Článek
Představte si, že stojíte na zastávce v Praze. Slunce pálí, k obrubníku dorazí naftový autobus, ale na boku má obří nápis: „Identifikuji se jako trolejbus.“ Pokud jste v tu chvíli dostali pocit, že někdo v archivu České televize našel dosud neodvysílaný skeč z České sody, kde Petr Čtvrtníček testoval hranice veřejnoprávního humoru, nejste sami. Jenže tohle není devadesátková satira. To je oficiální kampaň Dopravního podniku hl. m. Prahy k 90. výročí trolejbusové dopravy. Markeťáci dostali nápad, jak nadsázkou upozornit na to, že se do Prahy vrací ekologická stopa a starší vozidla jim závidí. Je to vtipné, má to švih, jenže v roce 2026 se i z obyčejného fóru na autobusu okamžitě stane kauza celonárodního významu.
Když plech ohrožuje duševní zdraví
Na sociálních sítích totiž ihned nastal poplach nejvyššího stupně. Do boje proti potištěnému plechu vytáhli aktivisté z organizací hájících práva trans lidí. Dozvěděli jsme se, že tenhle nevinný slogan je ve skutečnosti součástí snahy zdiskreditovat mladou generaci a že se dotýká transgender osob, protože zlehčuje téma identity. Pokud reklamní polep autobusu představuje bezpečnostní riziko pro duševní zdraví společnosti, bude zřejmě nutné zavést varovné cedule i na popelnice, semafory a parkovací automaty, aby se jejich strohý funkční design někoho hluboce nedotkl.
Tramvaje v metru a šampaňské od revizora
Kampaň přitom otevřela dveře do nové éry. Kdybychom měli trochu smyslu pro humor, mohli bychom to dotáhnout k dokonalosti a dovolit staré, rozvrzané tramvaji T3, aby se vnitřně identifikovala jako moderní souprava metra a vjela rovnou do tunelu na trase A, protože ignorovat její pocity by byla čistá diskriminace. Stejně tak revizor by se mohl identifikovat jako průvodčí v Orient Expressu a místo pokuty nám rozlévat šampaňské. A my, cestující, bychom při odchytu bez jízdenky jednoduše oznámili, že se legálně identifikujeme jako držitelé ročního kuponu, takže požadavek na patnáct set korun budeme považovat za hrubý útok na naši osobní integritu.
Krizová linka pro troleje pod napětím
Podle neoficiálních informací již DPP v reakci na situaci zřídil pracovní skupinu pro inkluzivní trakční vedení. Jejím úkolem bude ověřit, zda se trolejové dráty skutečně identifikují jako trolejové dráty a zda jejich označení není diskriminační vůči alternativním formám přenosu energie. Celá věc by mohla eskalovat až na úroveň Evropské unie, kde by speciální komise pro genderovou vyváženost dopravních prostředků zkoumala, zda naftové motory netrpí systémovým útlakem ze strany preferovaných elektrobusů. Ministerstvo dopravy by pak mohlo zřídit non-stop krizovou linku psychologické pomoci pro trolejové vedení, které se potýká s vyhořením z neustálého napětí.
Když vyhraje strach z internetového křiku
Zdá se ale, že většina cestujících pochopila slogan přesně tak, jak byl zamýšlen – jako vtip. Lehkost se však dnes nenosí. Celá kauza ukazuje ještě jednu věc. Ne že by dnes nebylo možné dělat si legraci. Spíš se ukazuje, jak rychle jsou velké instituce ochotné se za vlastní humor omlouvat. Místo toho, aby DPP stál za svým nápisem, začal mluvčí okamžitě koktat alibistické fráze o antropomorfizaci neživých věcí ve výsostně pozitivním duchu, načež podnik polepy raději poslušně strhl.
Žijeme v době, kde se raději mažou dobré nápisy, jen aby byl klid. Tak snad se jednoho dne z téhle celospolečenské křeče probudíme a zase se začneme normálně smát. Do té doby nám nezbývá než doufat, že se pražské autobusy nezačnou reálně identifikovat jako letadla, protože s tou kvalitou našich silnic by to byl docela tvrdý dopad na zem.
