Na svatbě Ludvíka a Marie Antoinetty kvůli ohňostroji zahynuly stovky lidí

V období renesance zábavní pyrotechnika sloužila propagandistickým účelům a divadelním představením, která představovala křesťanská mystéria, rytířské romány či příběhy antické mytologie. Více zajímavostí a fakt se dozvíte do 29. prosince na výstavě Ohňová dramata v Arcidiecézním muzeu Olomouc, ale drobnou ochutnávku nabízíme v tomto textu.

Základem pyrotechniky – ať už vojenské či zábavní byl střelný prach, který se z Číny dostal do Evropy v době křižáckých tažení na Blízký východ. Hlavním vstupním evropským místem byl Pyrenejský poloostrov, který byl tehdy pod arabskou nadvládou. Základní využití střelného prachu bylo jasné: šlo o převratnou novinku ve vojenství, a tak se v polovině 14. století na bojištích začala objevovat první děla.

Netrvalo dlouho a už v 70. letech téhož století – tedy v době, kdy vládl císař Karel IV. – v italské Vicenze ohněm vylepšili výjev s Holubicí Ducha svatého. Zábavní pyrotechnika pak začala dobývat evropský kontinent. V Itálii se tento druh umělecké produkce rychle ujal v podobě duchovních her, kdy církev pyrotechniku zapojila přímo do příběhů svých mysterií. Hudebně-dramatická představení tak získala na emoční síle a atraktivitě. Práce na těchto divadelních vystoupeních se chopili přední umělci jako například slavný architekt Filippo Brunelleschi (1377–1446). Centrem všeho zajímavého se stala samozřejmě Florencie.

Přestože se ohňová představení konala většinou přímo v kostelech, dobová svědectví nepopisují žádné vážné nehody. Síle ohně odolávaly zdi, výzdoba i ošacení přihlížejících. Jedinou dochovanou výjimkou je zprostředkované svědectví Niccoly Machiavelliho (1469–1527), který popisuje fatální požár florentského kostela San Spirito z roku 1471. Machiavelli na základě svědectví vypověděl, že „kostel shořel na popel kvůli velkému množství ohňů používaných při předvádění Seslání Ducha svatého“. Zřejmě však šlo o výjimečný incident, což bylo dáno tím, že v té době už významně pokročily znalosti chemických procesů, kdy zejména hrubost mletí dřevěného uhlí, které se do střelného prachu přidávalo, určovalo výslednou podobu ohňových efektů.

V druhé polovině 16. století „objevuje“ zábavní pyrotechniku aristokracie pro svou kratochvíli. V té době se už pyrotechnika dostala přes Alpy do severnějších částí Evropy. Nejprve samozřejmě jako součást válečných tažení. Význam Itálie ustupuje a do popředí se dostávají německá města jako Norimberk, kde při místním karnevalovém běhu využívají samotní běžci různé věnce či pugéty, které do okolí plivaly oheň.

Začínají vznikat stále složitější a náročnější představení, jejichž vrcholem je koňský balet. Ohňové efekty byly jejich nedílnou součástí a vysoká společnost se skvěle bavila. Další efektní novinkou byly ohňostrůjné hrady. V podstatě šlo o velkolepé inscenování dobývání hradu, kdy nechyběli rytíři, draci plivající oheň a další efekty. Sláva rytířských románů vrcholila a s nimi se vezla i tato opulentní představení, která pro aristokracii připravovali dělostřelečtí důstojníci. Krátili si tak volný čas v období míru.

Evropa v té době prožívala bouřlivá léta církevní reformace. Stáli proti sobě katolíci a protestanti. Obě strany při prosazování svých myšlenek pracovali s jejich dramatickým zpracováním, což byla staletími ověřená metoda. Pevnou součástí těchto propagandistických děl byla také zábavní pyrotechnika. Střelný prach tak vybuchoval na bojištích i při kázáních.

Jak už jsme zmiňovali, ohňostrůjná představení měli na starosti důstojníci dělostřelectva. Někteří z nich vedle praktických ukázek svého umění začali sepisovat i teoretická pojednání, která se i díky knihtisku začala šířit a dostávat k stále více lidem.

Nad ostatní mezi nimi čněl polský generál Kazimierz Siemienowicz (asi 1600 – cca 1651), který je titulován jako Otec raketové vědy. Ve svých dílech popisuje válečnou i zábavní pyrotechniku, uvádí podrobné popisy konstrukce různých raket i architekturu kulis potřebných pro dosažení kýženého účinku na přihlížející. Při představeních využívali herci například ohňostrůjný meč, z něhož zhruba pět minut sršel oheň, a rytíř jej mohl efektně využívat třeba při souboji s drakem.

Zlatým věkem ohňových dramat byla druhá polovina 17. století s centry v Drážďanech, Vídni a německých zemích. Nebylo výjimkou, když se používaly ohnivé koule o váze téměř 200 kilogramů.

S příchodem rokoka se objevila i jiná společenská poptávka a mohutnost ustupovala do pozadí. Místo ohňových dramat nastoupily odlehčenější ohňostrůjné iluminace spočívající ve filigránském nasvětlování zahrad či domů. To vše doprovázelo například recitaci lyrické poezie. Pyrotechnici se dokonce naučili svými efekty psát, takže s nadsázkou můžeme říct, že se objevil předchůdce dnešního videomappingu.

Vrcholem této éry se v roce 1749 stala ohňostrůjná iluminace dórského chrámu, kterou v Londýně uspořádali na oslavu míru v Cáchách, který ukončil válku o rakouské dědictví. Představení přihlížel i král Jiří II. a hudbu k němu složil slavný Georg Friedrich Händel (Music for the Royal Fireworks).

V dnešní době tehdejší ohňová představení rekonstruujeme ze dvou zdrojů. Jednak vycházíme z kartelů, což jsou libreta. Druhým zdrojem jsou grafické listy, které vznikaly jako programy pro diváky. U nich je problém s tím, že zachycovaly ideální podobu, jak si ohňostrůjci show představovali. Jelikož pracovali s ohněm, což je vrtkavý živel, nevíme s jistotou, jak výsledná představení probíhala.

Přestože poznání chemických procesů šlo rychle kupředu, o bezpečnosti – jak ji známe dnes – nemůžeme ani zdaleka hovořit. Představení se tak neobešla bez tragických nehod, při nichž umírali lidé, kteří ohňová dramata připravovali nebo se jich účastnili jako herci.

Zřejmě nejtragičtější následky po sobě zanechal ohňostroj zapálený při příležitosti svatby francouzského následníka trůnu Ludvíka (1754–1793) a habsburské princezny Marie Antoinetty (1755–1793), která se uskutečnila 30. května 1770. Série nešťastných okolností při tomto ohňostroji zahynulo několik stovek lidí (přesná čísla se výrazně liší, některé zdroje hovoří až o 3000 obětech).