Článek
Třináctiletá Smadar Elhananová, v tričku Blondie, s nakrátko ostříhanými vlasy, s walkmanem, na kterém hrála písnička Sinead O’Connor Nothing Compares 2U, šla 4. září 1997 po ulici Ben Jehuda v Jeruzalémě, když se tři mladí Palestinci odpálili a zabili sebe, Smadar a další čtyři lidi.
O deset let později a necelé tři kilometry odtamtud byla desetiletá Abir Araminová ve školní uniformě střelena do týla osmnáctiletým izraelským vojákem. Místní palestinská klinika, kde byla Abir ošetřena, měla jen málo funkčního vybavení, a tak se lékaři rozhodli převézt ji do lépe vybavené nemocnice na druhé straně zdi. Její sanitka se zdržela několik hodin na hraničním kontrolním stanovišti a o dva dny později zemřela v nemocnici Hadassah v Jeruzalémě, ve stejné nemocnici, kde se narodila Smadar.
Tyto skutečné události se staly základem nového silného a dramatického románu Columa McCanna Apeirogon. Slovo apeirogon označuje mnohoúhelník s nekonečným, ale spočitatelným počtem stran. Irský autor, který sám ví, jaké je žít na pozadí konfliktu, se pustil do psaní románu s pokorou a citlivostí, kterou blízkovýchodní střet vyžaduje. Díky neziskové organizaci Narrative 4 se mohl setkat s otci, kteří přišli o své dcery na různých stranách konfliktu – palestinským muslimem Bassamem Araminem a izraelském Židem Ramim Elhananem.
Oba muži se připojili k Rodičovskému spolku, skupině pozůstalých, kteří se ve svém zármutku spojují a usilují o mírové řešení konfliktu. Od roku 2007 spolu cestují po celém světě a mluví o tom, co zažili, a proč věří, že mírové ukončení okupace je nejen možné, ale i nezbytné. „Proto jsou pro mě tak neuvěřitelně hrdinští: to, že svůj příběh vyprávějí znovu a znovu, protože doufají, že může zachránit ostatní,“ řekl Colum McCann v jednom z rozhovorů o předlohách svých postav.
Colum McCann: Apeirogon
Tento román, rozdělený do 1001 útržkovitých kapitol – což je číslo odkazující na „Tisíc a jednu arabskou noc“ - odráží nekonečné komplikace, které jsou příčinou smrti dívek, a nekonečný zármutek, který po nich následuje. Části v délce od jednoho řádku až po několikastránkové rozhovory vytvářejí mozaiku, která autorovi umožňuje představit různé myšlenky a fakta bez těžkopádnosti.
Apeirogon se vzpírá běžnému vyprávění, místo toho volí otevřený přístup, meditativní a hledající. Ze všech současných témat je možná právě Izrael tím, u něhož je tato volba nejoprávněnější, tak spletitá je jeho tragická historie. Čteme o Bassamově prozření ve vězení, když jako mladý muž sledoval dokumentární film o holocaustu; čteme o izraelských vojácích, kteří přišli postavit hřiště na památku Abir, přestože tím riskovali své životy; čteme o tragédii rozdělené geografie a společné historie; zabloudíme do zdánlivě nesouvisejících odboček o posledním jídle Françoise Mitterranda, o chodci po laně, který přešel z Palestiny do Izraele, o šíleném misionáři, o ptácích, o Borgesovi.
Přes veškerý smutek je Apeirogon románem, který i v aktuální beznadějné situaci dokáže najít naději. Přátelství Bassama a Ramiho je silné. To je, jak román naznačuje, řešení konfliktu: přátelství, uznání společné zkušenosti, láska. Nic se však po minulé sobotě nezdá vzdálenější. Kolik takových otců přibylo za posledních pár dní na obou stranách konfliktu?
Jana Jašová
