Článek
Když máte jednoho rodiče z Indie a druhého z Česka, lidé si často myslí, že máte to nejlepší z obou světů. Doma poznáváte indické tradice, jíte jídla, která ostatní znají možná jen z restaurací, a zároveň vyrůstáte v českém prostředí. Umíte se přizpůsobit různým situacím a máte možnost poznat dvě odlišné kultury. Zní to krásně. Jenže skutečnost může být mnohem komplikovanější.
Někdy totiž máte pocit, že nikam úplně nepatříte.
V Česku jste pro okolí ta holka s indickými kořeny. Lidé se ptají, odkud pochází váš táta nebo máma, jestli mluvíte hindsky a jestli pravidelně jezdíte do Indie. Některé otázky jsou milé a vycházejí ze zvědavosti. Jiné ale dokážou být únavné. Jako byste musela neustále vysvětlovat, proč vypadáte jinak, máte jiné rodinné zvyklosti nebo proč doma dodržujete tradice, které vaši čeští kamarádi neznají.
Někdy se dokonce setkáte s představou, že když máte indického rodiče, musíte automaticky znát celou indickou kulturu, historii i jazyk. Jenže vyrůstat v českém prostředí znamená, že některé věci jednoduše neznáte. Možná neumíte plynně hindsky, nerozumíte všem tradicím nebo nevíte, jak se zachovat při určité rodinné ceremonii. A přesto máte pocit, že byste to všechno měla znát.
Pak přijedete do Indie a situace se obrátí.
Najednou jste ta, která vyrůstala v Evropě. Příbuzní si všimnou vašeho přízvuku, způsobu oblékání, chování i toho, jak reagujete na běžné situace. Možná nerozumíte všem rozhovorům, neznáte místní zvyklosti nebo vám některé věci připadají nezvyklé. A i když jste mezi vlastní rodinou, někdy se cítíte jako návštěva.
Může se stát, že se vás někdo zeptá, proč neumíte lépe mluvit indickým jazykem. Jiný příbuzný se podiví, že neznáte určitou tradici. Další vám vysvětlí, že některé věci byste jako indická dívka měla dělat jinak. A vy najednou nevíte, co odpovědět. Vždyť jste přece také Indka. Jen jste vyrůstala jinde.
Právě jazyk bývá jednou z nejcitlivějších oblastí. Pokud doma mluvíte převážně česky, může pro vás být obtížné zapojit se do rozhovorů s částí indické rodiny. Rozumíte třeba jednotlivým slovům, ale nedokážete pohotově odpovídat. Někdy se smějete spolu s ostatními, aniž byste úplně pochopila vtip. Jindy raději mlčíte, protože se bojíte, že řeknete něco špatně.
A pak přichází pocit, že vám uniká část vlastního rodinného světa. Chtěla byste rozumět příběhům prarodičů, povídat si s příbuznými bez prostředníka a znát jazyk, který je pro vaši rodinu tak přirozený. Jenže naučit se ho není otázkou několika dní. A někdy ani rodiče nemají tolik času, aby vám všechno vysvětlili.
Odlišnosti se projevují také v běžném životě. Doma můžete dodržovat indické tradice, slavit svátky nebo jíst jídla, která vaši spolužáci neznají. Ve škole ale žijete úplně jiným způsobem. Máte české kamarády, chodíte na narozeninové oslavy, řešíte školní povinnosti a trávíte volný čas podobně jako ostatní teenageři.
Někdy se tyto dva světy střetnou. Co je pro vás doma normální, může připadat kamarádům zvláštní. A naopak to, co považují za samozřejmé vaši spolužáci, nemusí být přijatelné pro vaše rodiče. Můžete tak neustále přecházet mezi dvěma prostředími a přemýšlet, jak se v každém z nich chovat.
Nejhorší je možná pocit, že si musíte vybírat. Když více zdůrazňujete českou část své identity, můžete mít výčitky, že zapomínáte na indické kořeny. Když naopak chcete být blíž indické kultuře, můžete mít pocit, že se vzdalujete prostředí, ve kterém jste vyrůstala.
Jenže proč byste si vlastně měla vybírat?
Člověk nemusí být stoprocentně indický ani stoprocentně český. Nemusí znát všechny tradice, dokonale ovládat dva jazyky nebo se chovat podle očekávání obou stran. Identita není soutěž, ve které musíte dokazovat, že někam patříte.
Možná právě dospívání přináší nejvíce otázek. Zatímco si vaši kamarádi postupně vytvářejí vlastní názory a hledají, kým chtějí být, vy navíc řešíte, jak se vyrovnat se dvěma kulturními světy. Někdy je to výhoda, jindy pořádná zátěž.
Postupem času ale můžete zjistit, že nemusíte patřit jen na jedno místo. Můžete mít ráda české Vánoce i indické svátky. Můžete milovat českou krajinu a zároveň se těšit na návštěvy Indie. Můžete mluvit česky, učit se hindsky a mít přátele z obou prostředí.
A především můžete být sama sebou.
Možná nejsem dost indická podle některých příbuzných a možná nejsem úplně typická Češka podle některých lidí kolem sebe. Ale proč bych měla být podle něčí představy? Moje kořeny jsou indické, můj domov je český a obě tyto části ke mně patří.
A jestli jsem se něco naučila, pak to, že nemusím nikomu dokazovat, kam patřím. Nemusím si vybírat mezi dvěma kulturami, protože obě jsou součástí mého příběhu.
