Článek
Knihu otevírá kapitola 18. prosince 2011, temný chladný den.
„Krátce po poledni začali lidé přinášet na Hrad květiny a svíčky a zapálené je kladli u obvodní zdi. Květiny a svíčky se objevily též u domu na Hrádečku. Nějaká dobrá duše přinesla dvě láhve piva z trutnovského pivovaru, který inspiroval Havla k napsání Audience.
Ve dvě hodiny odpoledne vyslovil Havlův nástupce: Václav Havel se stal symbolem novodobého českého státu, prohlásil Václav Klaus. Nikdo nečekal, že by se v této chvíli nezachoval velkoryse, ale i tak bylo na tomto chvalořečení od muže, který s Havlem nesouhlasil v tolika každodenních záležitostech české politiky, cosi pozoruhodného.
Pod sochou svatého Václava, kde začaly demonstrace roku 1989, se začali sami o sebe shromažďovat lidé. Zvonili klíči stejně jako tehdy v listopadu. Průvod se vydal k řece po stejné trase jako památná studentská demonstrace 17. listopadu, i když v opačném směru. Lidé se zastavovali u pamětní desky na Národní třídě, která tento okamžik českých dějin připomíná. Někteří u ní nechávali balíčky cigaret.“
Kniha zrozená ze zármutku a vděčnosti
Také Michael Žantovský přiznává, že jeho kniha o Václavu Havlovi, kterého znal a přátelil se s ním od druhé poloviny 80. let, se zrodila ze zármutku a z vděčnosti. Rozhodnutí, že ji svému příteli dluží, padlo pouhý měsíc po Havlově smrti. Žantovský tehdy žil v cizině, do roku 2015 byl velvyslancem v Británii. Věděl, že Havel je stále velmi dobře známý v intelektuálních a politických kruzích, ale pro širší veřejnost o něm existují knihy kusé nebo nepřesné. Také proto psal knihu anglicky a s podrobnými vysvětlivkami českých reálií. České vydání vzniklo jako překlad anglického originálu.
„Ačkoli se překladem zabývám po velkou část života, toto bylo poprvé, co jsem překládat sám sebe,“ podotkl k tomu Michael Žantovský. „Výsledkem této zkušenosti je zjištění, že daleko raději překládám druhé.“
Michael Žantovský: Havel
Jak už jsme řekli, Michael Žantovský a Václav Havel se znali z ještě předrevoluční doby, kdy se potkali v kruhu psychologů a psychiatrů, kam Havla přivedla jeho tehdejší přítelkyně Jitka Vodňanská.
V prvních dvou Havlových prezidentských obdobích, kdy Žantovský působil jako jeho mluvčí a tiskový tajemník, s ním trávil víc času než kdokoliv jiný, včetně jeho ženy.
„Můj nejpyšnější okamžik s ním nebyl, když jsme společně oslovovali společné zasedání obou komor amerického Kongresu, nebo když mě představoval britské královně, ale když mi 17. května 1989, poté co se vynořil z bočního východu pankrácké věznice po propuštění ze svého posledního trestu, dovolil odnést jeho osobní věci v síťovce domů.“
Žantovského kniha však nenabízí jen pohled „zevnitř“; Žantovský vnímá Havlův život, literární dílo i politické působení i s kritickým odstupem, s maximální možnou objektivitou a odbornou erudicí. Uplatňuje přitom také svou původní profesi klinického psychologa; jak sám v knize poznamenává, „jednou z méně radostných, ale nezbytných stránek této profese je schopnost zaujmout klinický postoj, tj. dokázat pozorovat jiné lidské bytosti (včetně těch, které jsou vám nejblíž), jak zápasí, vítězí, prohrávají, trpí a umírají, a dělat si přitom po celou dobu nezúčastněné poznámky“.
Žantovského Havel nyní, po deseti letech od prvního vydání, vychází v rozšířené podobě; na základě nových pramenů a informací autor svůj výklad místy aktualizuje a nabízí i jednu zbrusu novou kapitolu věnovanou Havlově úloze v narovnávání česko-německých vztahů.
Kvalitu knihy ocenil i současný nejznámější autor životopisů Walter Isaackson, který o ní napsal: „Václav Havel patřil k nejvýznačnějším mravním a politickým vůdcům naší doby – a Michael Žantovský napsal jeho definitivní životopis. Jeho moudrá a zároveň vzrušující kniha výborně postihuje Havlovu velikost. Na základě dlouholetého blízkého přátelství tu vzniklo hluboce osobní vyprávění, jež přináší inspiraci i poučení.“
Michael Žantovský o své knize Havel mluví ZDE
Michael Žantovský (*1949) vystudoval psychologii na FF UK v Praze a McGill University v Montrealu. Několik let pracoval jako klinický psycholog. Poté působil jako překladatel (do češtiny převedl mj. jiné díla Josepha Hellera, Amose Oze, Normana Mailera, Toma Stopparda či Woodyho Allena, o němž ostatně napsal i monografii), tlumočník, publicista a autor písňových textů. Na sklonku 80. let byl pražským dopisovatelem agentury Reuters. Patřil k zakládajícím členům Občanského fóra. V letech 1990–1992 byl tiskovým mluvčím a poradcem Václava Havla, v letech 1992–1997 československým a posléze českým velvyslancem v USA; po několikaletém angažmá v české politice (byl mj. senátorem a předsedou ODA) se vrátil do diplomacie a působil jako český velvyslanec v Izraeli (2004–2009) a ve Velké Británii (2009–2015). V letech 2015–2023 byl ředitelem Knihovny Václava Havla; v současnosti je krom jiného členem sboru zahraničně-politických poradců prezidenta Petra Pavla.
