Článek
Třiadvacetiletý Franz Sandtner, voják na dovolené s kriminální minulostí, vnikl do domu rodiny Döllnerových na samotě Doyscherhof. To, co tam předvedl, překračovalo veškeré lidské chápání.
Sekerou brutálně ubil pět lidí. Mezi oběťmi byl hospodář Rudolf Döllner, jeho těhotná manželka, mladá služebná a dvě malé děti – tříletá holčička a devítiletý chlapec. Všichni byli nalezeni v tratolišti krve s těžkými poraněními hlavy. Jako zázrakem přežilo jen sedmiměsíční miminko v kolébce a šestiletý chlapec Kašpar, který masakr sledoval schovaný pod peřinou.
Zpackaný život a touha po pomstě
Franz Sandtner se narodil v roce 1903 a už od mládí měl problémy se zákonem. Protloukal se, jak se dalo, často měnil práce a neštítil se krást. V roce 1920 pracoval jako čeledín přímo u rodiny Döllnerových na jejich statku. Jenže kvůli jeho líné povaze a věčným konfliktům ho sedlák brzy vyrazil. Sandtner na tuto křivdu nikdy nezapomněl a v hlavě se mu zrodil plán na krvavou pomstu spojenou s loupeží. Věřil totiž fámám, že sedlák schovává doma velké bohatství.
Zklamání vraha: Čekal víc peněz
Když policie Sandtnera dopadla, šokovala je jeho naprostá absence jakéhokoliv svědomí. Sandtner se totiž u výslechu vůbec nekál. Naopak! Prohlásil, že ho mrzí, že „práci nedokončil“ a nezabil úplně všechny.
A co bylo motivem tohoto masakru? Sandtner doufal, že u bohatého hospodáře najde padesát tisíc korun. Místo toho si z domu hrůzy odnesl pouhých 270 korun a – věřte nebo ne – šest vajec a půl kila čerstvého másla. Pět lidských životů vyhaslo kvůli lupu v hodnotě pár stovek. Po činu byl tak unavený, že šel v klidu spát do nedalekého lesa.
Jak spadla klec: Když vrahovi spadl hřebínek
Sandtner se po masakru vrátil ke svému pluku do Prešova a tvářil se, že se nic nestalo. Domníval se, že je v naprostém bezpečí. Přehlédl ale malého šestiletého Kašpara, který vraha četníkům popsal jako „vojáka s rudou hlavou“. Stopa vyšetřovatele neomylně zavedla právě k Sandtnerovi.
Zatčen byl přímo v kasárnách. Zpočátku byl naprosto sebejistý, zapíral a smál se četníkům do obličeje. Zlom nastal až během cesty vlakem k soudu do Čech. Na každém nádraží se srocovaly tisíce nepříčetných lidí, kteří na okna kupé házeli kameny a řvali: „Dejte nám ho, my si s ním poradíme!“ Teprve v tomto momentu, pod tlakem rozzuřeného davu a strachu z lynčování, Sandtnerovi definitivně spadl hřebínek a ke všem pěti vraždám se ve vlaku doznal.
Soudní fraška: Vymyslel si tuláka, aby si zachránil krk
Když se případ dostal k okresnímu soudu v Chebu, Sandtner odvolal své doznání a začal tvrdit, že byl k činu donucen fiktivním tulákem! Vyšetřovatelé ale po důkladném prozkoumání kriminálních registrů zjistili, že si komplice kompletně vymyslel. Civilní soudce v Chebu však vyšetřování vedl tak liknavě, že reálně hrozilo, že bude Sandtner kvůli procesním chybám propuštěn!
Naštěstí převzal případ Divizní soud v Plzni, protože Sandtner spáchal čin jako aktivní voják. Soudní přelíčení v dubnu 1927 sledovala bez dechu celá republika. Znalci konstatovali, že netrpí žádnou duševní chorobou, je plně odpovědný za své činy a vykazuje extrémní stupeň morální otrlosti. Rozsudek byl jasný: trest smrti provazem.
Masaryk neměl slitování
Případ vyvolal v tehdejším Československu obrovskou vlnu nenávisti. Spis nakonec přistál na stole prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Masaryk byl známý tím, že tresty smrti bytostně nesnášel a uděloval milosti, kde to jen šlo. Při pohledu na brutalitu činu a Sandtnerův absolutní cynismus se mu ale ruka nezachvěla. Masaryk milost zamítl.
Franz Sandtner byl 1. července 1927 na dvoře plzeňské věznice popraven oběšením. Spravedlnosti bylo učiněno zadost.
Zdroje:
