případech vraždy zajímavý. Neumožňuje však odpovědět na otázku, která je pro tento článek klíčová: kolik těchto případů skutečně spáchali občané Ukrajiny a jak se jejich počet změnil proti období před rokem 2022?

Ještě zásadnější informace ve veřejné statistice chybí. Státní příslušnost totiž sama o sobě neříká, kdy daný člověk do České republiky přišel.

Mezi více než 600 tisíci občany Ukrajiny žijícími v Česku jsou lidé, kteří zde pobývali deset či dvacet let před válkou, pracovní migranti, jejich rodinní příslušníci i lidé, kteří přišli po ruské invazi a získali dočasnou ochranu. Pokud tedy policejní statistika označí pachatele jako občana Ukrajiny, nelze z ní automaticky dovodit, že šlo o válečného uprchlíka.

Právě zde naráží veřejná debata na nedostatek detailních dat. Pro seriózní zhodnocení dopadu uprchlické vlny by bylo potřeba znát u pachatelů nejen státní příslušnost, ale také rok příchodu do České republiky, druh pobytového oprávnění a ideálně věk a pohlaví. Teprve pak by bylo možné odlišit dlouhodobou ukrajinskou migraci od lidí příchozích po 24. únoru 2022.

Bez těchto údajů lze říct dvě věci současně. Celková kriminalita občanů Ukrajiny podle dostupných dat nevybočuje dramaticky nad jejich populační zastoupení. U nejzávažnější násilné kriminality však současná veřejná data nejsou dostatečně podrobná, aby bylo možné vliv poválečné migrační vlny spolehlivě potvrdit nebo vyloučit.

A právě za statistikou běžné kriminality se nachází ještě druhá, podstatně hůře měřitelná oblast – organizovaný zločin. Tam už nejde pouze o počet jednotlivých stíhaných pachatelů, ale o struktury, kontakty, peníze a přeshraniční vazby. A právě v této oblasti bezpečnostní analýzy v posledních letech popisují změny, které jsou výraznější než v celkové statistice trestné činnosti.

Při pohledu na celkovou kriminalitu občanů Ukrajiny žádnou explozi nevidíme. U organizovaného zločinu je však obraz jiný. Expertní šetření Institutu pro kriminologii a sociální prevenci z roku 2025 uvádí, že po období covidu vzrostlo zastoupení skupin pocházejících ze zahraničí a mezi nejčastěji zastoupenými národnostmi v organizovaném zločinu figurují Ukrajinci, Vietnamci, Rusové a Albánci či kosovští Albánci. U zahraničních skupin patří mezi nejčastější aktivity výroba a distribuce drog a hospodářská či finanční kriminalita.

V případě Ukrajinců přitom nejde o fenomén vzniklý po únoru 2022. České bezpečnostní složky se s ukrajinskými organizovanými strukturami potýkaly dlouho před současnou válkou. Zpráva někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu za rok 2010 dokonce konstatovala dominující vliv ukrajinských zločineckých skupin v ruskojazyčných strukturách. Mezi jejich tehdejší aktivity patřilo vydírání ukrajinských dělníků, zajišťování „ochrany“ nočních klubů, organizování prostituce, krádeže či distribuce nekolkovaného alkoholu a cigaret.

Tady se nabízí paralela s devadesátými lety. Právě tehdy organizovaný zločin v České republice prudce zesílil. Policie toto období zpětně popisuje jako dobu, kdy se Česko stalo tranzitní zemí pro zbraně, drogy a obchod s lidmi, rostl počet nájemných vražd a zahraniční skupiny využívaly slabin tehdejší legislativy i rychle se měnícího prostředí. V českém podsvětí tehdy nebyly vydírání, výpalné, násilné vymáhání pohledávek nebo fyzické zastrašování ničím výjimečným.

Po třiceti letech samozřejmě nejsme ve stejné situaci. Stát má specializované policejní útvary, mezinárodní výměnu informací, výrazně kvalitnější legislativu i technické možnosti vyšetřování, o kterých se kriminalistům devadesátých let ani nesnilo. Změnil se ale také zločin. Vedle člověka vybírajícího výpalné dnes může stát programátor podvodného call centra, účetní zajišťující převody peněz nebo firma, která navenek poskytuje zcela legální službu.

