Nelegální obchod s orgány: Kolik dostanete za srdce, plíce nebo ledviny?

Zatímco transplantace orgánů se jako léčebný postup využívá stále častěji, hlavním limitujícím faktorem při jejím uplatňování je neustálý nedostatek dostupných orgánů. Nejčastěji transplantovaným orgánem jsou ledviny, které jsou pacientům vyměněny v případě selhání těch vlastních. Ledviny byly transplantovány i některým známým osobnostem. Novou ledvinu má například Stevie Wonder i bývalý fotbalista Petr Mikolanda.

K dalším často transplantovaným orgánům patří játra, plíce a srdce. Transplantovat lze i tenké střevo a slinivku. Podmínkou je, aby byl orgán zdravý.

Jeden mrtvý dárce může zachránit nebo významně zlepšit kvalitu života až 9 lidem. Vysvětlení je snadné: pět orgánů lze rozdělit pro devět lidí. Mohou se odebrat: 2 ledviny, 1 srdce, 1 slinivka, 2 plicní laloky, 2 jaterní laloky, 1 tenké střevo. Srdce může být poskytnuto pouze jednomu příjemci, ledviny, játra a plíce lze rozdělit pro dva příjemce. O možnosti transplantovat hlavu člověka se diskutuje již řadu let. Jak však uvádí portál Daily Mail, technologie se vyvíjejí mílovými kroky a transplantace hlavy se stává stále reálnější možností.

Odběr a transplantace orgánů za účelem finančního zisku nebo jiného majetkového prospěchu jsou legislativně zakázány.

„Navzdory pandemickému období v roce 2021 zachránila slovenská transplantační pracoviště život celkem 160 pacientům. Uskutečnilo se 117 transplantací ledvin, 26 transplantací jater a 17 transplantací srdce,“ konstatoval prezident Slovenské transplantologické společnosti a ředitel Univerzitní nemocnice Louise Pasteura v Košicích Ľuboslav Beňa.

Obchodování s lidskými těly a jejich částmi zakazuje na Slovensku zákon. Tentýž zákon však umožňuje „rozebrat“ po smrti vaše tělo na součástky. Ten, kdo s darováním orgánů po své smrti souhlasí, se nemusí nikde registrovat. Naopak člověk, který s tím nesouhlasí, musí být zaregistrován v rejstříku osob odmítajících posmrtné darování orgánů, který vede Národní transplantační organizace. Podobně je tomu i v Česku.

Podle zákona je v České republice možným dárcem orgánů po smrti každý. I u nás však existuje Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Ten je řešením pro ty, kteří si nepřejí orgány darovat – stačí se zaevidovat.

„Transplantační zákon říká, že pokud není člověk v registru osob odmítajících transplantaci, stává se automaticky dárcem, rodina je informována o zdravotním stavu,“ vysvětluje pro Naše Plíce Miloš Adamec, ředitel Koordinačního střediska transplantací (KST).

Čím rychleji se orgán dostane do těla, tím lépe. Doba uchovávání orgánu do jeho transplantace a obnovení krevního oběhu se nazývá studená ischemie. U ledviny je doba vhodná pro transplantaci do 24 hodin, ale například v USA akceptují i 40 hodin. U plíce je to přibližně šest hodin, u jater je to variabilnější: čtyři až deset hodin. U srdce je časové okno nejkratší: asi tři, možná čtyři hodiny. To souvisí s tím, že jeho svalovina je zranitelnější.

„Orgánům se po průplachu roztokem a vyjmutí z těla načte tzv. studená ischemie, tedy doba, dokud není obnoven krevní oběh. Cílem je tento čas zkrátit na nejkratší možnou dobu, aby nedošlo k poškození orgánu. Čas maximální studené ischemie je stanoven a platí obecně v transplantologii,“ konstatuje Miloš Adamec.

V roce 2022 zarezonoval médii případ, kdy pětileté holčičce zachránilo život srdce, které bylo přivezeno ze Slovenska. Je to vůbec poprvé, co čeští lékaři transplantovali srdce, které patřilo dárci ze zahraničí. Umožnila to inovativní metoda, při které se na delší vzdálenosti transportuje bijící srdce. Tu využívá Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM).

„Vzhledem k tomu, že v případě standardního uchovávání orgánu jsme limitováni časem a odhadovaný čas převozu tohoto orgánu se blížil k 6 hodinám, rozhodli jsme se využít metodu převozu bijícího srdce. Do Dětského kardiocentra Fakultní nemocnice v Motole jsme tak byli schopni přivést kvalitní orgán, který byl dívce úspěšně transplantován,“ popsal bezprecedentní situaci Miroslav Koňařík, vedoucí programu ex vivo perfúze srdce v IKEM.

„Speciální přístroj, který IKEM používá od podzimu roku 2019, umožňuje transport bijícího srdce ve fyziologických podmínkách od zesnulého dárce k příjemci. Srdce může být na přístroj napojeno až deset hodin. Lékaři jsou schopni po celou dobu převozu na displeji přístroje pozorovat chování srdce a posuzovat jeho aktuální stav,“ uvedl přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM Ivan Netuka.

WHO odhaduje, že pět až deset procent transplantací orgánů provedených ve světě je nezákonných. Nejčastěji, a to až ve třech čtvrtinách případů, se jedná o nejvyhledávanější orgán – ledviny. Zločinecké skupiny se stále častěji zapojují do únosů, zejména dětí a teenagerů, které následně odvážejí na místa se zdravotnickým vybavením. Tam je zavraždí a odeberou jim orgány pro černý trh.

Přestože nelegální obchod s orgány existuje v určité míře ve všech částech světa, extrémně znepokojující je situace zejména v severní a západní Africe, kde jsou chudé komunity a vysídlené obyvatelstvo vystaveny většímu riziku vykořisťování. Chudí lidé také častěji prodávají své orgány dobrovolně. Důvod? Splácení dluhů.

