Krajina má paměť a voda ví, kde v ní má místo

Z šesti kilometrů Bušovického potoka mají jen dva kilometry přirozený tok. Další dva kilometry potoka proudí v opevněném korytu uprostřed polí a poslední dva kilometry tečou v trubce pod zemí. „To je nepřirozený způsob nakládání s vodou, kterému se krajina brání,“ vysvětluje Jiří Větrovec ze spolku Živá krajina Plzeňského kraje, proč se rozhodli vrátit Bušovickému potoku život. Zpracovali komplexní studii zádrže vody v lokalitě. „Máme zmapováno, kudy přesně potok teče, jak by bylo možné zatrubnění zrušit a vyvést vodu na povrch. V okolí toku navrhujeme vytvoření desítky tůní a umístění linií stromů, které by měly zabránit záplavám, vysoušení půdy i erozi,“ říká Jiří Větrovec a upozorňuje, že nejde jen o teorii. V krajině Bušovického potoka už spolu s místními vysadili alej se čtyřiceti stromy a vyhloubili dvě tůně. V Plzeňském kraji plánuje Jiří Větrovec se svými kolegy uvést v život další studie. „Krajina to potřebuje,“ říká.

Zpracováváme studie zádrže vody v krajině podle modelu Živá krajina. To je standardizovaný postup, jak vrátit vodu do krajiny. Proč právě Bušovický potok? Využili jsme toho, že v obcích Smědčice a Bušovice funguje komunitní spolupráce. Místní byli připraveni poskytnout nám pozemky, kde bylo možné krajinu proměňovat a oživit. Vysázeli jsme tu spolu s nimi alej se čtyřiceti stromy a vybudovali dvě tůně. Mohli jsme tak lidem kromě teoretického modelu, který komplexně zpracovává celé území, i na příkladech ukázat, co studie může krajině přinést a že jsou to opravdu drobná opatření.

Inspirovali jsme se projektem Živá krajina českého ochránce přírody Jiřího Malíka, který na modelu pracuje už delší dobu a snaží se kolem sebe shromáždit lidi, kteří chtějí oživovat krajinu. Před dvěma lety jsem prošel školením v Živé krajině, které se odehrávalo na Broumovsku. Naučili jsme se tam zpracovávat modely a dostali jsme veškeré know-how, které jsme měli přenášet na místa, kde žijeme, a snažit se proměňovat krajinu v našem regionu. V Plzni se pak sdružilo pár lidí, s nimiž jsme vytvořili spolek Živá krajina Plzeňský kraj, v rámci kterého zpracováváme studie, snažíme se dělat osvětu a ukazovat, co by se pro krajinu dalo dělat.

Na první pohled vám ani nepřijde, že by byla tato krajina nějak poškozená. Na druhý pohled, když trochu víte, kam se koukat, vám ale dojde, že tu příroda má problém. To území není velké, je to šest kilometrů čtverečních. Jenže z těch šesti kilometrů Bušovického potoka mají jen dva kilometry přirozený tok. Další dva kilometry potoka proudí v opevněném korytu uprostřed polí a poslední dva kilometry tečou v trubce pod zemí. To je nepřirozený způsob nakládání s vodou, kterému se krajina brání. A model Živá krajina přináší řešení pro celé území.

V tuto chvíli už jsme celou krajinu kolem Bušovického potoka detailně zmapovali. Na základě starých císařských otisků, map z roku 1850, a starých leteckých snímků krajiny jsme vytvořili model a návrh možných opatření, která ještě doplníme o teoretickou část. Studii pak poskytneme k volnému využití obcím, které z ní budou moct čerpat jako z takového rezervoáru nápadů.

Ano, spolupracujeme se zastupiteli, kteří se účastní našich přednášek. Například obec Bušovice ještě před tím, než jsme začali zpracovávat studii, obnovovala staré polní cesty, což je pro krajinu skvělá a hrozně důležitá věc. Už mají zastavení v krajině s posezením a podobně. Tato obec je nastavena tak, že to pro ně bude přínos, bude to další inspirace a impulz k úpravám krajiny. Věřím, že studie padne na úrodnou půdu.