Staré metody ale nezmizely.

Výmluvným příkladem byla takzvaná Luhaňská brigáda, proti které NCOZ zasáhla už v roce 2021, tedy ještě před ruskou invazí. Podle kriminalistů šlo o vysoce organizovanou a konspirativně působící ukrajinskou skupinu, která se v Brně a na jižní Moravě zaměřovala především na vlastní krajany. Poškození měli jednorázově nebo pravidelně platit za údajnou „ochranu“ a nátlak měl vyvolávat obavy o jejich život, zdraví a majetek. Policie tehdy vyčíslila neoprávněný prospěch nejméně na 2,5 milionu korun.

Mechanismus je pozoruhodný právě tím, že připomíná klasické výpalné známé z divokých devadesátých let. Zločinecká struktura se nemusí obracet proti většinové české společnosti. Může parazitovat především uvnitř vlastní komunity, kde má výhodu společného jazyka, znalosti osobních poměrů a někdy také strachu obětí obrátit se na českou policii.

Podobný princip se může projevit na pracovním trhu. Nelegální či zastřené zaměstnávání cizinců nabízí prostor nejen pro práci načerno, ale také pro daňové úniky a ekonomickou závislost zaměstnance na prostředníkovi. V případu Bohatýr NCOZ vyšetřovala systém zaměstnávání především občanů Ukrajiny, Moldavska a Rumunska, u kterých podle kriminalistů nebyly odváděny zákonné platby odpovídající skutečným odměnám. Původně vyčíslená škoda osm milionů korun během vyšetřování vzrostla na více než 206 milionů korun.

Je ale důležité rozlišovat nelegální zaměstnávání od obchodování s lidmi. To druhé už může mít mnohem brutálnější podobu. NCOZ se opakovaně zabývá případy, kdy pachatelé zneužívají jazykovou bariéru, chudobu, neznalost českého prostředí nebo závislost oběti na ubytování a zaměstnavateli. Samotná centrála uvádí, že mezi zvlášť zranitelné skupiny patří lidé v tíživé situaci, bez znalosti systému a jazyka nebo s nelegálním pobytem. Skutečný rozsah obchodování s lidmi je podle policie navíc vyšší než počet zaznamenaných případů.

Také prostituce má svoji organizovanou podobu. V lednu 2026 NCOZ oznámila případ skupiny tvořené pěti cizinci z postsovětského prostoru a jedním Čechem. Podle policie měla pod příslibem nadstandardně placené práce v masážních salonech získávat ruskojazyčné ženy, které následně měly být v soukromých bytech nuceny k prostituci. Policie popisuje psychický nátlak, ekonomickou závislost a také použití fyzického násilí. Skupina měla působit nejméně od roku 2023.

Nejde tedy pouze o ekonomickou kriminalitu bílých límečků. Vedle podvodů, daňových machinací a praní výnosů zůstávají součástí evropského organizovaného zločinu i vykořisťování, kuplířství, obchodování s lidmi, nátlak a násilí.

Na opačném konci spektra stojí kriminalita, která už žádného svalnatého vymahače nepotřebuje. Česká policie v posledních letech opakovaně rozkrývá podvodná call centra působící z Ukrajiny a zaměřená na české oběti. Pachatelé vydávající se za bankéře nebo policisty využívají sociální inženýrství, podvržená telefonní čísla a přesvědčují oběti, aby své úspory převedly na údajně bezpečné účty. V jednom z vyšetřovaných případů policie rozbila call centrum v Oděse napojené na mezinárodní organizovanou skupinu; další společné české a ukrajinské operace následovaly.

Také drogový byznys zůstává významnou součástí zahraničního organizovaného zločinu. IKSP jej řadí společně s finanční kriminalitou mezi nejčastější aktivity zahraničních skupin. V červnu 2026 pak společná operace českých, slovenských a ukrajinských orgánů rozbila síť podezřelou z přepravy velkého množství metamfetaminu a kokainu ze západní Evropy přes Polsko dále na Slovensko a Ukrajinu. Europol v této souvislosti hovořil o vznikající trase propojující západní, střední a východní Evropu.

