Přežili jen díky vlastní tvrdosti. Šílený osud Čechů v Banátu

Velký podvod: Cesta tam, odkud nebylo návratu

Všechno to začalo ve 20. letech 19. století cynickým plánem. Rakouské mocnářství potřebovalo osídlit nehostinné pohraničí vojenské hranice jako nárazník proti výbojům Osmanské říše. Náboráři projížděli chudé české kraje a slibovali bezzemkům a řemeslníkům z Plzeňska či Kladenska vlastní půdu, nové domy a osvobození od daní.

Mezi lety 1823 a 1828 odešlo do Banátu přibližně 3 500 Čechů. Podnikatel Magyarly, který za každou rodinu shrábl od státu provizi, sliboval hotové vesnice. Jenže realita byla krutá. Když první osadníci dorazili například na Svatou Helenu, našli místo slibovaných usedlostí jen narychlo stlučené boudy v nehostinném terénu bez zdroje pitné vody. Pole, která jim měla zajistit obživu, neexistovala – byla to jen neprostupná džungle na strmých svazích. Magyarly po inkasování peněz zmizel a nechal lidi v těchto kulisách napospas osudu.

Představte si osud typické rodiny z tehdejších Čech. Doma neměli šanci na vlastní živobytí, a tak prodali i to málo, co měli, aby zaplatili cestu do „zaslíbeného“ Banátu. Když dorazili na místo, místo slibovaných lánů viděli jen neprostupnou hradbu stromů.

První zimy byly pro tyto lidi bojem o holý život. Protože neměli domy, museli první měsíce přežívat v provizorních zemljankách vyhloubených do svahů, než dokázali z pokácených buků postavit první roubenky. Úmrtnost dětí byla v těchto podmínkách drastická. Přesto ti, co přežili, k půdě, kterou doslova vyrvali pralesu, přilnuli neuvěřitelnou silou. Každý metr čtvereční pole, který dnes v Banátu uvidíte, byl vykoupen potem několika generací.

Je to fascinující sociologický fenomén. Zatímco jinde menšiny po pár generacích zanikají, Češi v Banátu zůstali Čechy i po 200 letech. Držel je tam především „náboženský krunýř“ – jako katolíci se odmítali ženit a vdávat mezi pravoslavné Rumuny a Srby.

Geografická izolace byla navíc tak dokonalá, že civilizace do vesnic dorazila až v posledních desetiletích. To v horách zakonzervovalo český jazyk i zvyky v podobě, v jaké z vlasti v 19. století odešly. Dodnes tam tak můžete slyšet češtinu s výrazy, které v Česku už dávno vymizely.

Díky neuvěřitelné houževnatosti vzniklo šest vesnic, které dodnes tvoří srdce českého Banátu:

Vrcholu dosáhla česká populace v Banátu po první světové válce, kdy v horách žilo přes 10 000 Čechů. Pád komunismu v roce 1990 však spustil lavinu migrace v opačném směru. Mladí lidé začali masivně odcházet za prací a studiem do České republiky.

Dnes v těchto šesti vesnicích zbývá dohromady méně než 2 000 stálých obyvatel. Mnoho domů osiřelo nebo slouží jen k letní rekreaci navracejících se rodáků. Banát se tak pomalu mění z ostrova přežití v živý památník doby, kdy lidská houževnatost dokázala zvítězit i nad lží a divočinou.

Zdroje:

mzv.gov.cz cesky.radio.cz banat.cz. plus.rozhlas.cz