Do Chorvatska o Vánocích? Rabac, Labin a bruslení v Aréně v Pule

Cpát se cukrovím, navštěvovat rodiny, jezdit s dětmi mrznout na svah a nebo je nechat skákat po sobě doma. A samozřejmě každodenně vařit.

Když jsem v kalendáři viděla dvoutýdenní volno, rozhodla jsem se, že bude lepší někam vyrazit. Už minulé roky jsme koketovali s myšlenkou, že přes svátky někam odjedeme, a letos jsme to konečně zkusili.

Štědrý den samotný mi přišlo fajn oslavit doma s rodinou, vlastně je to hezké, že se tím národ spojí a všichni ve stejný den, v tu samou hodinu dělají to samé, jí skoro to samé, a jako jediný den v roce je národ zajedno. Takže Štědrý den bych zachovala, a asi bych ho nechtěla slavit někde v zahraničí.

1. svátek vánoční jsme si nechali na odpočinek a sbalení, a 26. už jsme vyráželi směrem na jih.

Jestli si říkáte, že je bláznivé jezdit do Chorvatska v zimě, totiž někam, kde ani není teplo na koupání, tak to má jednoduché vysvětlení. Kamkoli jinam by to bylo dražší. Jet v zimě někam, kde je polopenze a wellness s bazénem by vyšlo na neskutečné peníze. Natož někde v horách. Chorvatsko je nejblíž, moře je krásné i v zimě, a je tam teplo a sluníčko, bylo tam krásných 10 stupňů. Protože tam v zimě moc lidí nejezdí, hotely, apartmány a jiné ubytování tam mohou vyjít opravdu levně.

Můj původní plán byl, ubytovat se v kempu v mobilním domku. Vy, kdo máte obytňák, nebo karavan, máte velikou výhodou. Některé kempy jsou otevřené celoročně, a tak jsem nejdříve zvažovala Falkensteiner Premium Camping v Zadaru. Kemp má opravdu hezké mobilní domky a wellness. Výhodou je, že si můžete sami připravovat jídlo a taky v Zadaru jsme nikdy nebyli, takže bychom se podívali do tohoto města, kde by bylo i o svátcích celkem živo vzhledem k jeho velikosti a významu.

Pak ale na mě začala vyskakovat reklama od Valamaru na jejich hotel v Rabac, kde bylo wellness i s bazénem (super pro děti!) a s možností polopenze. Jistě, bylo to o něco dražší, ale nakonec tento hotel Valamar Sanfior zvítězil.

A tak jsme se na druhý svátek vánoční vydali na cestu. Jezdíme normálně přes den, cesty jsou prázdné a zastávku na jednu noc si děláme někde ve Štýrském Hradci (Grazu) nebo okolí, to vychází tak nějak na půl cesty. Řvaní dětí, spaní dětí a pár zastávek v Mekáči a na benzínkách a jsme tam. Druhý den k večeru jsme dorazili do hotelu v Rabaci. Ubytovali jsme se a šli na procházku. Bohužel už se stmívalo, takže z moře jsme toho moc neviděli, a procházka s dětmi spočívala spíše v tom zajistit, aby nikoho nesmetla vlna anebo nespadl na ostré šutry na pobřeží. Ale i tak to bylo krásné, hlavně čisté nebe, kde byla vidět každá hvězda snad i s mléčnou dráhou.

Večer nás čekala večeře formou bufetu a musím říct, že tady se mi jídlem opravdu trefili do noty. Navíc obluha hotelu, jak na recepci, tak všude jinde byla velmi příjemná, a to i k našim splašeným dětem. Po večeři šel ještě manžel se starším synem do bazénu, který byl otevřený do 9 hodin, večer tam nikdo nechodil, takže tam bylo tak 5 lidí, což bylo skvělé.

Druhý den ráno nás čekala bohatá snídaně formou bufetu, opět bylo z čeho vybírat. Po snídani jsme se rozhodli navštívit blízké městečko Labin. Pouhých 15 minut autem a ocitnete se na kopečku v jeho historickém jádru, kde na vás z každého koutu dýchá dávná historie (blízké parkoviště je mimo sezónu zdarma). Labin je malinké městečko, ale stojí za to si ho projít. Kdysi patřilo Římanům, později připadlo Jugoslávii a stopy na něm zanechalo každé období, ale také například vzpoura horníků. Stojí za to si obejít hradby, kde naleznete busty významných místních osobností, a poté vyjít až na vrcholek, kde můžete navštívit muzeum nebo místní kostel. Do centra se vchází Branou Svatého Flóra (Sanfior), my jí vycházeli protože jsme šli opačným směrem. Nakonec jsme zakotvili na kávičce na náměstí, kde k našemu překvapení sídlí první Honorární konzulát České Republiky, a to od roku 2024.