Právě v tom je možná největší rozdíl proti devadesátým létům. Organizovaný zločin není dnes nutně méně nebezpečný, ale je pestřejší. Výpalné může existovat vedle kryptoměn, prostituce vedle internetových podvodů a člověk vydírající dělníka vedle operátora call centra vzdáleného tisíc kilometrů.

Proto bych byl opatrný s tvrzením, že se do Česka „vrátily devadesátky“. Ony totiž některé jejich metody nikdy úplně nezmizely. Spíš se kolem nich vytvořila nová vrstva kriminality, která využívá globalizaci, digitální technologie, přeshraniční pohyb lidí i peněz.

Válka na Ukrajině tento druh zločinu nevytvořila. Ukrajinské struktury zde působily dávno před ní. Masivní pohyb lidí, výrazné rozšíření ukrajinské komunity a ještě intenzivnější propojení České republiky s Ukrajinou však vytvořily větší prostor, ve kterém se mohou pohybovat nejen pracovníci, rodiny a podnikatelé, ale také pachatelé a jejich peníze.

To je podstatně přesnější popis než tvrzení, že organizovaný zločin přivezli váleční uprchlíci. Současně by ale bylo stejně nepřesné přehlížet, že ukrajinský prvek dnes patří mezi nejvýraznější zahraniční složky českého organizovaného zločinu.

Po předchozích zjištěních se nabízí jednoduchá úvaha: jestli v českém podsvětí zesílil ukrajinský prvek a některé skupiny používají vydírání, násilí nebo vykořisťování, nemůže právě to vysvětlovat vyšší počet vražd po roce 2021?

Dostupná data takový závěr nepotvrzují.

Organizovaný zločin a vraždy se sice mohou protínat, ale většina českých vražd nevypadá jako vyřizování účtů mezi gangy. V roce 2025 bylo z celkového počtu případů 85 motivováno osobními vztahy, pět mělo loupežný motiv a pouze tři byly podle policejní statistiky spáchány na objednávku. Také u 27 případů, na nichž se podíleli cizinci, policie jako hlavní pozadí uvádí alkohol a vzájemné neshody.

Podobný obraz nabízí rok 2024. Z tehdejších 151 evidovaných vražd bylo 93 motivováno osobními vztahy. A už v roce 2022, kdy počet případů vyskočil ze 105 na 150, policie uváděla osobní vztahy jako motiv u 76 případů. Oběť byla navíc ve většině případů příbuzným, partnerem nebo jinou osobou, která pachatele znala.

To je důležitá informace. Pokud bychom byli svědky návratu klasických gangsterských devadesátých let v podobě masového vyřizování účtů, nájemných vražd a násilného boje o teritorium, očekávali bychom, že se taková změna projeví také ve struktuře motivů. Současná policejní čísla ale ukazují především na konflikty mezi lidmi, kteří se znají.

Organizovaný zločin se navíc proměnil. Výzkum IKSP řadí mezi jeho nejrozvinutější současné aktivity hospodářskou kriminalitu a činnost využívající informační technologie. U zahraničních skupin dominují zejména drogy a různé formy hospodářské, finanční a daňové kriminality.

To ovšem neznamená, že násilí z organizovaného zločinu zmizelo. Vydírání, obchodování s lidmi, násilné vymáhání dluhů nebo zastrašování mohou být jeho součástí, aniž by končily vraždou. Výmluvnější než samotný počet vražd proto může být vývoj jiných násilných trestných činů. V roce 2024 například vzrostlo nebezpečné vyhrožování o 19,1 procenta, vydírání o 17,3 procenta a nebezpečné pronásledování o 20,9 procenta. Ani tato čísla však sama o sobě neříkají, zda za nárůstem stojí organizované skupiny, cizinci nebo úplně jiné příčiny.

Právě zde se paralela s devadesátými lety začíná rozcházet. Tehdejší podsvětí bylo veřejně viditelné i mrtvými těly, nájemnými vraždami a otevřenými válkami mezi skupinami. Současný organizovaný zločin může být pro společnost ekonomicky stejně nebezpečný, aniž by po sobě zanechával podobnou stopu. Peníze lze získat podvodem, pracovníka vykořisťovat přes prostředníka, oběť vydírat na dálku a miliony převádět přes účty či kryptoměny.

