Článek
Tak vypadá nové školní bistro ve Zruči nad Sázavou. Rozjela ho tu v září „matka činu“.
Ve škole dlouhá léta bistro fungovalo. Dřív bylo ale jen na stojáka a k hlavnímu sortimentu patřily zapečené toasty s kečupem či pytlík brambůrků. „Vadilo mi, čím se tu moje vlastní děti na svačinu ládovaly,“ říká dnes čtyřicátnice Lucie Váňová. Bývalá manažerka oděvní společnosti se před několika lety přestěhovala do Zruče nad Sázavou. A na mateřské nejprve otevřela bistro na zdejším vyhlášeném hřišti s kuličkovou dráhou.
V létě pak přišla nabídka ředitelky školy, zda by nechtěla převzít i školní bufet. Její sestra žije v Kanadě, kde je prý normální, že se rodiče do chodu školy všelijak zapojují. „Vedou třeba různé projekty a tak,“ vysvětluje Váňová. „Přišlo mi logické, že když jsem s něčím nespokojená, můžu taky zkusit s tím něco sama udělat,“ dodává.
Výdejní okénko dostalo nový kabát a manžel Váňové vyrobil ve své truhlářské dílně dětem útulný koutek k sezení, který doplňuje i několik květin. Ruku k dílu přidal také školník a pro kavárnu vyrobil knihobudku. O velkých přestávkách tu bývá narváno.
Kavárnice by svým bistrem navíc ráda přilákala do školy více rodičů. „Je nesmírně frustrující, když jsou poznámky tím jediným, co se školou jako rodič řešíte,“ říká Váňová. „Kde chybí komunikace, tam roste zeď. A je na obou stranách pokusit se ji překročit,“ shrnuje Váňová.
Ze strany vedení prý osobně cítí otevřenost se s rodiči potkávat. A jít tomu naproti i ze strany rodičů chce právě prostřednictvím svojí kavárny – od začátku února má každou středu otevřeno až do odpoledne, aby se tu mohli na panini či jogurt s granolou zastavit i rodiče. A vidět se tu třeba jen tak spolu – nebo i s učiteli.