United Network for Organ Sharing definuje transplantační turistiku jako „nákup transplantovaného orgánu v zahraničí, který zahrnuje přístup k orgánu při obcházení zákonů, pravidel nebo procesů jedné nebo všech zainteresovaných zemí“. Dárce i příjemce orgánu tedy cestují do země s přiměřeným vybavením k provedení chirurgického zákroku. V jiných případech příjemce cestuje, aby obdržel orgán příbuzného žijícího v zahraničí.

V poslední době se nejčastěji zmiňuje nelegální obchod s orgány v podobě takzvané „orgánové turistiky“. S tímto problémem je spojována především Čína, která je cílovou zemí pro cizince, přijíždějící sem za účelem nelegální transplantace. Zde se obchodu daří nejlépe. Vyskytla se podezření, že v Číně lze zakoupit orgány nedobrovolně odebrané z těl politických vězňů. Jde o příslušníky náboženských nebo etnických menšin, jako jsou členové hnutí Fa-lun-kung, Tibeťané, ujgurští muslimové nebo členové některých křesťanských sekt. Tato podezření nakonec v polovině června 2019 potvrdil nezávislý China Tribunal v Londýně.

Dalším státem, který zápasí s „orgánovou turistikou“ je Pákistán, kde sice platí zákaz komerčního prodeje orgánů, ale kvůli špatné implementaci zákona se snahy o omezení obchodu s orgány zbržďují.

Chudoba v Pákistánu nutí mnoho lidí prodávat své ledviny, přičemž úřady se snaží nezákonné praktiky obchodu s orgány zastavit.

Cena za ledvinu je přibližně 5 milionů korun. Asi 75 % veškerého nezákonného obchodu s orgány se týká právě ledvin. Ty se obyčejně prodávají spolu s játry. V Íránu můžete svou ledvinu prodat legálně, dostanete za to však jen kolem 50 000 až 95 000 korun. Na černém trhu může mít tatáž ledvina hodnotu více než 1 až 4 miliony korun. Přičemž většinu výnosů shrábnou zprostředkovatelé. Dárcům na černém trhu vyplatí přibližně 120 tisíc korun, někteří však dostanou pouhých 20 tisíc korun a tím to pro ně končí.

Stejné je to s játry. U těch stačí darovat jen jejich část a u dárce i příjemce se obnoví do osmi týdnů. Obchod s játry hraje v transplantační turistice rovněž významnou roli, přičemž ceny se pohybují od 90 tisíc do 3,5 milionu korun. Játra se sice regenerují, takže jejich odběr není pro dárce smrtelný, ale dárcovství je mnohem méně běžné kvůli velmi bolestivému pooperačnímu zotavování, které dárce odrazuje.

Mezi další běžně prodávané části těla s vysokou cenovkou patří rohovky (570 tisíc korun) a neoplodněná vajíčka (300 tisíc korun), zatímco tělesné tkáně s nižšími cenami zahrnují krev (600 až 8000 korun), kůži (100 korun za čtvereční palec), kosti a vazy (128 tisíc korun).

Za kůži se moc peněz nenabízí a hlavně se bez ní docela těžko žije. Na některých místech na těle by možná bylo třeba pár centimetrů ubrat, ale je to nevýhodné. Stejně tak by se vám asi hůře žilo jen s jedním okem. Rovněž tenké střevo není na černém trhu moc populární, dealeři za něj nedostanou více než 2500 eur. Jeho transplantace je složitá a často se k ní přistupuje jen tehdy, jde-li o život.

Nejdražšími orgány jsou srdce a plíce. Jejich cena se pohybuje od 7 milionů až 12 milionů korun.

Následky jsou pro dárce často negativní, zanechávají doživotně zhoršenou kvalitu života a zdravotní stav a dluhy za následnou zdravotní péči. Rovněž příjemce není bez rizik, může být infikován, anebo je v důsledku špatné shody orgánu dárce doživotně odkázán na drahá imunosupresiva.

Zatímco ve většině zemí je nákup a prodej orgánů nezákonný, Írán je jedinou zemí na světě, kde je to legální. Obchod s orgány je však omezen pouze na území státu a státní občany. Cizincům zde není dovoleno orgány kupovat. Kromě toho mohou být orgány transplantovány pouze mezi lidmi stejné národnosti – takže si například Íránec nemůže koupit ledvinu od uprchlíka z jiné země.

Před několika lety stoupl v Íránu počet lidí s onemocněním ledvin. Vláda proto začala platit příbuzným za darování orgánu a provedení operace v zahraničí. Program se sice setkal s úspěchem, ale za cenu vysokých nákladů. Jak to Írán vyřešil? Založil vlastní službu pro dárcovství orgánů s centry po celé zemi. Přijal legislativu, která umožnila darovat orgány i nespřízněným lidem.

Někteří kritici tvrdí, že íránský systém je v jistém smyslu donucovací, protože více než 70 % dárců je chudých. Co jiného jim zbývá?

Zpráva institutu Global Financial Integrity odhaduje, že nezákonný obchod s orgány generuje zisky mezi 14 miliard a 28 miliard korun ročně, s rozsahem přesahujícím hranice mnoha zemí.

Jak vidíte, v dnešní době už fráze „zdraví si nekoupíš“ nemusí tak úplně platit. V dnešním světě lze koupit téměř vše, a to včetně náhradních orgánů. A pokud si sečtete výše uvedené částky, může vám vyjít hodnota průměrného člověka.

Zdroje: naseplice.cz, SME, iRozhlas, Pluska, Acamstoday, TASR, Playzone, vlastní dotazování