Moderní podsvětí tedy nemusí více zabíjet, aby bylo silnější.

To je podstatné i pro hodnocení ukrajinských kriminálních struktur. Jejich silnější zastoupení v organizovaném zločinu nelze použít jako důkaz, že stojí za zvýšeným počtem vražd. Stejně tak ale statistika vražd nevypovídá o skutečném rozsahu jejich působení v drogách, podvodech, nelegálním zaměstnávání, vykořisťování nebo finanční kriminalitě.

Máme tak před sebou dva paralelní jevy. Po roce 2021 vzrostl počet evidovaných vražd a současně bezpečnostní analýzy zaznamenávají významné zastoupení ukrajinských skupin v organizovaném zločinu. Z dostupných dat ale nelze mezi tyto dvě skutečnosti vložit příčinné rovnítko.

A možná právě to je na celém tématu nejdůležitější. Největší změna českého bezpečnostního prostředí po roce 2022 nemusí být vidět v počtu mrtvých. Může se odehrávat mnohem méně nápadně – v pohybu peněz, drog, lidí a v sítích, které dokážou fungovat napříč několika státy.

Čísla na první pohled svádějí k jednoduchému příběhu. V roce 2021 policie evidovala 105 případů vraždy, o čtyři roky později 156. Mezitím začala válka na Ukrajině, do České republiky přišly statisíce lidí a bezpečnostní analýzy začaly výrazněji upozorňovat na ukrajinský prvek v organizovaném zločinu.

Jenže jednoduché vysvětlení by bylo současně tím nejméně přesným.

Rok 2021 byl ovlivněn pandemií a mimořádně nízkou kriminalitou. Po rozvolnění se společnost vrátila k běžnému životu, přidala se inflace, ekonomický tlak, alkohol, drogy, recidiva i napětí v mezilidských vztazích. Právě osobní konflikty přitom zůstávají hlavním motivem českých vražd. Navíc výrazná část případů evidovaných jako vražda končí ve stadiu pokusu nebo přípravy.

Dostupná data proto nedokazují, že uprchlická vlna z Ukrajiny způsobila nárůst vražd v České republice.

To ale neznamená, že válka české bezpečnostní prostředí nezměnila.

Česko mělo silnou ukrajinskou komunitu dávno před rokem 2022. Pro statisíce nově příchozích představovala přirozené zázemí pro práci, bydlení a začlenění. Stejné přeshraniční vazby, pohyb lidí a peněz však mohou využívat také kriminální struktury. Ukrajinský organizovaný zločin zde nevznikl s prvními válečnými uprchlíky, ale jeho dnešní význam nelze přehlížet.

A právě zde podle mě leží skutečně důležitá otázka.

Ne zda je každý Ukrajinec potenciálním pachatelem – takové tvrzení by bylo nejen nespravedlivé, ale i v rozporu s dostupnými statistikami. Otázkou je, zda stát při mimořádně rychlém přijímání statisíců lidí dostatečně počítal s tím, že humanitární mechanismus budou chtít využít také osoby napojené na kriminální prostředí. Europol před tímto rizikem varoval už několik týdnů po začátku války.

Po čtyřech letech by proto mělo být možné tuto otázku hodnotit nikoli politickými hesly, ale daty. Kolik pachatelů závažné kriminality přišlo do České republiky až po únoru 2022? Kolik z nich mělo dočasnou ochranu? Kolik ukrajinských pachatelů zde žilo dávno před válkou? A změnila se jejich kriminalita po přepočtu na počet obyvatel skutečně výrazně?

Dokud stát tato data podrobně nezveřejní, zůstane část debaty založená na dojmech.

Jedno už ale říci lze. České podsvětí se po roce 2022 změnilo výrazněji než samotná statistika vražd. Organizovaný zločin je dnes mezinárodnější, technologicky vyspělejší a méně viditelný. Vedle drog, prostituce nebo vydírání stojí podvody, nelegální zaměstnávání, finanční kriminalita a vykořisťování lidí, kteří jsou často sami součástí stejné komunity jako pachatelé.

Devadesátá léta se tedy nevracejí v podobě, jakou známe z kronik českého podsvětí. Nevidíme desítky nájemných vražd ani otevřené války gangů.

