Článek
Ráno roztáhnete žaluzie, vezmete do ruky kávu a podíváte se z okna. Ještě nedávno jste viděli obyčejnou klidnou ulici. Dnes se díváte na nový výdejní box.
Není váš.
Nestojí na vašem pozemku.
A přesto se váš každodenní život právě změnil.
Soused se totiž rozhodl, že část svého pozemku pronajme doručovací společnosti. Za pár stovek měsíčně získá drobný přivýdělek, firma nové výdejní místo a zákazníci další možnost, kde si vyzvednout balík.
A sousedské vztahy? Ty se do nájemní smlouvy jaksi nevešly.
Ještě donedávna šlo o klidné místo. Děti tu mohly jezdit na kole, auta projížděla výjimečně a s parkováním se dalo jakžtakž vyjít. Dnes tu přibylo zařízení, jehož jediným smyslem je přivádět další lidi, auta, dodávky a chaotické zastavování na blikačkách.
Přitom v okolí sta metrů stojí několik stejných plechové skříní.
Nejde tedy o záchranu občanské vybavenosti ani o situaci, kdy by místní zoufale čekali na jedinou možnost, jak si vyzvednout zásilku. Je to jen bezohledné značkování území doručovacími firmami, kterým je úplně jedno, co v rezidenční čtvrti způsobí.
Každý vydělá. Jen sousedé ne
Na první pohled je to vlastně dokonalý obchod. Majitel pozemku dostane nájem, doručovací firma získá strategický flek a zákazník nemusí čekat na kurýra. Všichni jsou spokojení.
Tedy skoro všichni.
Náklady tohoto obchodu se totiž neobjevují na faktuře doručovací firmy. Nikdo nepošle sousedům účet za další auta. Nikdo nezaplatí za minuty, kdy před vjezdem stojí dodávka s motorem na volnoběh. Nikdo nevrátí klid ulici, ve které se začne během celého dne i noci pravidelně práskat plechovými dvířky.
A hlavně: nikdo nezaplatí za zničené sousedské vztahy.
Ještě včera jste se se sousedem pozdravili přes plot. Dnes se můžete začít hádat o to, kdo kde zastavil, komu překáží auto a proč zrovna tady musí být další komerční překladiště. A to všechno kvůli částce, která v rodinném rozpočtu pravděpodobně žádnou revoluci neudělá.
Klidná ulice není logistické centrum
Prostor před rodinnými domy není jen volný metr čtvereční, který čeká na komerční využití. Je to prostor, kde lidé bydlí, parkují, chodí pěšky a žijí. Soused pronajal kus svého pozemku, ale důsledky jeho rozhodnutí nezůstaly za jeho plotem. Leží na ulici. A s nimi i napětí mezi lidmi.
Jde to i jinak. Stačí se podívat za hranice
Když projedete například Polsko na dovolené, jen těžko narazíte na výdejní boxy umístěné přímo v klidných obytných ulicích před rodinnými domy. Stojí tam u čerpacích stanic, supermarketů, obchodních center nebo na velkých parkovištích.
Tedy na místech, která jsou na nápor aut i lidí přirozeně dimenzovaná, nikomu nesvítí do oken a neberou sousedům parkovací místa před domem. Vyzvednutí balíku tam probíhá logicky cestou z nákupu nebo z práce. U nás se z toho ale stal divoký západ, kde se místo budování rozumné sítě naprosto bezkoncepčně zastavuje každý volný metr hlíny za plotem rodinného domu.
Pár stovek je někdy překvapivě drahých
Nikdo samozřejmě nemůže sousedovi diktovat, co má dělat se svým majetkem, pokud postupuje v souladu s pravidly. Stejně tak nelze zakázat lidem používat služby, které jim usnadňují život.
Mezi „můžu“ a „měl bych“ ale existuje zásadní rozdíl. Sousedské vztahy se totiž nebudují podle stavebního zákona, ale podle obyčejné ohleduplnosti. A ta se do žádného povolení ani nájemní smlouvy nevejde.
Možná tedy nejde jen o výdejní box. Možná jde o otázku, kolik stojí klid mezi lidmi, kteří vedle sebe budou bydlet i zítra. V tomhle případě pár stovek měsíčně. Jenže jestli je to cena za zničené parkování, neustálý hluk a rozbité vztahy, je to nakonec zatraceně drahý nájem.
