Článek
Jsou věci a chvíle, které vlastně nikdy nekončí
a největším zklamáním života jsou jen součásti našich malinkých já.
Jen těch maličkostí, které tady žijí teď a v tuhle chvilku a které skutečně i chvilkou jsou.
Maličkostí, které plují, které vidí maják na moři, které konce nemá a je moc široké
a častokrát jsme jen malé rybky v akváriu divných tvarů, které už nemají kam víc plout.
Třináct životů už dávno odžitých dnes máme.
A čtrnáctý už nečeká.
Sice světla všechna už dnes zhasla.
Ale světlušky?
Ty stále věrné jsou. A je jich hodně.
Ukotvení smutných ve městě štěstí je moc daleko a Jazzové melodie
jsou jen součástí divných párty.
Ve světě bez hranic, ve světě hloupých lásek a svědectví k Bohu.
Dohořela další cigareta a poslední noc už pro dnešek na kahánku má.
Tak snad zítra jen nebudeme si do nohou sami střílet.
Tak, jako předtím, tak, jako dnes, které už bylo a není…