Některé jejich metody se ale nikdy úplně neztratily. Jen se naučily fungovat v novém světě.

Článek vychází z veřejně dostupných statistik Policie ČR, dokumentů Ministerstva vnitra, materiálů NCOZ a Národní protidrogové centrály, kriminologických studií a zdrojů institucí Evropské unie. U probíhajících trestních řízení platí presumpce neviny; označení osoby za obviněnou nebo podezřelou neznamená, že byla pravomocně odsouzena.

Text nerozlišuje lidi podle národnosti jako kolektivně odpovědnou skupinu. Státní příslušnost sama o sobě nevypovídá o tom, zda člověk přišel do České republiky jako válečný uprchlík, žil zde již před rokem 2022 nebo má jiný pobytový status. Článek proto odděluje ukrajinskou uprchlickou migraci, kriminalitu jednotlivců a působení organizovaných zločineckých struktur. Tam, kde veřejně dostupná data příčinnou souvislost neprokazují, je text prezentuje jako otázku či hypotézu, nikoliv jako fakt.

Policie ČR – Vraždy 2014–2025
Souhrnná policejní data a vysvětlení metodiky statistického vykazování vražd, skutků a objektů napadení.
https://policie.gov.cz/clanek/vrazdy-2014-2025.aspx

Policie ČR – Vývoj registrované kriminality v roce 2022
Vývoj kriminality po covidových omezeních, 150 evidovaných vražd a policejní hodnocení vlivu pandemie, ekonomické situace a války na Ukrajině na společenské napětí.
https://policie.gov.cz/clanek/vyvoj-registrovane-kriminality-v-roce-2022.aspx

Policie ČR – Vývoj registrované kriminality v roce 2023
Statistiky násilné kriminality a vražd za rok 2023.
https://policie.gov.cz/clanek/vyvoj-registrovane-kriminality-v-roce-2023.aspx

Policie ČR – Vývoj registrované kriminality v roce 2024
Údaje o vraždách, jejich motivech, násilné kriminalitě a kriminalitě cizinců.
https://policie.gov.cz/clanek/vyvoj-registrovane-kriminality-v-roce-2024.aspx

Policie ČR – Vývoj registrované kriminality v roce 2025
59 dokonaných vražd, 86 pokusů, motivy vražd a údaj o 27 případech, na nichž se podíleli cizinci; nejčastěji občané Ukrajiny a Slovenska.
https://policie.gov.cz/clanek/vyvoj-registrovane-kriminality-v-roce-2025.aspx

Ministerstvo vnitra – Čtvrtletní zpráva o migraci za IV. čtvrtletí 2025
Počty cizinců a občanů Ukrajiny žijících v České republice a údaje o dočasné ochraně.
https://mv.gov.cz/npo/clanek/ctvrtletni-zprava-o-migraci-za-iv-ctvrtleti-2025.aspx

OECD – Economic Surveys: Czech Republic 2023
Integrace ukrajinských uprchlíků na pracovní trh a význam početné ukrajinské diaspory, která v ČR existovala už před ruskou invazí.
https://www.oecd.org/en/publications/oecd-economic-surveys-czech-republic-2023_e392e937-en/full-report/component-4.html

Europol – War in Ukraine: Europol deploys operational teams to frontline countries, 1. dubna 2022
Europol už krátce po začátku války vyslal týmy pro dodatečné bezpečnostní kontroly s cílem identifikovat zločince či teroristy, kteří by se mohli pokusit využít uprchlického proudu.
https://www.europol.europa.eu/media-press/newsroom/news/war-in-ukraine-europol-deploys-operational-teams-to-all-frontline-partner-countries

Europol – A common response to serious and organised crime linked to the war in Ukraine, 7. dubna 2022
Raná evropská analýza rizik závažného a organizovaného zločinu souvisejících s válkou na Ukrajině.
https://www.europol.europa.eu/media-press/newsroom/news/common-response-to-serious-and-organised-crime-linked-to-war-in-ukraine