V první řadě studie navrhuje odtrubnění části potoka, který teče v zemi, vymělčení zahloubené části a dále pak revitalizaci samotného toku. V okolí Bušovického potoka by měly vzniknout desítky tůní. Už dnes se na v okolí toku objevují místa, kde jsou meliorace přerušené a voda se dere na povrch. Neděláme nic, co by se nedělo samo od sebe, pouze to chceme akcelerovat. Příroda sama si vše bere zpět jenom pomalu. My jí chceme pomoct a tam, kde se chce voda vrátit, jí vytvořit podmínky, aby se vrátila.

Dalším důležitým krokem je takzvaná konturace krajiny. Jedná se o umisťování remízků, tedy linií stromů a keřů do krajiny. Dřeviny by měly bránit jak vysoušení krajiny, tak i vodní či větrné erozi.

Když přijde nějaká prudká srážka, spláchne ornici z pole a dochází k degradaci půdy. Když je naopak sucho a hodně fouká, tak zase dochází k větrné erozi, při které se odnáší ornice, což je nejhodnotnější část půdy. Tomu se snaží studie zabránit.

Ano, model má ambici jít dál, studie řeší komplexně celé povodí, např.velké půdní bloky, které by se měly zmenšovat. Naopak je potřeba vytvářet prvky, které by krajinu zpestřovaly a dělaly ji odolnější ke změně klimatu a k extrémům, které s sebou přináší. Opatření by měla bránit jak možným bleskovým povodním, tak i vysoušení krajiny.

Když se v pustině polí vytvoří krajinné prvky, přinesou s sebou spoustu života. V poli, které se každý rok zoře a vyseje se v něm monokultura, není prostor pro život organismů. Tím, že se krajina zpestří, se v ní zároveň i podpoří život.

Když se vytvoří pestřejší krajina, budou v ní moct žít například zajíci či koroptve. To, co bylo dříve normální a dnes je to vzácnost. Obecně Českou republiku trápí obrovský úbytek polního ptactva. A to právě proto, že jsme polním ptákům zničili veškerá stanoviště, na kterých zvířata mohla žít, a teď v krajině chybí. Chtěli bychom vytvořit podmínky pro to, aby se tyto druhy do krajiny vrátily. Netýká se to však jen velkých živočichů, zkvalitní se i půdní život, od žížal přes členovce a podobně.

Ano, zlepšení kvality půdy přinese lepší zádrž vody v půdě. Ta stávající zničená půda vodu nezadržuje. Takže právě prostřednictvím obnoveného půdního života jsme schopni zvětšit retenci vody v krajině.

Cílem Živé krajiny je komplexní mapa opatření pro celou republiku. Určitě to nebude snadné, ale já věřím, že stojí za to se snažit a posouvat projekt péče o krajinu dál. Pomohlo by nám, kdybychom sehnali pár dalších dobrovolníků, protože dnes už máme víc práce, než kapacity na to ji udělat. Potenciál je veliký, takže bychom chtěli hlavně vydržet a zpracovávat další studie a alespoň částečně je uvádět v život, aby se opatření do krajiny promítala.

Ne, já jsem právník. Živé krajině se věnuji jen ve svém volném čase. Náš spolek je převážně dobrovolnický.

Protože je to třeba. Hodně jezdím na kole a krajinu vnímám. Díky tomu, co jsem se dozvěděl, se na ni dnes dívám ještě jinýma očima. Krajina pomoc potřebuje. A pokud můžu trochu přispět k nějaké změně, tak jsem za tu možnost rád.

Projekt navrácení života Bušovickému potoku byl podpořen více než 70 tisíci korun grantem Nadace Via Místo kde žijeme. Spolek Živá krajina částku využil jednak na koordinaci činnosti spojené s výsadbou stromů a budováním tůní, ale také na odborné zpracování studie.