Článek
Z čistě statistického a dějinného pohledu se máme jako prasata v žitě. Nemusíme stát fronty na chleba na potravinové lístky a v obchodech máme k dispozici v podstatě cokoliv, na co si vzpomeneme.
Jenže zkuste tohle říct běžnému člověku u pokladny v supermarketu. Lidská psychika totiž takhle nefunguje. Člověk se nesrovnává s pradědečkem, který třel bídu s nouzí a jedl k večeři suché brambory. Srovnává se s tím, kolik stál nákup před pár lety a co mu slibovali politici v kampani.
Sliby se slibují, řidič a nakupující pláče
Na podzim loňského roku 2025 proběhly ostře sledované sněmovní volby. Každý správný politický kandidát se tehdy předháněl v tom, jak zkrotí ceny, jak zatočí s drahotou a jak se lidem konečně uleví. Sliby tekly proudem a vzduchem létaly vize o levnějším životě v Česku.
Pamatujete ještě, jak nynější vládní garnitura v dobách, kdy byla ještě v opozici a ceny energií a všeho letěly nahoru, přesně věděla, co a jak se má dělat? To se to rozdávaly knížecí rady a geniální návody! Jenže volby skončili, ministerská a poslanecká křesla jsou pohodlně obsazená novými košťaty a co máme teď na jaře roku 2026?
Ceny v obchodech dolů rozhodně neletí a složenky za energie i paliva chodí dál s naprosto neúprosnými ciframi. Když se podíváte na účtenku za běžný týdenní nákup pro rodinu, vracíte se nohama rychle na zem. Najednou to, co v opozici vypadalo tak jednoduše, u vládního kormidla nejde. Noví vládní představitelé zkrátka zjišťují, že plnit ty lákavé předvolební pohádky „není tak jednoduché“, a začínají klasicky krčit rameny s poukazem na světové trhy a globální krize. Sliby se zkrátka slibují a volič jenom platí.
Naivita jako největší nepřítel
Dopadá to zkrátka pořád stejně. Politické garnitury se sice u moci střídají a mění rétoriku, ale peněženka obyčejného občana krvácí za každého režimu a za každé vlády úplně stejně.
Žijeme si sice historicky nejlépe, neumíráme hlady, ale ten pocit naštvanosti je naprosto oprávněný. Naštvaní totiž nejsme ani tak na ty drahé cenovky, jako spíš na vlastní naivitu, se kterou jsme těm předvolebním slibům o ráji na zemi zase jednou uvěřili. Spoléhat se na to, že nám jakákoliv vláda zařídí levný život, se zkrátka nevyplácí.
