Článek
Základní práva pacientů shrnuje od roku 2002 Evropská charta práv pacientů. Vyjmenovává celkem 14 pacientských práv: právo na prevenci, na přístup ke zdravotní péči, na informace, na informovaný souhlas, právo svobodné volby, právo na soukromí a důvěrnost, na respekt vůči pacientovu času (který tráví čekáním na zdravotnickou péči nebo který je mu věnován při ošetření), na dodržování standardů kvality, na bezpečnost, na inovace, právo být ušetřen zbytečného utrpení a bolesti, na individualizovanou léčbu, právo podat stížnost a právo na odškodnění.
Aby lidé mohli mít z těchto práv napsaných na papíře skutečně užitek, je především potřeba, aby o nich věděli. Proto v roce 2007 vznikl Evropský den práv pacientů. Vždyť jen správně informovaný pacient může být dobrým partnerem svému lékaři na cestě za zlepšením zdravotního stavu nebo kompletním uzdravením.
Běžného člověka nějaká práva pacientů nezajímají, dokud se sám neoctne v ordinaci lékaře a nezapočne často komplikovanou a neradostnou cestu pacienta českým zdravotním systémem. Obvykle pak řeší velmi konkrétní problémy a často si není jistý, co si může dovolit požadovat a co ne. Pojďme se podívat na výběr několika situací, v nichž by se vám mohla hodit znalost, na co všechno máte právo.
Právo na second opinion
Second opinion znamená názor druhého odborníka. Když vás čeká náročná operace nebo procházíte závažnými zdravotními problémy, jistě byste rádi kromě závěrů vašeho lékaře slyšeli ještě jiný odborný názor. Ne že byste svému lékaři nedůvěřovali, ale s posudkem dalšího specialisty budete zkrátka klidnější.
Podle § 28 odst. 3 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách máte právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě zdravotnického pracovníka. U vybraných diagnóz a onemocnění jsou i hrazeny zdravotní pojišťovnou. Praxe je ale různá a vždy je potřeba dopředu si zjistit výši požadované úhrady a časové možnosti osloveného pracoviště. Nejčastěji si pacienti druhý názor žádají při onkologických diagnózách, transplantacích, amputacích, zeleném zákalu, roztroušené skleróze apod. Žádost o second opinion není brána jako vyslovení nedůvěry ošetřujícímu lékaři, takže se nemusíte obávat negativních reakcí.
Právo dítěte na doprovod rodiče v nemocnici
Několik medializovaných případů z poslední doby, kdy nemocnice bránily matkám v doprovázení jejich dětí při hospitalizaci, vzbudilo veřejné pohoršení a otevřelo diskuzi o právech nezletilých pacientů. Paragraf 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách jasně říká, že nezletilý pacient – tedy až do věku 18 let – má při poskytování zdravotních služeb právo na nepřetržitý doprovod. Nejedná se tudíž jen o malé děti. Doprovodem může být nejen sám rodič, ale i jiný blízký člověk, třeba babička. Formulace ovšem dále pokračuje: „…a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb… “. Právě tento dovětek byl v některých nemocnicích zdrojem neshod mezi zdravotnickým personálem a často zoufalými rodiči.
Doprovázení dětí v nemocnicích je horké téma, které ještě umocnila opatření v době covidu. Letos v lednu uspořádala místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová kulatý stůl odborníků a odbornic k novému metodickému pokynu, který stanoví pravidla pobytu rodičů či pěstounů s dětmi při hospitalizaci. Metodika je v připomínkovém řízení a podle informací náměstka ministra zdravotnictví Josefa Pavlovice bude zveřejněna v květnu.
Právo na vrácení doplatků za léky
Na celou řadu léků na předpis dnes v lékárně zaplatíte doplatek. Ale věděli jste, že nebudete doplácet donekonečna? Pro jednotlivé skupiny obyvatel jsou stanoveny maximální částky, které mohou za léky v jednom kalendářním roce doplatit. Pokud tento limit překročí, zdravotní pojišťovna jim peníze vrátí zpět. Ochranné limity na doplatky za léky jsou pro dospělé do 65 let stanoveny na 5000 Kč za rok, pro děti na 1000 Kč za rok, pro seniory nad 65 let 1000 Kč a nad 70 let 500 Kč za rok.
Doplatky se však ne vždy započítávají v plné výši (tedy ne celý rozdíl mezi cenou v lékárně a cenou hrazenou z veřejného pojištění). Započítává se jen částka, která odpovídá doplatku za nejlevnější lék ze stejné terapeutické skupiny. Zdravotní pojišťovny přeplatky vrací automaticky, musí však znát číslo bankovního účtu nebo platnou adresu pojištěnce, na kterou pošlou složenku. A to je často problém. Jen ve VZP za loňský rok zůstalo 40 milionů Kč za nevrácené přeplatky lidem, kteří u pojišťovny nemají vyplněny aktuální osobní údaje.
Uznání bolesti beder za nemoc z povolání
Od letošního ledna na seznam nemocí z povolání přibyla nová položka: těžké poškození bederní páteře. Vzniká při vysoké fyzické zátěži s častým ohýbáním trupu nebo manipulací s těžkými břemeny. Proto obvykle postihuje pracovníky ve stavebnictví, v dolech a hutích, skladech, ale i ve zdravotnictví.
Pravidla pro uznání této nemoci z povolání jsou nastavena přísně a se zástupci zaměstnavatelů se o nich dlouho vyjednávalo. Pacient musí být s bederní páteří minimálně 12 měsíců v pracovní neschopnosti, rizikovou práci musel vykonávat nejméně tři roky, neurolog mu klasifikuje chronické onemocnění bederní páteře jako středně těžké či horší a závažný nález potvrdí i vyšetření magnetickou rezonancí. Podle webu Státního zdravotního ústavu se očekává, že v Česku bude těžké poškození bederní páteře jako nemoc z povolání uznáno ročně 20 až 25 osobám.
Právo být zapomenut
Díky moderní léčbě dnes lékaři umí vrátit většinu pacientů s onkologickými diagnózami nebo chronickými nemocemi do běžného života. Tito lidé pak úspěšně podnikají, zakládají rodiny, mají plány na pořízení vlastního bydlení. Při žádosti o životní pojištění, hypotéku nebo jiné typy úvěrů však narážejí na znevýhodnění. Finanční společnosti při posuzování rizikovosti budoucího klienta nahlížejí do výpisu ze zdravotní dokumentace, a pokud tam vidí onkologické nebo chronické onemocnění, klienta buď zcela odmítnou, nebo mu napočítají vysokou přirážku. K takové diskriminaci není důvod, hlavně když už uplynuly dlouhé roky od jeho návratu k běžnému fungování.
Proto vzniklo právo být zapomenut, které institucím ukládá povinnost přestat po určité době zohledňovat zdravotní historii klienta. EU má v úmyslu tuto regulaci jednotně zavést ve všech členských zemích, o právu být zapomenut se již vedou diskuze i na českém ministerstvu zdravotnictví.