Článek
Menší nemocnice nemá dětskou chirurgii, poraďte si sami
Situace byla jasná. Dítě v krutých bolestech skončilo na pohotovosti v menší okresní nemocnici. Verdikt lékařů? Pravděpodobně slepák. Jenže tato nemocnice nemá dětskou chirurgii. Standardní postup velí převézt malého pacienta na specializované pracoviště do větší krajské nemocnice.
Člověk by čekal, že se automaticky zavolá sanitka, která dítě pod dohledem zdravotníků bezpečně přepraví těch několik desítek kilometrů. Realita byla jiná. Rodině bylo v podstatě naznačeno, že je jedno, jak se tam dostanou. Hlavně ať tam jedou. Žádný spěšný transport, žádná sanitka.
Aby se vlk nažral a koza zůstala celá
Personál rodinu uklidnil větou, že ve větší nemocnici o nich budou vědět a budou na ně čekat. To je sice hezké gesto, ale v praxi naprostý alibismus. Pokud by se stav dítěte během noční jízdy dramaticky zhoršil, fakt, že o nich někdo o třicet kilometrů dál ví, by jim byl naprosto k ničemu.
Když si péči musíte vyboxovat
Je docela dobře možné, že kdyby byla švagrová průbojnější typ, bouchla do stolu a začala se hlasitě dožadovat převozu, personál by tu sanitku nakonec zařídil. Jenže v krizové situaci, kdy vidíte své dítě svíjet se bolestí, jste v šoku. Nemáte sílu ani energii se s někým přít. Věříte lékařům a berete jejich slova jako fakt.
A to je další velký problém našeho systému. Často v něm totiž vyhrávají ti hlasití a průbojní s ostrými lokty, zatímco slušní a vystrašení lidé tahají za kratší konec.
Noční závod s časem
V tu chvíli šly veškeré předpisy stranou. Sedl jsem do auta a vyrazil na noční jízdu pro vyděšenou švagrovou a plačící dítě.
Sledovat v zrcátku malé dítě, které se svíjí bolestí a vy přitom musíte dávat pozor na cestu a doufat, že ten slepák nepraskne dřív, než dorazíte k branám cílové nemocnice, je zážitek, který nikomu nepřeji.
Vše naštěstí dopadlo dobře a ve větší nemocnici se o malou pacientku postarali. Ale otevírá hluboké otázky o tom, jak máme v Česku nastavený systém lékařské péče:
- Jak je možné, že u akutního stavu u dítěte není automaticky zajištěn zdravotnický transport mezi nemocnicemi?
- Co by dělala matka samoživitelka bez auta, nebo někdo, kdo nemá uprostřed noci komu zavolat?
- Opravdu musí v dnešní době suplovat záchranku strýcové a tátové v civilních autech jen proto, že vystrašená matka nemá ostré lokty?
Systém, který spoléhá na obětavost rodiny
České zdravotnictví má skvělé lékaře a špičkové vybavení. Ale logistika a systémová pravidla občas narážejí na absolutní dno. Místo systémového řešení se často spoléhá na to, že „se to nějak udělá“ a že se v rodině najde někdo ochotný, kdo sedne v noci za volant.
Tentokrát to dopadlo dobře. Ale příště už takové štěstí mít nemusíme.
V textu záměrně neuvádím konkrétní názvy měst ani nemocnic. Cílem tohoto článku není ukázat prstem na konkrétní sloužící personál, který se pohyboval v mantinelech nastavených pravidel. Cílem je poukázat na systémový problém v logistice naší zdravotní péče, se kterým se může uprostřed noci setkat jakýkoliv rodič v jakémkoliv koutu republiky.
