Článek
Když se řekne indická rodina, spousta lidí si představí velké rodinné oslavy, barevné svátky, dobré jídlo a silné rodinné pouto. Jenže za tímto krásným obrazem se může skrývat také svět přísných pravidel, vysokých očekávání a tlaku, který není na první pohled vidět. A právě v takovém prostředí může vyrůstat dospívající dívka, která má indické kořeny, ale svůj každodenní život prožívá v Česku.
Jednou z věcí, kterou si člověk v indické rodině uvědomí poměrně brzy, je důležitost vzdělání. Škola není jen místem, kam se chodí učit. Je to něco, co zásadně ovlivňuje budoucnost celé rodiny. Dobré známky jsou samozřejmostí, úspěch se očekává a představa, že by dítě ve škole příliš nevynikalo, může být pro rodiče těžko přijatelná.
Když přinesete domů dobrou známku, rodiče mají radost. Jenže někdy tato radost netrvá příliš dlouho. Brzy přijde otázka, proč to nebylo ještě lepší. Proč máte jedničku minus, když jste mohli mít jedničku? Proč spolužák dosáhl lepšího výsledku? A proč se musíte spokojit s něčím, co není úplně nejlepší?
Postupně tak můžete získat pocit, že samotná snaha nestačí. Že musíte neustále dokazovat, že jste dost dobří. A i když se vám něco povede, místo odpočinku už přemýšlíte nad tím, co byste příště mohli udělat lépe.
Velkou roli hraje také disciplína. V některých indických rodinách jsou pravidla nastavená poměrně přísně. Rodiče očekávají respekt, poslušnost a dodržování povinností. Odmlouvání nebo otevřený nesouhlas nemusí být vnímány jako běžná součást dospívání, ale jako nedostatek úcty. Dítě se tak někdy naučí raději mlčet, i když s rozhodnutím rodičů nesouhlasí.
Pro dospívající dívku může být obtížné také vyrovnat se s rozdílem mezi tím, co zažívá ve škole a mezi kamarády, a tím, co ji čeká doma. Zatímco její české spolužačky mohou samostatně rozhodovat o tom, kam půjdou po škole, s kým se budou vídat nebo co si obléknou, doma mohou platit úplně jiná pravidla.
Nejde přitom jen o zákaz večírků nebo pozdějších návratů. Někdy se řeší i oblečení, účes, kamarádi nebo to, jestli je vhodné trávit čas s chlapci. A zatímco rodiče mohou mít pocit, že dceru chrání, ona může jejich rozhodnutí vnímat jako omezení vlastní svobody.
Zvláštní kapitolu představuje srovnávání s ostatními dětmi v rodině a indické komunitě. Na rodinných setkáních se často mluví o tom, kdo studuje jakou školu, kdo má nejlepší výsledky, kdo už ví, čím chce být, a kdo dělá rodičům největší radost. I když to nemusí být myšleno zle, takové rozhovory mohou vytvářet nepříjemný pocit soutěže.
A někdy nestačí být dobrá studentka. Musíte být také slušná dcera, pomáhat doma, respektovat starší, nezpochybňovat rodinná rozhodnutí a dobře reprezentovat rodinu před ostatními. Vlastní potřeby se pak mohou snadno dostat až na druhou kolej.
Nejtěžší na tom všem ale nemusí být samotná přísnost. Mnohem složitější může být skutečnost, že rodiče své požadavky často spojují s láskou a starostí o budoucnost dítěte. Chtějí, aby mělo lepší život, než měli oni sami. Vzdělání a úspěch pro ně mohou představovat jistotu, bezpečí a možnost prosadit se ve světě. Jenže dobrý úmysl automaticky neznamená, že dítě necítí tlak.
Dospívání mezi českou a indickou kulturou proto může přinášet zvláštní vnitřní konflikt. Na jedné straně nechcete rodiče zklamat, vážíte si toho, co pro vás dělají, a chápete, proč jsou pro ně některé hodnoty důležité. Na druhé straně chcete mít vlastní názor, dělat vlastní rozhodnutí a občas prostě jen žít jako ostatní holky ve vašem věku.
Neznamená to, že všechny indické rodiny fungují stejně nebo že přísná výchova musí být automaticky špatná. V mnoha rodinách je disciplína spojená s odpovědností, pracovitostí a silným vztahem mezi generacemi. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se z očekávání stane povinnost být dokonalá a z rodičovské podpory neustálý dohled.
Možná právě o tom se v souvislosti s dospíváním v indické rodině mluví nejméně. O tom, že za dobrými známkami, úspěchy a poslušným chováním může být také strach ze selhání, únava a touha rozhodovat alespoň o části vlastního života.
Protože být dobrou dcerou by snad nemělo znamenat, že musíte být vždy nejlepší. A láska rodičů by neměla být podmíněna tím, kolik jedniček přinesete domů.
