Článek
Správně vyvážit, aby byla situace únosná pro lidi i pro stát, je náročný úkol s nejistým výsledkem, neboť budoucnost nelze nikdy predikovat s jistotou. Nedávno byla přijata důchodová reforma Mariana Jurečky. Současná vláda tak představila veřejnosti svou vizi důchodového systému na několik dalších desetiletí. Ale jak to bylo s důchodem v minulosti? Krátký exkurz do historie prozradí, jak jsou na tom dnešní důchodci ve srovnání se svými předky.
Důchodu se dožil málokdo
První důchodový systém, jak ho známe, vznikl v Německu v roce 1889 za vlády kancléře Otta von Bismarck. Byl zaveden kvůli lidem, kteří už nemají sílu pracovat, a pojištění bylo všeobecně povinné, což bylo hlavní změnou oproti dřívější době, kdy sice nějaké starobní důchody existovaly, ale byly vyhrazeny státním zaměstnancům nebo například horníkům. Do důchodu se za Bismarcka odcházelo v 70 letech, přičemž průměrný věk dožití dospělých byl na konci 19. století 50-60 let. Dožít se důchodu bylo tedy výjimečné. V hrubém propočtu je to, jako bychom dnes do důchodu odcházeli ve věku přes 90 let. Jednalo se o převratný vynález, a to i přesto, že ten, kdo už se náhodou důchodu dožil, si ho užíval jen opravdu krátce. Zákonné důchodové pojištění (jak zněl oficiální název) bylo s ohledem na státní rozpočet marginálií. Bismarckův systém (s drobnými obměnami) postupně přejímaly další země Evropy včetně Československa, které jej zavedlo v roce 1924. Hlavním průkopníkem byl několikanásobný ministr Lev Winter. Odchod do důchodu byl v ČSR stanoven na 65 let, přičemž délka dožití se pohybovala stále ještě kolem 60. Pomyslné skóre tedy stoupá z cca mínus 15 na mínus 5 let strávených v důchodu.
Německý kancléř Otto von Bismarck
Dnešní průměr? Téměř čtvrt století v důchodu
Dnešní statistiky uvádějí průměrnou délku života mužů kolem 77 a žen dokonce 83 let. Věk pro odchod do starobního důchodu je nyní zhruba na prvorepublikové hodnotě a bude se postupně zvyšovat až na 67 let. Tendenci k růstu má ovšem i věk dožití. Rozdíl mezi První republikou a dnešním systémem je v letech strávených v důchodu. Dnes v něm strávíme průměrně 24 let. Že to matematicky nevychází? Na první pohled se to může zdát, ovšem je třeba nezapomínat na to, že v době socialismu a později, až do roku 2004, odcházeli muži do důchodu v 60 letech a ženy mezi 53 a 57 lety. Není problém v dnešní době najít ženy, kterým je 90 a do důchodu odešly v 55 letech. 35 let v důchodu tedy není žádný velký extrém. Extrémní je ovšem částka, která na důchody odchází – je to jedna třetina celého státního rozpočtu České republiky. Pokud si představíme, na co vše rozpočet musí vystačit (provoz a stavba nemocnic, platy zdravotníků, výstavba a údržba silnic a dálnic, školství, kultura, údržba veřejného prostranství a budov, provoz armády a nákup vojenské techniky, hasiči, policie atd. atd.), uvědomíme si, o jak ohromné číslo se jedná. V kombinaci se současnou nízkou porodností se z této skutečnosti stává opravdový problém, který bylo třeba vyřešit. Posunutím důchodového věku při současném trendu prodlužování délky dožití se postupně dostaneme na zhruba 21 let strávených v důchodu. To pořád není špatné, pokud si zachováme zdraví. To už je ale do značné míry na každém z nás.
Rok 2025 – nejvyšší kupní síla důchodců v historii
Životní úroveň důchodců se v letech měnila v závislosti na různých okolnostech. Změny se netýkaly jen důchodového věku, ale i výše pobírané penze. Za První republiky byly rozdíly v důchodech i odvodech na důchodové pojištění více než výrazné. Vysoce postavení zaměstnanci platili na pojištění i pětinásobně více než dělníci a jejich důchody byly také pětinásobně vyšší. Dnes se s takovými rozdíly nesetkáváme, důchody jsou nastaveny solidárně. Zajímavý je i vývoj penzí v poměru k průměrné mzdě v zemi. V současné době je poměr důchodu ke mzdě 46 %, což je sice méně než třeba na konci 80. let, ale pokud se podíváme na reálnou kupní sílu, mohou si dnešní důchodci koupit o zhruba čtvrtinu víc než důchodci na konci 80. let (o kvalitě a rozmanitosti sortimentu asi není třeba se bavit).
Důchodce inflace nedožene
V posledních několika letech byly právě důchody to jediné, co u nás spolehlivě rostlo (kromě cen). Konkrétně v roce 2021, kdy vypukla energetická krize, byla výše průměrného důchodu dle ČSÚ 15 425 Kč, přičemž průměrná hrubá mzda v zemi byla 37 839 Kč. Tři roky nato, v roce 2024, byl průměrný důchod 20 680 Kč a průměrná mzda 45 107 Kč. Pro srovnání poměr důchodu ke mzdě se v průměru dostal ze 41 % na 46 %. Valorizace důchodů je každoročně minimálně tak vysoká jako inflace, v dobách krize se dokonce důchody zvyšují i nad rámec běžné valorizace. Penze jsou tedy před inflací chráněny.
Kupní síla důchodců neustále roste
Mít důchod je pro nás dnes samozřejmostí, ale nebylo to tak vždy. Penze jsou výdobytkem moderní doby a zavedení důchodového systému u nás předcházel široký pravolevý politický konsensus. Bez toho by tak historicky významný krok nebyl možný. Nabízí se tedy otázka, jestli by podobné souznění vlády a opozice namísto jalových řečí nepřineslo ovoce i v dnešní době…
