Článek
Znovuvztyčení sloupu samozřejmě vyvolalo silné emoce v české společnosti a otevřel debatu o tom, co tento akt vůbec znamená pro dnešní společnost a hodnoty. Kritický pohled na tento krok ukazuje, že znovuzřízení sloupu nepřináší sjednocení, ale spíše znovu rozděluje společnost a připomíná minulé křivdy, které se nepochybně staly.
Historik Vít Vlnas píše ve své části knihy „Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze“ od Ondřeje Jakubce a Pavla Suchánka, že Mariánský sloup byl vztyčen jako poděkování Panně Marii za „zázračnou ochranu“ Prahy před švédským dobytím. Vlnas zmiňuje, že toto poděkování bylo nejen symbolickým, ale hlavně nábožensko-politicky motivovaným aktem, který měl podtrhnout „triumf“ katolické rekatolizace, která v českých zemích probíhala od bitvy na Bílé hoře (1620).
Významnou roli sehrála i císařská propaganda – Habsburkové prezentovali vztyčení sloupu jako důkaz, že jejich vláda je podporována Boží vůlí.
Vlnas rovněž zmiňuje, že samotná podoba sloupu byla pečlivě vybrána, aby odpovídala nejen náboženskému poselství ale i politické reprezentaci. Panna Maria byla vyobrazena jako vítězná ochránkyně stojící na zeměkouli, pod níž jsou poraženi draci – symbol zla a nepřátel katolické církve.
Závěrem Vlnas připomíná, že vztyčení Mariánského sloupu bylo nejen náboženským aktem ale také hluboce politickým gestem, které mělo upevnit autoritu Habsburské monarchie a demonstrovat vítězství katolicismu v prostoru, který byl dříve spojen s protestantskou reformací.
Když byl sloup v roce 2020 obnoven, jeho zastánci argumentovali, že jde o navrácení cenného uměleckého a duchovního dědictví čímž chtěli politický význam sloupu zakrýt. Odpůrci samozřejmě upozorňovali na historické křivdy, které sloup reprezentuje a varovali před rizikem, že tento krok bude chápán jako snaha o rehabilitaci kontroverzních etap českých dějiny.
Znovuvztyčení sloupu bylo doprovázeno rozsáhlými diskusemi na politické i občanské úrovni. Zastánci obnovy včetně římskokatolické církve tvrdili, že jde o obnovu historické památky, která představuje kulturní a duchovní hodnoty. Tento názor ovšem často opomíjel historický kontext sloupu jako nástroje habsburské nadvlády a potlačování české reformace.
Odpůrci obnovy, včetně mnoha historiků, občanských sdružení a českobratrské evangelické církve varovali, že sloup nereprezentuje sjednocující symbol, ale naopak připomíná éru náboženského a politického útlaku. Kritizovali také způsob, jakým byla obnova prosazena – bez dostatečného konsensu ve společnosti a navzdory odporu části odborné veřejnosti.
Mariánský sloup není pouhou architektonickou památkou; je to symbol s hlubokým kulturním a historickým nábojem. Jeho znovuzřízení v roce 2020 lze interpretovat jako pokus o reinterpretaci dějinného odkazu, který však mnozí vědomě odmítají.
Zdroje:
Ondřej Jakubec a Pavel Suchánek - Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze
Vít Vlnas - Obrana Prahy 1648: Mariánský sloup a třicetiletá válka
Alessandro Catalano a Olga Fejtová - Paměť města: Politika a náboženství v prostoru Prahy
