Článek
Zkuste si někdy večer sednout k rodinnému účetnictví a upřímně si spočítat, kolik vás ročně stojí provoz jednoho rodinného auta. Většina lidí vidí jen to, co zrovna nechá u čerpací stanice za plnou nádrž. Jenže palivo je jen špička ledovce.
Když připočtete pořizovací cenu vozu (nebo měsíční leasing), brutální ztrátu hodnoty, povinné ručení, havarijní pojištění, dálniční známku, pravidelný servis, výměny oleje, brzdy, nákup zimních a letních pneumatik a jejich přezouvání, vyjde vám děsivé číslo. Auto je dnes luxusní, neskutečně drahá věc a pro spoustu domácností představuje doslova černou díru na peníze.
Logicky se nabízí otázka: Proč tedy miliony Čechů každé ráno sedají za volant, místo aby tyhle peníze ušetřili a jeli raději hromadnou dopravou?
Odpověď je jednoduchá z rozmaru to rozhodně není.
Past jménem regionální logistika
Pro obyvatele velkých měst, kteří mají metro pár minut od domu a tramvaj jim jezdí v krátkých intervalech, může auto působit jako zbytečný a ekologicky nešetrný luxus. Jenže stačí opustit hranice Prahy nebo Brna a tahle iluze se okamžitě hroutí.
V regionech a na maloměstech není automobil symbolem prestiže, ale tvrdou nutností. Debata o automobilech často ignoruje jednu podstatnou věc — miliony lidí v regionech ve skutečnosti žádnou reálnou alternativu nemají.
Zkuste pracovat na směny ve fabrikách, skladech nebo na nepřetržitých provozech v průmyslových zónách na okrajích okresních měst, kde musíte být na značkách v šest ráno v neděli. Nebo odtud odcházet v deset večer po odpolední. Pokud se v tu chvíli pokusíte spolehnout na autobus nebo vlak, zjistíte, že veřejná doprava je mimo pracovní špičky často prakticky nepoužitelná. Spoje nenavazují, o víkendech a svátcích nejede skoro nic a cesta, která autem zabere patnáct minut, se veřejnou dopravou smrskne do dvouhodinového přestupního očistce.
Logistický trojúhelník: Škola, práce, kroužky
Druhým faktorem je rodinný život. Když máte dvě děti, váš denní harmonogram připomíná precizně naplánovanou vojenskou operaci. Ráno hodit syna do školy, dceru do školky, stihnout nákup, dojet do práce na druhý konec okresu. Odpoledne děti vyzvednout, rozvést je na kroužky, nakoupit a dopravit se domů.
S automobilem je to sice honička, ale logisticky se to dá zvládnout. Představa, že tuhle trasu absolvujete s autobusem, který jede jednou za hodinu a půl, je čisté sci-fi. Lidé nemají na výběr. Nemohou obětovat tři hodiny denně čekáním na zastávkách, protože ten čas zkrátka nemají kde vzít.
Když stát selhává v alternativách
Smutným faktem je, že veřejná doprava v Česku pro běžnou rodinu často nedává smysl ani finančně. Když má jet čtyřčlenná rodina na středně dlouhou trasu vlakem, cena zpátečních jízdenek se nezřídka vyšplhá na částku, za kterou auto ujede dvojnásobek kilometrů a doveze vás pohodlně od domu k domu, bez ohledu na to, zda zrovna prší, nebo mají dráhy výluku.
Češi neničí své rodinné rozpočty drahým provozem aut proto, že by ignorovali ekologii nebo toužili po kolonách na silnicích. Dělají to proto, že je k tomu systém dotlačil. Moderní stát jim v regionech nedokázal nabídnout spolehlivou, funkční a cenově dostupnou alternativu.
Dokud stát nenabídne v regionech skutečně funkční alternativu, zůstane automobil pro miliony lidí nezbytností, nikoli luxusem.
