Hlavní obsah
Knihy a literatura

Leonardo da Vinci byl synem otrokyně, tvrdí italský spisovatel

Foto: Nakladatelství Argo

Carlo Vecce, autor knihy Úsměv Cateriny

Byl Leonardo da Vinci, jeden z největších malířů a vědců italské renesance, syn otrokyně a Ital jen z poloviny? Italský filolog a historik renesance Carlo Vecce tvrdí, že ano.

Článek

Carlo Vecce je předním světovým odborníkem na renesanci a znalcem renesančních rukopisů. A také obratným spisovatelem, který dokázal na základě vybádaných faktů napsat strhující příběh divoké čerkeské dívky Cateriny, která se dostane z Kavkazu jako otrokyně přes Konstantinopol a Benátky až do srdce renesance, do Florencie. Příběh Cateriny je zároveň příběhem cestování, obchodu, války a otroctví.

Foto: se svolením Giunti pro nakladatelství Argo

Carlo Vecce

Jaké příběhy a vyprávění se skrývají za Caterininým úsměvem a co v knize objeví čtenáři, kteří jsou nadšenci do umění a historie?

Mnoho příběhů, různé a vzdálené světy, které se protínají, různá prostředí, kultury a jazyky. Je to příběh o vzniku moderního světa, o střetu mezi Západem a Východem, o Středozemním moři jako velké laboratoři, kde vše vznikalo; to vše na prahu objevení Ameriky.

S jakými postavami nás seznámíte?

Hlavní postavy, které vyprávějí svůj život a svůj svět v ich-formě, zahrnují benátského dobrodruha na ústí Donu, janovského piráta, benátského obchodníka v Konstantinopoli, florentského podnikatele v Benátkách a florentského aristokrata. Téměř všechny jsou skutečné historické postavy, jejich příběhy jsou autentické, převzaté z jejich rukopisů, deníků, cestopisů, účetních knih a vzpomínek, a ověřené kronikami a archivními dokumenty. Pro dnešního čtenáře je to tedy skutečný návrat do minulosti: jako ve stroji času je možné znovu prožít dobrodružství renesančních žen a mužů. Ale je to také důležitý příběh pro dnešní svět, kde se zdá, že se ztratil význam středomořského prostoru jako místa výměny a setkávání, a naopak je vnímán jako prostor střetu, hrozby a nebezpečí, který je třeba uzavřít.

Přestože je Úsměv Cateriny román, fakta jsou v knize pravdivá, dokonce i jména protagonistů. Jak dlouho trvalo vaše bádání?

Čtyři až pět let jsem se věnoval výzkumu přímo spojenému s Caterinou a historickým kontextem Středomoří v 15. století, ale ve skutečnosti se zabývám Leonardem da Vincim a italskou i evropskou renesancí už více než třicet let.

Příběh Cateriny je příběhem otroctví, je to příběh dějin, globalizace, vykořisťování a zrušení lidské svobody. Je to příběh současnosti, který má každý z nás denně před očima. Jsou nějaké reakce čtenářů, které vás překvapily?

Nejvíce vzrušující zkušenost pro mě byla, jak dílo zarezonovalo mezi širokou veřejností: především v mnoha dopisech od běžných čtenářů, které jsem neznal a kteří mi sdělovali své individuální interpretace. Ve skutečnosti se každá kniha, zejména beletrie, proměňuje a stává se odlišným příběhem pro každého čtenáře zvlášť. V některých případech čtenáři poukazovali na detaily nebo významy, na které jsem při psaní knihy nepomyslel. Mnozí čtenáři by chtěli (a někteří mi to dokonce vyčítali) slyšet přímo Caterinin hlas, aby vyprávěla ona sama. Při psaní knihy jsem ale nedokázal Caterinu nechat promluvit, nedokázal jsem překrýt svým hlasem podřízenou bytost bez svobody a vlastního hlasu. Ale věřím, že Caterinu nechám vyprávět v dalším románu, který napíšu.

Víme, že prvních deset let svého života Leonardo pobýval ve Vinci. Připomínáte v této souvislosti Caterinu, její původ, osobnost a ducha, který jej mohl ovlivnit. Je to především duch zkoumání, osvobozený od jakýchkoli předsudků a zaměřený pouze na pravdu; lásku k přírodě, k životu, ke kráse stvoření. Co dále mohl Leonardo da Vinci podědit po své matce?

Je tu ještě jedna Leonardova stránka, která podle mě vyplývá z těch prvních let strávených s jeho matkou: touha komunikovat jinými prostředky než slovy, především jazykem obrazu. Víme totiž, že schopnost vytvářet stylizované kresby přírodních tvarů patřila, a dodnes patří, ke kulturnímu dědictví čerkeských žen; v Byzanci a v Benátkách tyto dívky pracovaly ve významných textilních manufakturách, kde vyráběly brokáty a damašky, které určovaly módu renesance. Caterina, mladá otrokyně, tam pracovala pro Donata, florentského aristokrata. Neuměla italsky psát ani mluvit, dorozumívala se gesty, tělem, kresbou. Možná to byla právě ona, kdo malého Leonarda naučil poprvé nakreslit květinu nebo ptáka.

Foto: Nakladatelství Argo

Carlo Vecce: Úsměv Cateriny

Kniha vyjde 17. října v rámci Velké knižního čtvrtku

#Veronika Chaloupková

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz