Článek
Černý humor není pro každého. A co má být?
Přiznám se, že vůbec nechápu, co se kolem Štěpána Kozuba tak řeší. Komik udělal vtip. Někomu připadal vtipný, někomu ne. A tím by to podle mě mohlo skončit.
Jenže neskončilo.
Kozub označil děti ze speciální školy za „degeny“ a strhla se pořádná mela. Jako by tím právě zveřejnil své odborné stanovisko ke vzdělávání dětí se zdravotním postižením.
Jenže on není speciální pedagog. Je to komik. A jeho úkolem není přednášet o zdravotním postižení, ale bavit lidi.
A mě pobavil.
Ano, skutečně. A to i přesto, že mám doma dítě s poruchou autistického spektra.
Možná to někoho překvapí, ale člověk může mít dítě s postižením a zároveň se smát černému humoru. Jedno totiž druhé nevylučuje.
Tak to abychom zrušili i Pepíčka
Zkuste se zamyslet nad tím, kolik vtipů je založených na nějakém stereotypu.
Máme vtipy o policajtech. Většinou v nich vystupují jako naprostí hlupáci. Znamená to, že si každý člověk, který se takovému vtipu zasměje, myslí, že všichni policisté jsou idioti?
Máme vtipy o blondýnách. Kolikrát už jsme slyšeli nějakou narážku na jejich inteligenci? A opravdu si myslíte, že všichni, kdo se takovým vtipům smějí, považují blondýny za hloupé?
A co takový Pepíček?
Ten už toho za svou vtipovou kariéru provedl tolik, že by si zasloužil vlastní trestní rejstřík. Přesto jsem si nevšiml, že by se všichni Josefové začali bouřit proti tomu, jak jsou v humoru zobrazováni.
Protože většina lidí chápe, že vtip není popis skutečnosti.
Je to nadsázka. Zjednodušení. Hra se stereotypem. Někdy také záměrná provokace.
A když se tomu člověk zasměje, neznamená to, že s obsahem vtipu doslova souhlasí.
Když si ze sebe udělám geronta, urážím všechny důchodce?
Občas o sobě člověk prohlásí, že už je starý geront. Třeba když zjistí, že mladší generace používá výrazy, kterým vůbec nerozumí.
Má se snad kvůli tomu omlouvat všem seniorům?
Samozřejmě že ne.
Každému je jasné, že jde o nadsázku.
A podobně funguje černý humor. Pracuje s věcmi, které jsou nepříjemné, tragické, nevhodné nebo společensky citlivé.
Lidé si vyprávějí vtipy o smrti, nemocech, nehodách i postiženích. Přesto to neznamená, že si přejí, aby někdo zemřel, onemocněl nebo trpěl.
Někdy je právě ta nevhodnost součástí toho, proč je vtip vtipný.
Samozřejmě chápu, že ne každému takový humor vyhovuje. Někdo se baví u slovních hříček, jiný u situačních komedií a další právě u černého humoru.
Ale proč bych měl svůj smysl pro humor měnit jen proto, že se někdo jiný stejnému vtipu nesměje?
Mám dítě s autismem. A pořád se dokážu smát
Možná bych měl vysvětlit ještě jednu věc.
Mám dítě s poruchou autistického spektra. Takže problematika zdravotního postižení pro mě není něco vzdáleného, s čím jsem se nikdy nesetkal.
Přesto mě Kozubův výrok nepohoršil.
Neznamená to, že bych své dítě považoval za méněcenné. Neznamená to, že bych schvaloval, kdyby mu někdo nadával nebo ho ponižoval.
Znamená to jen, že dokážu rozlišovat mezi skutečnou urážkou dítěte a vtipem, který komik pronese během vystoupení.
Kdyby někdo přišel za mým synem a začal mu nadávat do degenů, rozhodně bych to za povedený vtip nepovažoval.
Ale když něco podobného zazní jako součást komediálního vystoupení, vnímám to jinak.
Protože záleží také na kontextu.
A já v Kozubově poznámce neslyšel žádné vážně míněné tvrzení o inteligenci dětí ze speciálních škol. Slyšel jsem pokus o černý humor.
A ten mi připadal vtipný.
Smát se nemusíte. Ale já se smát můžu
Rozumím tomu, že se někomu podobný vtip nelíbí.
Rozumím i tomu, že člověk, který má osobní zkušenost s postižením, může být na podobná témata citlivější.
A pokud se konkrétní učitelky Kozubova poznámka dotkla, má samozřejmě právo to říct.
Ale stejně tak bych očekával, že ostatní přijmou, že někdo v téže situaci viděl prostě vtip.
Nemusíme mít všichni stejný smysl pro humor.
Nemusíme se smát stejným věcem.
A už vůbec nemusíme každý nevhodný vtip vykládat jako důkaz toho, že jeho autor nenávidí skupinu lidí, které se týká.
Možná se Kozubovi jeho poznámka nepovedla. Možná byla pro někoho za hranou. A možná část publika pobavila přesně tak, jak zamýšlel.
Já patřím do té poslední skupiny.
A jestli si kvůli tomu někdo myslí, že mám špatný smysl pro humor, klidně si to myslet může.
Já si zase myslím, že nemusíme ze všeho dělat takovou vědu.
Někdy je totiž vtip prostě jen vtip.





