Článek
Příběh šestnáctileté dcery mocného toskánského velkovévody Cosima I. Medicejského, Lukrécie, posloužil spisovatelce Maggie O'Farrellové, která před dvěma lety ohromila čtenáře svým prvním románem Hamnet o jediném synovi Williama Shakespeara. V Hamnetovi autorka buduje hmatatelné napětí a bolest, přestože o malém chlapci není známo kromě jeho smrti v roce 1596 téměř nic.
Portrét novomanželky odkrývá podobně zatraceného mladého člověka: Lukrécii, dceru Cosima I. Medicejského, které bylo vyměřeno pouhých šestnáct let života. Stejně jako Hamnet skončila i Lukrécie v zapomnění na okraji dějin.
Fakta o jejím osudu jsou kusá a smutná. Lukrécie se narodila do pověstné italské rodiny Medici v roce 1545. Jedna z jejích sester se měla provdat za Alfonse II. d'Este, budoucího ferrarského vévody, ale zemřela ještě před obřadem. Lukrécie nastoupila na její místo. Ve věku šestnácti let, ještě před oslavou prvního výročí svatby, byla pohřbena v mauzoleu svého manžela. Podle záznamů Lukrécie pravděpodobně zemřela na tuberkulózu, ale zvěsti o tom, že ji její ambiciózní manžel otrávil, se šířily přes 400 let.
Maggie O'Farrellová: Portrét novomanželky
Jednotlivé události Portrétu novomanželky k nám přicházejí ve vlnách, které odrážejí Lukréciinu roztěkanost a gradují příběh. Chvíli s ní dospíváme v prosluněném Toskánsku a o moment později jsme v jejím hororovém násilnickém manželství, v němž může dívka jen bezmocně čekat na svůj osud.
O’Farrellová perfektně zachycuje postavení ženy v násilném vztahu a směsici nenávisti a obdivu, kterou může cítit k druhému člověku. Když Lukrécie věří, že ji Alfonso miluje, doufáme v to s ní. Když se ho bojí, víme, že je to oprávněné. Vyprávění je prosyceno hrůzou, kterou do něj vnášejí sny a fantazie i strašlivé výkřiky, jež Lukrécie jedné noci zaslechne z manželova pokoje v cimbuří ponuré věže ferrarského hradu.
Stejně jako všechny děti medicejského vévodského páru dostala Lukrécie dobré vzdělání a byla vychována podle španělského dvorního ceremoniálu, který dodržovala její matka. Jediným rozptýlením na manželově dvoře je pro Lukrécii je malování. Zvláště ji zajímají malíři, které si její manžel najímá, aby vytvořili její portrét – tedy až do chvíle, kdy začne tušit, že portrét se svou šokující přesností může být určen k tomu, aby ji nahradil. Nepomůže ani to, když Alfonso obdivuje hotový obraz a povzdechne si: „Tady je… moje první vévodkyně.“ Jistě přeřeknutí, nic víc.
Možná znáte historii a možná si myslíte, že víte, co přijde, ale nebuďte si tak jistí. Maggie O’Farrellová a Lukrécie se svým průzračným, spravedlivým hněvem budou vždy o krok před čtenářem.
Jana Staňková
Rozhovor s překladatelkou Terezou Markovou-Vláškovou o překladech knih Maggie O'Farrellové čtěte TADY
Spisovatelka Maggie O'Farrellová
