Článek
Americký reverend Kevin Zaborney vymyslel tento svátek jako prostředek k šíření lásky a laskavosti mezi lidmi. Snažil se nás povzbudit, abychom častěji v průběhu celého roku objímali lidi, které máme rádi a kteří jsou pro nás v životě důležití. Velký význam doteků v našem životě podtrhují mnohé vědecké studie. Dotek uzdravuje, neboť zvyšuje produkci oxytocinu v těle, a je nepostradatelný pro zdravý vývoj dětí.
Co takové gesto objetí přinejmenším už od biblických dob dokáže, nám může přiblížit obraz Smíření Ezaua s Jákobem z období kolem roku 1600 od nizozemského malíře Davida Vinckeboonse (1576 Mechelen – kolem 1632 Amsterodam). Tuto olejomalbu na dubové desce si můžete detailně prohlédnout v Obrazárně stálé expozice Arcidiecézního muzea Olomouc.
David Vinckeboons (Vinckboons): Smíření Ezaua s Jákobem
Jákob, syn Izákův, získal lstí od slepého otce požehnání místo svého prvorozeného bratra Ezaua, musel proto uprchnout před bratrovým hněvem. Uchýlil se k svému strýci Lábanovi do mezopotámského Cháranu. Když se pak po letech služby vracel bohatý s oběma ženami, dětmi a dobytkem do zaslíbené země, do Kanaánu, poslal předem Ezauovi jako smírčí dar nejlepší kusy ze svého stáda. Vstup do země bez usmíření by nebyl návratem, proto se před bratrem sedmkrát klaní na znamení úplného sebepokoření.
Námětem olomouckého obrazu je samotné setkání a smíření obou bratrů, znázorněných uprostřed. Ezauovo rozběhnutí směrem k Jákobovi, jeho objetí a líbání svědčí o jeho silném citovém pohnutí (Genesis 33, 1-11). Vlevo za Jákobem jsou zobrazeni v prosebných gestech členové jeho rodiny, vpravo pak Ezaua doprovází jeho družina. Divadelně aranžovaná scéna je zasazena do idylické lesní krajiny.
