Článek
Bydlím sice uprostřed civilizace, ale v blízkém okolí mám jen dvě bývalé večerky, které nyní sice prodávají celodenně, ale v podstatě se tam stejně nedá nakoupit nějaký bohatý sortiment. Jsou nuceny prodávat to, co jde na odbyt, a to je alkohol, cigarety a krmení pro psy, jak usuzuji z nabídky. Pečivo mají jenom bílé obyčejné, sladké nesmím, ovoce i zelenina předražené, limonády nepotřebuji, a tak si obvykle koupím jen to, co je nutně potřeba a už se ani nerozhlížím. V těch ostatních je to přibližně to samé, kvalita nevalná. Ačkoli je výběr větší, obvykle je vyšší i cena.
Minule mě nalákala příznivá cena bagety, vybírám a platím, až u pokladny mě slečna upozornila, že je už dva dny prošlá. Raději jsem ji vrátila. Trávicí potíže nechci ani za tu nízkou cenu. Měli tam toho docela haldu, doufám, že zbytek vyhodili. Prodávat prošlé potraviny sice není výslovně zakázáno, ale nedá se doporučit je konzumovat. Zvlášť bagety s kuřaty a majonézou.
Máme tady také řezníka. Pult má pěkný, maso krásně opracované, ale je to snad nejdražší řezník, jakého jsem kdy viděla. A nakonec je tady také pekárna, která ovšem tou dobou, kdy se vracím z práce, už nemá nic. Vyprodáno!
Naučila jsem se tedy vybírat si v pomyslných regálech internetového obchodu, vlastně několika, podle toho, co chci nakoupit a v průběhu týdne přihazuji nákup, aby mi doma nic nechybělo. Když jsem se s tím svěřila bráchovi, řekl mi, že jsem se zbláznila. Prý tam mají draho a kdovíco ještě, ale určitě to není tak markantní rozdíl. Jednak mi v jiných obchodech výrazně levněji nepřipadá a mám to až s odnosem ke dveřím. Dostanu ještě milý úsměv, mám doma zásoby mouky i vody, což mi manžel nedopřával, protože nesnáší nákupy.
Moje kamarádka vyzkoušela na mé doporučení pár e-shopů taky a od té doby si nechává vozit, co ji napadne, někdy i několikrát denně, v jejím případě to šetří pohonné hmoty, docházku k autu, bolavé nohy při procházkách obchody. Vlastně máme štěstí, že jsme se narodily do této doby, většina situací se dá jednoduše vyřešit.
Nakupování přes internet nám, kromě zboží, přineslo i nevídanou zábavu. Nákupy přes telefonní hovor potom vyhodnotíme a také srovnáváme kurýry. Jak to mají vymyšlené, kteří jsou ochotní a usměvaví, kteří jen splní zadání a ani se neusmějí. To, samozřejmě, rozhoduje o budoucí objednávce. Každý si raději objedná kurýra, který je ochotný, milý a usměvavý než nějakého nerudného človíčka, který neopomene připomenout, jak moc toho má a v podtextu se dá vyčíst, že ho vlastně obtěžujete. To naštěstí není případ obchodu, kde nejraději nakupuji, protože tam jezdí usměvaví a pohlední kurýři, kteří umí vždycky potěšit.
Ono vůbec, cokoli člověk dělá, měl by to dělat i pro sebe. Pro svůj výdělek, uspokojení a neškodí ani mít navenek radost ze života, i když je to náročné. Kdysi, když jsem se ještě připravovala na své budoucí povolání, řekla nám kantorka: „Když vcházíte na plac, je to jako byste šli na jeviště. Nedávejte najevo své emoce a usmívejte se. Hosta nezajímá, že vás zrovna doma někdo naštval“. Tuhle větu jsem se snažila mít na paměti a hodila se mi v každé životní situaci, hlavně při práci s lidmi. Nikdo nejedná rád s osobou, která se tváři nepříjemně a bez snahy mít pochopení. Ono to jednání je vlastně padesát procent úspěchu a když se to ve výsledku sečte, je to sakra znát.