EUR-Lex – Pokyny Evropské komise k dočasné ochraně
Pravidla mimořádně rychlého režimu dočasné ochrany, omezení formalit a doporučení členským státům provádět bezpečnostní kontroly v SIS a dalších databázích.
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/TXT/?qid=1647940863274&uri=CELEX%3A52022XC0321%2803%29

Policie ČR – Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině
Doklad, že česká policie při registraci prováděla kontrolu osob a dokladů, identifikační úkony a bezpečnostní prověrku.
https://policie.gov.cz/clanek/krajske-asistencni-centrum-pomoci-ukrajine.aspx

Institut pro kriminologii a sociální prevenci – K vývoji organizovaného zločinu, výsledky šetření v roce 2025
Expertní šetření mezi pracovníky specializovaných policejních útvarů. Mezi nejčastěji zastoupenými národnostmi v zahraničních strukturách organizovaného zločinu uvádí Ukrajince, Vietnamce, Rusy a Albánce či kosovské Albánce.
https://iksp.gov.cz/k-vyvoji-organizovaneho-zlocinu-vysledky-setreni-v-roce-2025

Policie ČR – Zpráva o činnosti ÚOOZ za rok 2010
Historický pohled na ruskojazyčný a ukrajinský organizovaný zločin v České republice.
https://policie.gov.cz/clanek/zprava-o-cinnosti-uooz-za-rok-2010.aspx

Policie ČR – Co je organizovaný zločin
Historický vývoj organizovaného zločinu v ČR, jeho prudký rozvoj v 90. letech, nájemné vraždy, drogy, prostituce, obchod s lidmi, vydírání a další formy závažné kriminality.
https://policie.gov.cz/clanek/co-je-organizovany-zlocin.aspx

NCOZ – Zadržení členů tzv. Luhaňské brigády
Ukrajinská organizovaná zločinecká skupina působící ještě před invazí na Ukrajinu; podle policie se zaměřovala zejména na vydírání vlastních krajanů a vybírání peněz za „ochranu“.
https://policie.gov.cz/clanek/zadrzeni-celnu-tzv-luhanske-brigady.aspx

NCOZ – Krácení povinných plateb se škodou 206 milionů Kč, případ Bohatýr
Případ zaměstnávání především občanů Ukrajiny, Moldavska a Rumunska a podezření na rozsáhlé krácení zákonných odvodů.
https://policie.gov.cz/clanek/kraceni-povinnych-plateb-se-skodou-206-milionu-kc.aspx

NCOZ – Obchodování s lidmi, obvinění šesti osob
Organizovaná skupina z postsovětského prostoru, která měla ruskojazyčné ženy pod falešným příslibem práce lákat a následně nutit k prostituci, podle policie i za použití násilí.
https://policie.gov.cz/clanek/web-informacni-servis-zpravodajstvi-obchodovani-s-lidmi-obvineni-6-osob.aspx

Policie ČR – Falešní bankéři obviněni
Mezinárodní organizovaná skupina a podvodné call centrum působící na Ukrajině, které se zaměřovalo na české oběti.
https://policie.gov.cz/clanek/falesni-bankeri-obvineni.aspx

Národní protidrogová centrála – Akce PLUK: Stovky kilogramů surovin k výrobě pervitinu z Ukrajiny a Španělska
NPC v květnu 2026 uzavřela vyšetřování skupiny 22 lidí. Podle detektivů dva cizinci dovezli z Ukrajiny více než 115 kilogramů červeného fosforu, z něhož by podle policie bylo možné vyrobit přes 350 kilogramů pervitinu. Zajištěno bylo rovněž šest nelegálních laboratoří, drogy, chemikálie, zbraně a více než tisíc nábojů.
https://policie.gov.cz/clanek/stovky-kilogramu-surovin-k-vyrobe-pervitinu-z-ukrajiny-a-spanelska.aspx

Plzeňský deník – Pervitinová mafie řídila obchod z hotelu v Plzni. Fosfor dovážela z Ukrajiny
Doplňující zdroj k akci PLUK, který oba cizince dovážející fosfor označuje jako občany Ukrajiny. Oficiální tisková zpráva NPC jejich konkrétní státní příslušnost neuvádí.
https://plzensky.denik.cz/krimi/plzen-drogy-pervitin-gang-zadrzeni-obvineni-cesi-ukrajinci.html