Článek
Ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk…
Milionkrát? Možná mnohokrát více. Kdo ví.
Život je jako Newtonovo kyvadlo tolik pomyslné.
Pomalinku ztrácí na síle.
Jako my, jako naše city, ambice, lásky tolik moc chtěné.
Jednou doťuká a sním i tlukot našich duší.
Našich pocitů, našich chyb, svědomí i dechů.
Jsou věci, které nezapomínáme.
Zkus někoho milovat.
Zkus po ránu pohladit ho po neposlušných vláscích a obejmout a říct mu, budeš mi dnes tolik moc chybět.
Přidej polibek jemný, polibek tolik chtěný.
A nenech steskem ho umírat. Dej mu sebe, dej mu všechno krásné,
než poslední ťuknutí před nekonečným tichem do nocí i do dnů navždy rozezní se pronikavě.
