Článek
Stojím před mrazícím boxem a nevěřícně koukám na produkt, který dokonale vystihuje dnešní dobu. Jednorázový plastový kelímek, ve kterém uprostřed naprosté prázdnoty chrastí tři nebo možná čtyři obyčejné kostky ledu. Nic víc, jen trocha zmrzlé vody z kohoutku. Celá tahle nádhera stojí neuvěřitelných padesát korun. Člověk jen stojí a říká si, jestli se někde mezi regály neschovává skrytá kamera. Když totiž v obchodě vypnete autopilota, zjistíte, že se moderní řetězce změnily v jedno velké absurdní divadlo. Výrobci se nám v podstatě smějí do obličeje a testují hranice lidské naivity.
Padesát korun za problém, který neexistoval
Před pár lety by lidem přišlo naprosto šílené platit za to, že jim někdo zmrazí vodu, kterou má každý doma v kohoutku zadarmo. Dnes nám to potravinářský průmysl servíruje jako moderní řešení pro lidi v běhu, kteří nemají čas čekat, až jim doma v mrazáku zafunguje fyzika.
Jenže ten největší paradox tady není astronomická cena. Výrobek složený z obyčejné vody vyžaduje jednorázový plastový obal, neustálé chlazení v energeticky náročných boxech, kamionovou dopravu přes půl republiky a následnou složitou likvidaci odpadu. Průmysl dokázal zabalit línou neschopnost do tun plastu, který se na skládce bude rozkládat dalších pět set let, jen aby se ušetřila trocha času u domácího mrazáku.
Oloupané vajíčko v chemii a pomeranč bez brnění
Tento festival absurdity ale ledem v kelímku teprve začíná. Když se přesunete do oddělení chlazených potravin, marketéři na vás vytáhnou další kulinářské triumfy. Co třeba natvrdo uvařená a kompletně oloupaná vejce, která plavou v plastovém kelímku s podivným ochranným nálevem, aby vydržela týdny čerstvá? Moderní průmysl skořápku raději v továrně oloupe, vyhodí, vajíčko uzavře do konzervačního nálevu a prodá nám ho v plastu.
Hned vedle pak můžete narazit na absolutní vrchol designového zmaru: kompletně oloupaný pomeranč, usazený v plastové vaničce a přetažený smršťovací fólií. Příroda dala citrusům tlustou, voňavou a nepropustnou kůru, která dužinu dokonale chrání měsíce. Potravinářské koncerny ale objevily způsob, jak tohle přirozené brnění sejmout, nahradit ho ropným produktem a napálit na to trojnásobnou cenovku.
Vzduch v plastové lahvi s nápisem „palačinky“
Pokud si myslíte, že v sekci trvanlivých potravin najdete bezpečný přístav zdravého rozumu, jste na velkém omylu. Výrobci moc dobře vědí, že lidé dnes nechtějí u vaření přemýšlet ani minutu, a tak objevili zlatý důl v prodeji zahuštěné neschopnosti.
Příkladem za všechny je produkt v podobě plastové lahve, ve které je na dně trocha sušeného mléka, mouky a vajec v prášku. Na etiketě stojí velkým písmem: „Směs na palačinky“. Průmysl tak dokázal prodat drahou plastovou lahev plnou vzduchu a trochy nejlevnější mouky. Doma do ní stačí dolít vodu, protřepat a smažit. Smíchat tři základní suroviny v misce obyčejnou vařečkou se už dnes zkrátka prezentuje jako úkon vyžadující příliš vysoké logistické úsilí, které je lepší za příplatek delegovat na korporace.
Může za to průmysl, nebo my?
Jenže možná nejsou hlavním problémem výrobci. Možná jsme tou hlavní příčinou my sami. Nikdo z nás přece nemá u hlavy nabitou pistoli a nikdo nás nenutí tyhle věci kupovat. Dokud to lidé s nadšením házejí do svých nákupních košíků, budou se podobné výrobky v regálech objevovat dál a v ještě bizarnějších formách. Obchodníci zkrátka jen plní poptávku společnosti, která dobrovolně vyměnila selský rozum za instantní pohodlí.
Výrobci nejsou charita. Budou prodávat přesně takové nesmysly, jaké jsme my ochotni kupovat. Až příště uvidíte v regálu led za padesát korun, zkuste si položit jednoduchou otázku: je to důkaz lidského pokroku, nebo jen důkaz toho, že jsme ochotni zaplatit za úplně cokoliv, pokud to někdo zabalí do plastu?
