Článek
Už v listopadu se ke všem těm povinnostem přidává šílenství okolo Vánoc. Z minulých let jsem se poučila a dárky začínám kupovat tak měsíc předem.
Spočítala jsem totiž, že dárek musím pořídit přibližně 25 lidem. A svým dětem a těm, co budou u nás na Štědrý den samozřejmě nebudu pořizovat dárek jen jeden, takže těch darů bude minimálně 30.
Nakonec, musím koupit dárek i sama sobě. Přece nebudu spoléhat na manžela, ten má přece práci a nemá čas přemýšlet nad dárky (abych mu nekřivdila, skutečně je to tak).
Tak si říkám, ještěže nemusím pracovat, můj full-time job je teď být Ježíškem.
Možná namítáte, že 30 věcí není zase tak moc. Ono nejde až tak o to ty věci reálně pořídit, jako je vymyslet. To, co by chtěl sedmiletý syn, to mu splnit nemůžu, takže vymýšlím levnější alternativy, aby nebyl úplně nešťastný. Nejjednodušší jsou dary pro dvouleťáka, tomu je to zatím úplně jedno.
A pak manžel, tchyně, a samozřejmě rodiče. Navíc, když jsou všichni rozvedeni a mají nového partnera. Taky už jsme ve věku, kdy všichni příbuzní mají děti, takže bratrovi a švagrové, plus jejich dětem. Pak dalsím dvěma švagrům a zase jejich dětem. A tak dále a tak dále.
A nesmíme zapomenout na učitelky ve školce. A v jeslích. A družinářku.
Ach ta logistika!
Když už jsem všechno vymyslela tak, aby to nezruinovalo náš rozpočet a zároveň každá věc dávala smysl a nebyla to úplná blbost, tak přichází na řadu objednávání.
Často každá věc z jiného e-shopu. Aplikace zeleného mužíčka po večerech nestíhá a zamrzá, jejich boxy jsou taky věčně plné. Věci přicházejí ani nevíte v jaký den, na které výdejní místo (třeba PPL si to vozí vyloženě kam chce). Netušíte, kde co máte, a jak to propašujete domů. I když, dárky by ještě šly, ale co balicí papír? Ten se moc zakamuflovat nedá.
Samozřejmě vše objednávat a balit po nocích, zvlášť teď, když už jsou děti stále doma a nemají školu. Kdybste se teď chtěli vydat do obchodu, tak nedopadnete o moc lépe, všichni víme, jak vypadají obchoďáky před Vánoci.
Kde na to všechno vzít?
Kdysi jsem se velmi podivovala nad články o tom, kolik českých domácností se kvůli Vánocům zadluží. Přišlo mi to neuvěřitelné, ale to bylo tím, že mým jediným úkolem bylo koupit dárek rodičům a zvládla jsem to hravě ještě dopoledne 24.
Dnes už tomu trochu začínám rozumět, člověk si možná až pozdě uvědomí, kolik ho to všechno bude stát. A to nemusí kupovat žádné veledary nebo mnoho věcí. Já i dětem kupuju dárky za pár stovek a stejně tak dětem příbuzných, sobě jsem koupila knížku. Ale při tom množství lidí to míň jak 10 000 Kč nebude.
My se naštěstí nezadlužíme, ale rozumím tomu, že když někdo chce udělat radost rodině a i širší rodině pořídit třeba jen něco malého, takhle hloupě se do nějakého malého dluhu dostat může. Protože se to prostě očekává.
A tak nám přeji hlavně pokojné Vánoce bez dluhů, s dárky darovanými od srdce, i kdyby to měl být třeba jen s láskou pečený perníček.
