Článek
Návrat pacienta v remisi k fungování, na které byl zvyklý před zjištěním diagnózy, nebývá jednoduchý. Vedle doznívajících zdravotních potíží mnohdy řeší psychické nebo vztahové problémy, velkou výzvou bývá návrat do práce. Takové překážky se dají více méně očekávat. Pak ale přichází i překvapivé bariéry – například problémy se získáním životního pojištění, hypotéky nebo úvěru. Na vině je zdravotní historie potenciálního klienta.
Pojišťovny a banky totiž při hodnocení rizik nahlížejí do výpisu ze zdravotní dokumentace, a pokud vidí záznamy o onkologické léčbě, cystické fibróze, HIV, hepatitidě typu C i dalších onemocněních, klienta buď zcela odmítnou, nebo mu naúčtují vysokou přirážku. Přitom díky moderní léčbě se dnes dá i s chronickým onemocněním plnohodnotně žít, podnikat, založit rodinu i pořídit vlastní bydlení. Stejně tak u onkologických pacientů bývá v současnosti prognóza pozitivnější než před pouhými deseti lety.
Čeští pacienti narážejí na odmítavý postoj pojišťoven
Národní institut SYRI se vloni zajímal o sociální a ekonomické podmínky, v nichž žijí lidé se zvýšeným zdravotním rizikem. Podle Michala Koščíka, vedoucího výzkumné skupiny SYRI zaměřené na efektivitu zdravotního systému, se ukázalo, že čtvrtina dotázaných se potýkala s problémem získat životní pojištění, další nedosáhli na hypotéku, cestovní pojištění nebo spotřebitelský či podnikatelský úvěr. V některých případech se jim podařilo uspět v jiné bance, jinde situaci vyřešili tím, že si na sebe půjčku vzal někdo jiný z rodiny.
Proto si 40 % účastníků a účastnic průzkumu myslí, že by instituce měly mít povinnost po určité době na jejich někdejší zdravotní potíže „zapomenout“. Vždyť proč by i po řadě let života v remisi, se stabilním příjmem a dobrým rodinným zázemím měli být znevýhodňováni?
Země EU mají s právem být zapomenut zkušenosti
Právo být zapomenut není úplnou novinkou. V Evropě ho už devět zemí v nějaké podobě zavedlo, nebo se na to chystá. Ve Francii funguje již od roku 2016. Přestat zohledňovat staré zdravotní záznamy musely francouzské finanční instituce po deseti letech, později se tato lhůta zkrátila dokonce na pět let. Jiné země stanovují strop přirážky, kterou mohou pojišťovny pacientům kvůli zdravotnímu riziku připočítat.
Evropská komisařka pro zdraví a bezpečnost potravin Stella Kyriakides vloni v květnu na webináři pořádaném platformou EU pro politiku v oblasti zdraví zdůraznila, že právo být zapomenut není o GDPR, ale především o rovnosti. Jde o to odstranit zbytečné stigma a diskriminaci lidí, kteří už jednu smůlu měli.
Nejde jen o léčbu, ale i o kvalitu života po ní
Právo být zapomenut začíná být diskutováno i v České republice za účasti ministerstva zdravotnictví, ÚZIS, pojišťoven i samotných pacientů. Národní asociace pacientských organizací je členem pracovní skupiny k tomuto tématu.
Je nejvyšší čas, protože jsme se sice díky rozvoji medicíny naučili uzdravovat více lidí, ale zapomínáme jim nastavit férové podmínky pro jejich další život. V Česku podle ÚZIS žije na 700 tisíc osob, které se právě léčí nebo prošly léčbou zhoubných novotvarů. Každý rok jich přes 50 tisíc přibude. Jak upozornil ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Marek Svoboda na loňské konferenci o návratu do života po onkologické léčbě, moderní medicína dnes už umí většinu pacientů uzdravit. U těch ve věku do 35 let je při včasném zachycení léčba úspěšná dokonce až v 98 % případů.
