Článek
V Česku onemocní rakovinou každý třetí člověk. Téměř každý z nás má takový příběh v rodině nebo mezi nejbližšími přáteli. Nemoc se stále častěji vyskytuje i u mladé generace. Moderní medicína naštěstí dokáže většinu pacientů vyléčit – z onkologicky nemocných dětí se dnes daří uzdravit až 90 %. Diagnózu rakovina si v Česku každý rok vyslechne 350 až 400 dětí a dospívajících.
Právě díky vysoké úspěšnosti léčby v poslední době dramaticky roste počet dospělých, kteří si touto zkušeností v dětství prošli. Díky skvělé zdravotní péči před sebou mají plnohodnotný život. Při zřizování životního pojištění, které potřebují pro hypotéku nebo spotřebitelské úvěry, však i dlouhé roky od nemoci narážejí na nerovné podmínky – pojišťovna je totiž při hodnocení rizik stále bere jako nemocné.
Co je to „právo být zapomenut“?
Právo být zapomenut ukládá pojišťovnám, aby po určité době od úspěšného ukončení léčby přestaly brát v potaz klientovy dřívější zdravotní potíže. Mají s ním tedy zacházet stejně, jako kdyby rakovinu nikdy neměl. Smyslem práva být zapomenut je dát vyléčeným pacientům možnost získat životní pojištění a další finanční produkty za stejných podmínek jako ostatním lidem.
Rakovina ve zdravotní dokumentaci totiž často znamená, že pojišťovny klientovi nastavily vyšší platby, nebo pojištění zcela odmítly poskytnout. Ale proč by měli být lidé se stabilním příjmem a dobrým zázemím po letech zdravého života znevýhodňováni?
Samoregulace pojišťoven nestačí
Právo být zapomenut není nové téma. Diskuze o něm se i v Česku vede již několik let. Česká asociace pojišťoven (ČAP) už v listopadu 2023 na základě tlaku pacientských organizací NAPO a Hlas onkologických pacientů zavedla vlastní samoregulační standard. Jenže ten není závazný a každá pojišťovna si nastavila vlastní pravidla s různou délkou lhůty pro různé diagnózy.
Proto jako zástupci pacientů vítáme, že Evropská komise vydala směrnici CCD2, jejímž smyslem je jednotit standardy ochrany spotřebitele napříč státy EU a zajistit, aby zdravotní minulost nebyla celoživotním stigmatem při přístupu k finančním službám. Tuto směrnici má právě nyní Sněmovna v podobě novely zákona o spotřebitelském úvěru implementovat do českého právního řádu.
Vládní návrh nastavuje příliš dlouhou lhůtu
Při přípravách implementace směrnice nás však překvapila česká vláda, která schválila návrh ministerstva financí zavést pro právo být zapomenut plošnou lhůtu dlouhých 15 let.
Je to mimořádně dlouhá doba, která neodpovídá současným medicínským poznatkům.
Patnáct let je tak dlouhá doba, že v kontextu lidského života zcela ztrácí smysl. Mladý člověk, který se úspěšně vyléčí v 25 letech, by musel čekat až do středního věku na to, aby si mohl vzít hypotéku a pojistit se bez sankcí. Vládní návrh je dokonce přísnější než to, co si schválily samy komerční pojišťovny.
Naděje v rukou poslanců
Tak dlouhou lhůtu naštěstí nekritizují jen samotní zástupci pacientů. Ve Sněmovně byly podány pozměňovací návrhy, které navrhují lhůtu zkrátit na 6 let (skupina opozičních poslanců v čele se Štěpánem Slovákem, ODS) nebo 7 let (Milan Brázdil, ANO) od ukončení léčby. Jsme za ně nesmírně rádi a pevně doufáme, že některý z nich poslanci a poslankyně schválí.
Zkušenosti ze zemí jako Francie, Belgie či Nizozemsko ověřené již několika lety praxe ukazují, že kratší lhůty neznamenají pro pojišťovny žádné neúměrné riziko. Data z národní studie, kterou provedl Ústav zdravotních informací a statistiky (ÚZIS), dokládají, že lidé, kteří jsou pět až sedm let po úspěšné léčbě bez recidivy, mají prakticky stejnou naději na dožití jako zbytek populace. Po sedmi letech od ukončení onkologické léčby je podle ÚZIS pravděpodobnost návratu rakoviny či úmrtí nižší než 5 %.
Pojišťovny hrozí zhoršením podmínek
Pojišťovnám se regulace a pozměňovací návrhy zkracující lhůtu pro aktivaci práva být zapomenut nelíbí. Uvádějí, že pak budou aplikovat maximální lhůtu jako jednotnou lhůtu pro všechny typy diagnóz – tedy i pro klienty po léčbě méně závažného typu nádoru zachyceného v raném stadiu, u kterých dnes podle vlastního samoregulačního standardu vyžadují lhůtu třeba jen 2 roky.
Obavy pojišťoven bereme vážně. Zkušenosti ze zahraničí, kde právo být zapomenut funguje již delší dobu, však neukazují, že by kratší lhůty vedly k významnému zhoršení podmínek. Jak pojišťovny samy ve svém samoregulačním standardu zmiňují, mají zájem o nové klienty a byly by samy proti sobě, kdyby z pojištění vylučovaly klienty, kteří by jim už dávno bez rizika mohli platit.
Mladí lidé potřebují především hypotéky
V NAPO pevně věříme, že zákonodárný sbor poslechne moderní medicínu i hlas zdravého rozumu a schválí zkrácení lhůty na šest nebo sedm let. Zároveň očekáváme, že poslanci a poslankyně v novele napraví ještě jeden zádrhel – rozšíří platnost práva být zapomenut i na hypotéky. Zatím se totiž text zákona týká jen spotřebitelských úvěrů s výjimkou hypoték. Právě bydlení je ale oblast, kterou mladá generace v Česku řeší nejpalčivěji.
Lidé, kteří v nízkém věku porazí těžkou nemoc, si zaslouží šanci podnikat, zakládat rodiny a budovat rodinné zázemí. Systém je musí přestat nesmyslně dlouho trestat za jejich zdravotní minulost.