V Labinu je také množství supermarketů a jiných obchodů, takže když už kolem něj jedete, je dobré nakoupit si. Plodine, Spar, Lidl, vše zde najdete.

Procházka Labinem nám zabrala pár hodin, vydali jsme se zpět na hotel, já uspala syna, a manžel šel mezitím do sauny. Před večeří jsme si v lobby zaplatili apertitiv a pak už nás opět čekaly hody. Já jsem byla z jídla ještě nadšenější než předešlý den, manžel už tolik ne. Takže je vidět, že ne každému to sedne, ale pořád je z čeho vybírat.

Skvělá věc na hotelech Valamar je jejich dětský koutek a animační program. V hotelu se stále něco dělo. V koutku je na programu různé tvoření a hned vedle je místnost s playstationy, což bylo něco pro našeho staršího syna.

Po večeři jsme šli všichni do bazénu, kde bylo opět prázdno, takže se děti vyřádily a my si trochu oddechli.

Další den byl vlastně náš poslední celý den v Chorvatsku a tak jsme chtěli podniknout něco většího a jet na výlet do Puly. Na Istrii už jsme byli, ale do Puly jsme nikdy nedojeli. Koneckonců zkoumat města je podle mě mnohem lepší v zimě než v parném létě.

Pula je význačná především svým římským amfiteátrem, který se ovšem během Adventu mění na veliké kluziště. My jsem na to mysleli až tak, že jsme si z Česka dovezli vlastní brusle. Po té, co jsme děti nechaly chvíli drandit na koloběžkách v Pulském přístavu a pak pohoupat na houačkách na hřišti kousek od Kolosea, jsme se vydali za bruslením. Běžně se za vstup do Areny platí, ne však v době Adventu, Arena je volně přístupná, platí se pouze za bruslení. Brusle jsme půjčili pouze synovi, naštěstí se dá jak vstupné, tak brusle nebo občerstvení platit kartou. Zatímco manžel se synem třičtvrtě hodiny bruslili, já jsem se snažila mládě neúspěšně uspat v kočárku. Ale aspoň jsem si ze všech stran prohlédla amfiteátr a zašli jsme si na párek v rohlíku, který je samozřejmě trochu jiný než ten náš. Odcházeli jsme ještě před setměním, ale v noci je pak Arena krásně nasvícená a bruslení je zase o něco kouzelnější zážitek. (P.S.: co se parkování týče, veliké parkoviště Karolina hned vedle Areny je mimo sezónu za pouhého 0,5 eura na hodinu a dá se jednoduše platit kartou.)

V Pule jsme strávili půl dne, a zase jsme zamířili na hotel. Manžel do sauny, syn na playstation, já uspat na chvíli dítě. A poté klasicky večeře a bazén.

Co se týče hotelu samotného, byl už trochu starší a oprýskaný, v koupelně trochu plíseň a hlavně rozkládací gauč, na kterém jsme měli spát, byl rozbitý. Ale i tak se tam manžel se synem nějak vyspali. Bylo to fajn, ale do tohoto hotelu už bych popravdě nejela. Vlastně bych vůbec už nejela do této oblasti. Istrie je jistě zajímavá, ale mám pocit, že už jsme ji v podstatě celou projeli a příště zase pojedeme jinam.

Poslední den nás čekala snídáně a po check-outu jsme se ještě vydali užít si moře. Děti řádily na koloběžkách a my jsme je chytali. Ale nakonec jsme narazili na pěknou plážičku, kde jsem se dokonce odhodlala smočit si nohy v moři, takové trochu mučeníčko na těch kamenech a s tou nízkou teplotou, ale já to mám ráda. Kousek od nás si šel dokonce nějaký otužilec rovnou zaplavat.

Moře a slunce nás nabily energií, ale nakonec nastal čas říct sbohem a vydali jsme se tentokrát přes Rijeku na noc do Grazu. Už v Chorvatském vnitrozemí nás čekal sníh a druhý den v Česku jsem dorazili do chumelenice.

Výlet to byl krásný, a i za těch pár dnů jsme toho zažili hodně, jen ty návraty jsou potom těžké.

Co vy? Byli jste někdy přes svátky mimo domov nebo dokonce u moře? Plánujete něco takového?